Komplexní návod na opravu a destrukci stěrky a betonu

Neexistuje jediná univerzální rada na to, jak namíchat beton. Vždycky totiž záleží, na co budete výslednou betonovou směs používat - jestli na usazení obrubníků, vylití základů pod udírnu nebo betonování podlahy. Celý článek se věnuje hobby podmínkám při míchání betonu, tedy méně náročným aplikacím.

1. Složení betonové směsi a její míchání

Každá betonová směs je složena z písku (P), štěrku (S), cementu (C) a vody (V). Hmotnosti písků a štěrků závisí na vlhkosti materiálu a také od nasákavosti, respektive pórovitosti materiálů.

1.1 Jaký zvolit písek, vodu a cement

Do betonové směsi se nepřidává nic jiného než voda, cement a písek s kamenivem. Pokud jde o cement, opatřete si běžné 25kilové balení portlandského cementu, který najdete v každých stavebninách. Voda musí být čistá - to je asi nejdůležitější požadavek. Pokud jde o písek, používá se frakce 0-4 doplněná kamenivem (štěrkem) frakce 4-16. Pro méně náročné práce okolo domu se běžně můžeme setkat s tím, že do betonu jde jen písek uvedené frakce. S doplněním štěrku je ale beton pevnější.

1.2 Dávkování vody a vodní součinitel (w)

Dávkování vody určíme podle vodního součinitele (w). Dávkovat potřebné množství vody je velmi důležité, pokud se přidá příliš mnoho vody, beton je velmi tekutý a může docházet, po uložení betonové směsi do bednění, k vyplavování částeček cementu na povrch a těžší kamenivové součásti klesají dolů na dno - pak nemá beton potřebnou konzistenci.

Konstrukční typy a doporučené použití:

Čtěte také: Svépomocná oprava parketové podlahy

• a = tenké konstrukce - piloty, sloupy, tenké stěny
• b = nádrže, stropy, stěny střední tloušťky
• c = hrubé konstrukce - základy, pilíře, přehrady, hrubé stěny

1.3 Míchání betonové směsi

Jako první si do bubnu zapnuté míchačky nalijte trochu vody, aby se na povrchu bubnu beton nelepil. Pak přidejte vypočítané množství písku (kameniva), přihoďte cement, a nakonec přiléváním vody rozřeďte beton do požadované hustoty. Pokud mícháte větší množství betonu, je lepší rozdělit celou operaci na dvě až tři části - tedy neházet do míchačky rovnou 18 lopat písku, ale jen 9, přidat další složky, a poté namíchat zbývající dávku. Nejprve za sucha smícháme cement s připraveným množstvím štěrku a písku. Následně za stálého míchání přidáváme k připravené "suché směsi" - písku, štěrku a cementu, postupně vodu v množství podle výpočtu uvedeného v části Dávkování vody a vodní součinitel (w). Mícháme v strojní míchačce po dobu 10-12 minut, v případě ručního míchání (v plastovém / dřevěném korytě) po dobu 15-20 minut. Dobře namíchaný beton (poznáme podle toho, že je rovnoměrné struktury, lepkavý, dobře roztíratelný, mírně zavlhlý, jakoby masný) aplikujeme do nachystaného bednění do maximální doby zdržení 45 minut.

1.4 Postup při míchání

Při přidávání vody buďte opatrní a postupujte pomalu, aby nebyl beton příliš řídký. Pokud to přeženete, bude se vám beton obtížně zahušťovat. Počítejte i s vlhkostí písku - jestli je mokrý, nebude potřeba přilévat tolik vody jako v případě písku suchého. Betonová směs by každopádně měla mít stejnou hustotu i barvu.

1.5 Hustota betonu

Bez vody vám žádný beton neztuhne, na druhou stranu příliš řídký beton se špatně zpracovává.

1.6 Poměr složek v betonu

Poměr cementu a kameniva (písku) je u základů 1:8, v případě betonování plotových sloupků 1:4, u betonování podlahy 1:6. Uvedené poměry jsou hmotnostní. Pokud na jednu lopatu cementu dáte 2 lopaty štěrkopísku a 2 lopaty písku, získáte kvalitní a pevný beton. Vždy tedy záleží na použití betonu. Beton do základů, stropů a jiných nosných konstrukcí by měl být kvalitní a je nutné, aby každé zrnko písku a štěrku bylo obaleno cementem. Toho se docílí dostatečnou dávkou cementu a dostatečně dlouhou dobou mísení betonové směsi.

1.7 Důležité rady a tipy

Vždy záleží na tom, k čemu beton bude sloužit. Jak již bylo zmíněno, každé zrnko písku musí být obaleno cementem. Voda se dávkuje dle toho, jakou konzistenci betonu potřebujete. Domácí výroba betonu z cementu, písku a štěrku je nejlevnější způsob výroby. Pokud betonujete menší konstrukci a potřebujete malé množství betonu, bohatě si vystačíte s míchačkou a pytlovanou směsí betonu. Pakliže betonujete větší plochu podlahy či dokonce základovou konstrukci nebo strop podlaží, je lepší objednat autodomíchávač příp. i s betonpumpou.

Čtěte také: Oprava dřevěného nábytku s tvrdým olejovým nátěrem

1.8 Možnosti míchání betonu

Menší objemy betonu se dají namíchat i ve stavebních kolečkách nebo ve kbelíku pomocí zednické lžíce. Použít můžete i stavební míchadlo na směsi. Rozhodně se vyhněte míchání betonu obyčejnou vrtačkou a metlou na stavební směsi - pravděpodobně byste si vrtačku zničili.

1.9 Typy betonů

Beton můžeme dělit podle několika kritérií. U obou dvou betonů se jedná o pevnost v tlaku. Běžný beton má objemovou hmotnost v rozmezí 2000 - 2600 kg/m3. Naproti tomu vysokopevnostní beton má objemovou hmotnost od 2000 - 2600 kg/m3. Drátkobeton je beton vyztužený ocelovými vlákny. Železobeton je naproti tomu tvořen betonem se železnou nebo ocelovou výztuží. Prostý beton je beton, do kterého se nepřidávají žádné výztuže. Grafický beton je technologie úpravy jeho povrchu.

2. Oprava nivelační stěrky

Nivelační stěrka se běžně používá k úpravě podkladu před pokládkou podlahových krytin. Také se ale může stát, že se poškodí, například popraská, a je potřeba ji opravit. K popraskání nivelace může dojít z mnoha důvodů. Pokud rekonstruujete bydlení a plánujete výměnu podlahové krytiny, pak k poškození původní nivelační stěrky může dojít během odstraňování podlahy. Popraskaná nivelační stěrka a další problémy, které mohou nastat, dokáží pořádně otrávit náladu, pozitivní ale je, že téměř každá situaci má nějaké vhodné řešení, proto nemusíte propadat panice. Pokud ji vynecháte, může dojít k tomu, že v určitých místech vzniknou jakési prohlubně. Po celém povrchu a v podstatě není možnost, jak ji zachránit. Postup jste dodrželi, všechno se zdálo být v pořádku a pak najednou koukáte, že je celá nivelace tak nějak zvlněná a vy nevíte, co s tím a jak k tomu došlo? V podstatě jde o to, že vlivem proudění vzduchu dojde k zavadnutí horní vrstvy nivelace, vytvoří se jakási krusta, pod kterou je však nivelace stále živá a tím pádem v pohybu, aby se dokonale vyrovnala.

3. Opravy stěn

Interiérové stěny ve starších domech nebývají vždy dokonale rovné. Můžeme na nich pozorovat různé hrboly, plošné nerovnosti, výčnělky či napojovanou omítku. Všechny tyto nepřesnosti a nedodělávky stěnu degradují. Pokud byste tyto vady neopravili, objevily by se po určitém čase i po vymalování. A výsledkem by byly výrazné přechody. Oprava stěn je důležitá nejen z estetického hlediska, ale také praktického. Výrazné přechody a nerovnosti mohou totiž být příčinou postupného vylupování vrstev omítky či malby na stěnách. Oprava stěn, na kterých jsou vidět různé nerovnosti, nepředstavuje žádný zásadní problém, pokud se použije správný vyrovnávací materiál. Máme na mysli vnitřní vyrovnávací stěrku, se kterou se pracuje stejně jako třeba se štukem. V minulosti bylo zvykem, že se takové nerovnosti na stěnách opravovaly sádrou. Sádra je ale velmi problematický materiál, a pokud dochází k otřesům zdí, sádra začne velmi brzy praskat. Proto je potřeba hledat takové materiály, které jsou pružnější než sádra. Takovou podmínku splňují třeba vyrovnávací stěrky.

3.1 Postup opravy stěn vyrovnávací stěrkou

1. Špachtlí odstraníme nečistoty a odchlíplou malbu. Místo, které budeme vyrovnávat stěrkou, je potřeba očistit, odstranit nerovnosti nebo popraskanou omítku či nátěr, aby v průběhu opravy stěn nedocházelo k dalšímu odlupování svrchní vrstvy.
2. Stěrku důkladně rozmícháme dohladka. Stěrku je potřeba dobře rozmíchat, ideálně pomocí míchadla, které si upneme do vrtačky.
3. Na natahování stěrky použijeme hladítko. Vyrovnávací stěrku budeme na stěnu natahovat hladítkem buď s kulatými hranami, nebo klasickým.
4. Natahujeme stejně jako třeba štuk. Stěrku natahujeme na stěnu zespodu nahoru jako štuk a roztíráme do ztracena.

Vnitřní vyrovnávací stěrka se používá k plošnému vyrovnání stěn a stropů v interiéru, k opravám vad a prohlubní u všech savých povrchů, k tvorbě podkladu pro tapety a dekorativní malby nebo také k tmelení nerovností sádrokartonových konstrukcí. Jednotlivé nanášení vyrovnávací stěrky je podmíněno přebrušováním vrstev po důkladném zaschnutí povrchu. Závěrečná fáze přípravy stěny po nanesení vyrovnávací stěrky je penetrace.

Čtěte také: Oprava dýhovaného nábytku krok za krokem

4. Designová stěrka Beton Natural

Pohledový beton má v sobě něco zvláštního. Působí čistě, moderně a přitom není studený, když mu dáte správnou strukturu a odstín. A hlavně už dávno neplatí, že betonová stěrka patří jen do designových studií nebo loftů z katalogu. S Designovou stěrkou Beton Natural si podobný efekt zvládnete vytvořit i svépomocí. Beton Natural je designová stěrka na cementové bázi se zušlechťujícími polymery. Vytváří vzhled pohledového betonu a hodí se jak pro hladší monolitický vzhled, tak pro výraznější strukturu. Výsledný efekt si navíc dokážete přizpůsobit podle toho, jak budete s hladítkem pracovat. Nejčastěji se používá pro obývací pokoj, chodbu, ložnici nebo pracovní kout.

4.1 Postup aplikace designové stěrky Beton Natural

Než vezmete do ruky hladítko, připravte si vše dopředu. Hlavně obsah balení stěrky! Velká výhoda tohoto produktu je v tom, že už jsme všechno připravili za vás. V balení najdete přehledně označené produkty od penetrace po uzavírací nátěr. Penetrace zlepší přilnavost a sjednotí savost podkladu. Uzavírací disperze pak stěnu zpevní a zvýší odolnost povrchu. Tady se žádné speciální kouzlo nekoná. Pokud chcete čisté hrany a klidné rohy, vyplatí se mít po ruce i krycí pásku.

1. Stěnu navlhčete a širokou špachtlí odstraňte případně odlupující se barvu. Podklad musí být pevný, suchý, bez prachu a volných částic.
2. Poté stěnu natřete penetrací a nechte ji schnout přibližně 6 hodin. Pokud je podklad hodně savý, penetrace mu výrazně pomůže.
3. Do čistého kbelíku nalijte 900 ml vody a vsypte 2,5 kg sypké směsi. Důkladně promíchejte zhruba 3 minuty, směs má mít středně hustou konzistenci.
4. Hladítkem naneste souvislou vrstvu stěrky po celé ploše stěny. Vznikne vyrovnávací vrstva o tloušťce přibližně 2 mm. Ta bude sloužit jako základ pro finální vzhled. Nechte zaschnout 24 hodin.
5. Směs pro druhou vrstvu připravte stejně jako první. Hladítkem vytvářejte dekorativní vzor. Každá stěna bude originál.
6. Po mírném zavadnutí stěrky, zhruba po 15 až 30 minutách, povrch lehce vyhlazujte hladítkem.
7. Po 24 hodinách můžete jemnou brusnou houbičkou přebrousit nerovnosti, hlavně v rozích.
8. Nakonec stěnu natřete uzavírací jednosložkovou disperzí. Použijte váleček s krátkým vlasem a hlídejte, aby se disperze dostala do všech částí reliéfu a aby po stěně nestékala. Po 6 hodinách můžete přidat i druhou vrstvu disperze.

Jedna betonová stěna umí změnit náladu celého prostoru. Působí moderně, ale není prvoplánová. Hodí se k dřevu, kovu i čistě bílému interiéru, a hlavně vypadá dobře i bez dalších ozdob.

4.2 Příklady aplikace různých textur

• První vrstva o tloušťce od 1,0 mm - 1,5 mm je aplikována za použití kovového hladítka. Po částečném zaschnutí je aplikována druhá vrstva o tloušťce 2,0 mm za použití benátského hladítka se zaoblenými rohy. Následně ještě na čerstvém povrchu tvoříme vlny, a to držením hladítka ploše k povrchu a pohybováním směrem nahoru. Po 24 hodinách provádíme efekt stínování/žíhání.
• První vrstva o tloušťce od 1,0 mm - 1,5 mmm je aplikována pomocí kovového hladítka. Po 12-24 hodinách je aplikována druhá texturovaná vrstva o tloušťce od 1,0 do 2,0 mm za použití benátského hladítka se zaoblenými rohy. Následně je nutné ještě na čerstvé omítce provést texturu, a to horizontálním kartáčováním pevným kartáčem a poté je nutné vzniklé trhliny vyrovnat a zahladit, například plochým štětcem.
• První vrstva 2,0 mm je aplikovaná pomocí kovových pásů nebo hladítka určeného pro štuky. Na čerstvé omítce tvoříme texturu použitím koženého válce (nezapomínejte na jednosměrný pohyb nahoru).
• První vrstva o tloušťce 2,0 mm aplikovaná pomocí benátského hladítka. Po uplynutí 12-24 hodin aplikovat texturovou vrstvu o tloušťce 2,0 mm na hladký povrch nebo pomocí kovového hladítka s použitím světlejší barvy.
• První vrstva o tloušťce 1,0 - 1,5 mm aplikovaná pomocí benátského hladítka. Po uplynutí 12-24 hodin se aplikuje druhá texturová vrstva o tloušťce 2,0 mm na hladký povrch opětovným použitím benátského hladítka. Následně lze na čerstvém povrchu provést imitaci dřeva.

5. Opravy dřevěných konstrukcí

Před každým zásahem do stávající konstrukce je vhodná znalost starých stavebních postupů a skladeb materiálů. Kvůli neznalosti stavebních materiálů a konstrukcí dochází často k zbytečně necitlivým stavebním zásahům. Dřevěné parkety se v minulosti například potahovaly neprodyšným linem, které způsobovalo následné hnití spodních vrstev. Venkovní fasády se nahazovaly betonem a zdivo přestalo „dýchat“ a začalo uvnitř stěn rychlým tempem degradovat. Stará dřevěná okna se vyměňovala za esteticky pokleslé náhrady. Nejčastější závady dřevěných konstrukcí jsou způsobené vodou, která zatéká do stropní konstrukce nebo v ní kondenzuje. Může to být kvůli netěsnosti krytiny, poruchou na potrubí, zatékáním vody pod podlahu, kondenzací vodních par v konstrukci, stykem stropu s vlhkým zdivem atd. Následkem je hnití dřevěných částí, které je nejmarkantnější ve zhlaví stropních trámů. Zhlaví je část trámu uložená ve stěně. Dříve se stropní trámy navrhovaly na základě zkušeností stavitele. Dnes by měl být součástí návrhu stropu také statický výpočet, který jasně definuje dimenze trámů a v jakých osových vzdálenostech mají být kladeny. Existují různé druhy zatížení, na základě jejich maximálních hodnot statik určí potřebné dimenze. Poruchy stropních konstrukcí jsou obvykle způsobeny kombinací mnoha faktorů, z nichž drtivá většina bývá spojena se zanedbanou údržbou objektu. Vlivem zanedbané údržby dochází k zatékání do stropů, sedání základových konstrukcí, to zapříčiňuje změny působících sil v konstrukci. U staveb, které jsou pod ochranou památkářů, je nutné řešení rekonstrukce průběžně konzultovat, aby tak nedošlo k destrukci historicky cenných pozůstatků.

5.1 Způsoby opravy dřevěných konstrukcí

Odstranění zvýšené vlhkosti konstrukce výrazně omezí vhodné podmínky pro dřevokazný hmyz a houby. K zastavení hnijících procesů v poškozených dřevěných prvcích dojde až po důkladném vysušení dřeva. Biotické škůdce z velké části odstraníme omezením jejich podmínek k životu a také vhodně zvolenými sterilizačními prostředky. Očištěné a chemicky ošetřené trámové zhlaví uložené zpět do vyzděné kapsy.

• Příložkování: Příložkováním zesílíme konstrukční dřevěné prvky a tím docílíme větší únosnosti a menších průhybů opravených prvků. K příložkování se většinou používají dřevěné prvky (hranoly, fošny, desky na bázi dřeva, prkna), nebo ocelové prvky (desky, různé válcované profily). U prvků namáhaných na ohyb je vhodné příložku umístit na vrchní, či spodní hranu trámu, tj. zvýšit jeho konstrukční výšku. To je však někdy konstrukčně nevhodné, neboť svrchu nám v tom brání skladba podlahy a zespodu například podhled. Jako spojovací materiál se používají nosné hřeby a vruty, nebo hmoždíky (typ Bulldog). Ocelové prvky se kotví k dřevěnému trámu pomocí svorníků. Ocelové příložky jsou vhodné v lokalitách, kde hrozí stálá vlhkost (vlhké zdivo). Jejich výhodou je imunnost vůči houbám a hmyzu, ale hrozí zde koroze.
• Ocelové konzoly: Ocelovými konzolami lze docílit obnovení konstrukčních vlastností dřevěných trámů. Před započetím statických zásahů do konstrukce je nutné nejdříve místo pečlivě podepřít a celkově zajistit konstrukci proti pohybu. Jedná se o nastavení degradovaných zhlaví trámů. Silně poškozené zhlaví se odřízne a nový konec trámu se ošetří proti biologickým škůdcům. Zdravý ošetřený konec trámu se zasune do připravené konzoly a svorníky se s konzolou spojí. K dosažení optimálního spolupůsobení sil se konec konzoly do zdiva zabetonuje. Konzola není esteticky vhodným řešením v případě, že jsou trámy v objektu pohledové. Pro takovou situaci se používají monolitní ocelové konzoly. Ty jsou vymyšlené tak, aby z interiéru nebyly vidět a tím nerušily celistvost stropního podhledu.
• Protézování: Protézování je metoda, která je esteticky nejhodnotnější a v památkové péči hojně prosazovaná. Je jednou z nejstarších a nejlogičtějších metod opravování dřevěných konstrukčních prvků. Při protézování se doplňuje poškozený prvek do své původní podoby pomocí tesařských spojů. Používá se obvykle stejný materiál (stejný druh dřeva, napodobená patina) a původní spojovací prvky (dřevěné kolíky, kované skoby atd.). Při rekonstrukci dřevěného prvku do své původní podoby se používá mnoho tesařských spojů, především plátování. V částech, které jsou více namáhané na ohyb a tah, se doporučuje vložit mezi původní prvek a protézu hmoždíky typu Bulldog, které významně zvýší tuhost spoje. Nově rekonstruovaný dřevěný prvek má často velice podobné vlastnosti jako prvek původní.
• Plombování: Plombování dřevěných prvků je převážně úprava estetická, která má někdy také za úkol zvýšení tlakové pevnosti celku. Plombují se lokálně degradované části, štěrbiny či dutiny vzniklé stárnutím a užíváním konstrukce. Před aplikací samotné plomby je nutné místo pečlivě zbavit shnilých částic vyřezáním, vydlabáním atd. Při výběru plomby je vhodné použít stejný typ dřeva kvůli jeho estetickým a také mechanickým vlastnostem. Plomba se umísťuje tak, aby směr a hustota letokruhů byla co nejpodobnější rekonstruovanému prvku a vložený materiál tak správně spolupůsobil se svým okolím. Nepravidelně poničený dřevěný prvek se opravuje pomocí kombinace tmelu, lepidla a dřeva. Plombováním lze také nahradit samotné zhlaví trámu.
• Syntetické polymery: Syntetické polymery zpevňují degradované dřevo a mají využití především při konzervování cenných historických artefaktů. Dříve se místo těchto chemických konzervantů používal například včelí vosk, pryskyřice, šelak, kostní klih a jiné látky na přírodní bázi. Tyto roztoky se aplikují pomocí injektáží, nátěrů či postřiků.

6. Opravy železobetonových konstrukcí

U železobetonových konstrukcí jsou nejčastější příčinou poruch dotvarování konstrukce v důsledku změny napětí v konstrukci nebo smršťování, způsobené změnou teplotních poměrů. Porušená místa lze lokálně vyspravit stříkanou betonovou směsí nebo nanášeným betonem. Před samotným nanášením je důležité dbát na to, aby byl povrch zdrsněn a následně důkladně očištěn, aby došlo ke kvalitnímu propojení starého a nového betonu. Celkové zesílení železobetonové desky se provádí tzv. nadbetonováním, tj. zvětšením tloušťky konstrukce. Před nadbetonováním je nutné povrch zdrsnit a aplikovat železné trny, které obě konstrukce propojí.

7. Opravy keramických stropů

Hlavní příčinou poruch keramických stropů bývá špatně zpracovaný návrh stropu. To znamená přesný návrh dodatečné ocelové výztuže, specifikace betonové směsi, vyřešené konstrukční detaily atd. Stavbě každého keramického stropu předchází důkladný statický výpočet a s ním spojený optimalizovaný návrh. Statik ve spolupráci s hlavním architektem projektu navrhne strop na konkrétní užitné zatížení. V některých případech lze přistoupit také k výměně jednotlivých keramických vložek. Při tomto postupu rekonstrukce je nutné, aby byly staticky zajištěny nosníky proti pohybu. Dalšího celkového zesílení konstrukce docílíme nadbetonováním desky, stejně jako u monolitických železobetonových stropů. U všech těchto zásahů, kdy nějakým způsobem zásadně měníme statické poměry v konstrukci, musíme postupovat podle odborníkem předem navrženého a schváleného postupu.

tags: #oprava #destrukce #sterky #návod

Oblíbené příspěvky:

• Kompletní průvodce opravou betonu
• Výběr a konstrukce střechy
• Vše o řezivu a kotoučových pilách
• Odstíny barev na dřevo
• Identifikace dřeva