Pod jednou střechou: Pohled na subkultury 90. let očima Jana Wernera

Kniha "Pod jednou střechou" od Jana Wernera, vydaná nakladatelstvím JaS v roce 2023, představuje objemné dílo o 710 stranách, které se zaobírá subkulturami konce 80. a začátku 90. let v Československu. Autor, který je jen o něco mladší než recenzent, přibližuje dobu, kdy se začal setkávat se subkulturami a začleňovat se do nich.

Osobní reflexe a sdílené zkušenosti

Pro recenzenta bylo čtení knihy poutavé, neboť reflektovalo jeho vlastní zkušenosti z té doby. Mnohé prvotní zážitky, punkové desky, koncerty, hospody, kluby a lidé, o nichž Werner píše, byly prožívány obdobně. To vytváří silnou spojitost, kdy čtenář prožívá cizí vzpomínky a zároveň se mu v hlavě vybavují obrazy, zvuky a vůně vzpomínek vlastních. Stejné pocity provázejí i druhou, obsáhlejší část knihy, která se skládá ze 17 rozhovorů se subkulturními protagonisty konce 80. a začátku 90. let. Ani jejich vzpomínky nejsou recenzentovi cizí, jelikož s většinou z nich se v 90. letech setkal.

Vzpomínky Jana Wernera a "Bulldog Boot Boys"

Jan Werner, který v polovině devadesátých let zakotvil mezi SHARP skinheady, byl děním té doby natolik ovlivněn, že i po dlouhých letech mimo "scénu" cítil potřebu vše sepsat. Vzpomíná tak na dobu, kdy komunitu řídila "upřímná víra, zásadovost a věrnost určitým principům, stejně jako pořádná dávka pozérství a snahy na sebe upozornit", přičemž spojujícím mobilizačním prvkem bylo "postavení se na odpor proti skinheadskému neonacismu". Wernerovo úvodní vyprávění reflektuje vzájemně provázané prostředí punks, HC kids, anarchismu, které se postupně různě přelévá, vylévá a dolévá, přičemž se následně zaměřuje na osud zhruba dvacetičlenné skinheadské party, která si říkala Bulldog Boot Boys (BBB).

Wernerovy ultrakonzervativní postoje

Poutavé vyprávění je však narušeno autorovým současným vypisováním se z ultrakonzervativních postojů. Z knihy se dozvídáme, že největší zhoubou dnešních dnů je "působení progresivistické doktríny s její politickou hyperkorektností, absurdním genderismem, utopickým multikulturalismem, agresivní a účelově selektivní filantropií, rasismem naruby a fanaticky vedenou kampaní proti čemukoliv, co připomíná starý svět a jeho tradice". Tyto názory silně připomínají projevy autoritářských politiků.

Werner dále relativizuje pojetí antifašismu, kdy pro "antifašistu 90. let byl nepřítelem ten, kdo hajloval na koncertu Záště 88", zatímco pro "antifašistu dnešních dní je fašistou... ten, kdo se odváží smysluplně vymezovat proti nekontrolovatelné masové migraci a vzmáhajícímu se islamismu... anebo je zastáncem tradičního pojetí rodiny a binárního biologického pohlaví, majícím výhrady k nesmyslně přepjaté politizaci LGBT+". Autor zde opomíjí širší kontext antifašistického boje v 90. letech, který se nestavěl jen proti hajlování, ale i proti dalším nositelům fašizujících tendencí. Své postoje proti "neomarxistické ofenzívě" se snaží objektivně obhájit "mindráky a nezpracovanými osobními problémy" údajných dnešních antifašistů, což je podobně bezobsažné jako dřívější nenávist českých apolitických skinheads vůči imaginárním hippies, kterou však autor dokáže reflektovat jako značně přihlouplou.

Čtěte také: Průvodce sledováním "The Boy Downstairs"

Wernerův paternalistický a moralizující tón vůči mladé generaci, který vychází z nevypovídající generalizace a zjevně z faktu, že k ní má daleko, působí úsměvně a reflektuje podobnou situaci, kdy v 90. letech někteří starší punkáči a androši nechápali problémy mladších generací.

Nedostatek ženského pohledu a „nepolitičnost“ BBB

Z 17 rozhovorů je všech 17 s muži, což ukazuje na absenci ženského pohledu. Celá úvodní část je jen o dorůstajících chlapcích, jako by dívčí pohled neexistoval. Autor budí dojem, že vyprávění se týkalo celé generace, ale naprostá většina dospívajících o subkulturách vlastně nic nevěděla, nebo měla jen zcela povrchní představu. Ohledně BBB musel autor konstatovat, že "nepolitičnost se stává fíkovým listem nejenom pro alibistické a pokrytecké primitivní postoje, ale - což je mnohem horší - pro… fyzické ataky na oběti z řad domnělých hippies".

Rozhovory a klub Propast

Rozhovory v druhé části knihy si zaslouží ocenění za námahu, kterou muselo jejich pořízení dát. Je jen trochu škoda, že některé otázky se v nich opakují nebo jsou prokládány výše uvedenými moudry tazatele. Mezi nejzajímavější rozhovory jistě patří ty s Robertem Vlčkem (mj. o vzniku Orlíku a jak to šlo s příchodem Landy do kopru, nebo o A-kontra), s Germánem (jeho světonázor je sice vzdálený, ale pěkně vyvrací tazatelovu dojmologii), s Bukvičákem, s Martinem či se Šroubem. Kniha se hodně zmiňuje o žižkovském klubu Propast, který byl pro mnohé nezapomenutelný. A o propastech je i kniha "Pod jednou střechou".

Dynamika 90. let

Autorův popis dynamiky 90. let je trefný: "Jejich dynamika byla neuvěřitelná, zároveň však každý jednotlivý rok voněl nějakou typickou vůní, která s jeho skončením buď rázem vyvanula, nebo se pozvolna promísila s odérem nově příchozího."

Závěrem

Kniha "Pod jednou střechou" je i přes problematické autorovy současné názory cenným zdrojem vzpomínek na dobu plnou změn a formování subkultur, které ovlivnily mnoho mladých lidí v tehdejším Československu.

Čtěte také: Neúnavní letci: Rorýsi

Čtěte také: Vše pod jednou střechou

tags: #pod #jednou #strechou #ntk #sudety

Oblíbené příspěvky: