Pohledový beton: Technologický postup a klíč k dokonalé estetice

Pohledový beton se postupem času stal moderním trendem jak při provádění nových konstrukcí, tak při rekonstrukcích. Pohledové betony patří k moderní architektuře a stávají se čím dál populárnější bytovým dekorem. Realizace dokonalého pohledového betonu není snadná a vyžaduje skutečnou pozornost. Někdy je na vině nerealistická představa architekta, jindy špatně zvolené bednění nebo beton či laxnost při realizaci.

Co je pohledový beton?

Pohledový beton, známý také jako architektonický beton, se v posledních letech stal nepostradatelným prvkem moderní architektury. Jedná se o viditelný povrch betonové konstrukce, pro který je architektem či projektantem požadován určitý předem definovaný vzhled. Z toho vyplývá, že jsou zde kladeny vysoké nároky na estetiku při zachování všech ostatních důležitých vlastností betonu. Pohledovost betonu je obvykle chápána jako vzhled povrchu betonu, tj. beton působí esteticky a přijatelně v daném prostředí, jak pro uživatele stavby, tak pro okolí.

Někdo za pohledový beton považuje jednolitou hladkou plochu bez pórů, někdo od betonu naopak očekává póry, viditelné kamenivo a povrch vhodný k uchycení rostlin. Může se jednat o barevný cementový tmel, nebo kamenivo, o strukturu zajištěnou šablonami vloženými do bednění, nebo o vymytý povrch odhalující kamenivo. Pohledový beton může mít různé podoby, od hladkých povrchů bez pórů až po hrubou, pórovitou strukturu.

Proto je vhodné pohledový beton definovat předem např. dle směrnice ČBS 03 - Pohledový beton z roku 2009. Nedílnou součástí je také informace, z jaké vzdálenosti bude povrch hodnocen. Následně je postupováno dle definovaných požadavků zadavatele (investora, projektanta). Požadavky na pohledový beton je vhodné přesně definovat ve smluvních vztazích, aby se předešlo sporům ohledně očekávaného vzhledu. Zejména pro hladké povrchy jsou k dispozici technická pravidla ČBS 03 Pohledový beton, která stanovují různé třídy pohledovosti (PB0 - PBS), podle kterých lze řídit požadovanou kvalitu.

Složení a vlastnosti pohledového betonu

Složení pohledového betonu musí odpovídat jeho využití na stavbě. Podle toho následně projektant navrhne typ použitého cementu, velikost zrn kameniva a poměr složek betonu. Receptura pro pohledový beton by měla zabezpečit vyšší obsah cementové pasty a přiměřené množství jemných částic, protože cestou ke kvalitnímu otisku je to, že beton dokáže zatéct do každé části formy. Magická hodnota pro poměr vody a cementu nebo vody a pojiva (hodnota w/c nebo w/b) by měla být menší nebo rovna 0,55.

Čtěte také: Pohledový beton a bednění

Kvalitu povrchu ovlivňuje celá řada parametrů. Jedná se o konzistenci a celkovou skladbu směsi. Kvalita povrchu ovlivňuje i zpracování směsi a její modifikace v závislosti na počasí a okolní prostředí vůbec. Rozptyl vlastností vstupních surovin v povolených mezích ovlivňuje zejména betony definovaných vlastností a speciálně pohledové, samozhutnitelné nebo vysokohodnotné betony.

• Kamenivo: Křivka zrnitosti použitého kameniva a podíl jemných zrn do 0,25 mm významnou měrou ovlivňují chování betonu. Nízký podíl zrn do 0,25 mm zvyšuje pevnost betonu a omezuje smrštění. Tento beton je ale náchylný ke krvácení, není soudržný a pohledový beton z něj lze vyrobit jen za cenu přidání příměsí. Pro výrobu betonové směsi určené do pohledových betonů platí, že je vhodné použití drobného a hrubého těženého kameniva do Dmax 16 mm, ve výjimečných případech lze použít i kamenivo drcené. Například pro betonáž úzkých sloupů či konstrukcí s hustou výztuží je vhodné použít beton s kamenivem frakce 4/8 mm, tzv. beton Dmax 8 mm.
• Cement: Odchylky ve vlastnostech cementů běžný odběratel není schopen zjistit a není schopen ani získat informace o vlastnostech, které ovlivňují spolupůsobení cementu a přísad. Při současných velkých objemech betonářských prací se stává problémem i horký cement, který negativně ovlivňuje změny konzistence a počátek tuhnutí betonu, zejména v letním období.
• Voda: Snížení obsahu záměsové vody snižuje porozitu betonu, a tím lze zvýšit jeho pevnost a hutnost. Při velmi nízkém obsahu záměsové vody je ale nutné beton dobře ošetřovat, aby ve vnitřním průřezu nedocházelo k tzv.
• Přísady: Dnešní moderní plastifikátory na bázi polykarboxylátů a polyoxyetylénu zabraňují vzájemnému nalepování částic cementu na sebe jednak elektrostatickým odpuzováním a jednak vytváří fyzickou bariéru okolo povrchu zrn. Jejich použitím lze vyrábět betony od tradičních B 20 až po vysokohodnotné C100/115, včetně betonů pohledových, samozhutnitelných, s minimální ztrátou zpracovatelnosti, „vylepšujeme“ doby tuhnutí, odstraňujeme problémy segregace a bleedingu. Na účinnost přísad má zásadní vliv jemnost mletí cementu (velikost měrného povrchu) a jeho mineralogické složení (zejména obsah C3A, CaSO4) a minerály strusky a popílků.
• Příměsi: Nejčastěji využívané příměsi, které výrazně proměňují technologické a výsledné parametry betonu, jsou na bázi popílku, strusky, kamenné moučky a mikrosiliky. Zejména pro popílky platí, že rozptyl vstupních vlastností zásadně ovlivňuje chování čerstvého betonu a trvanlivost betonu v konstrukci.

Ačkoliv pro dosažení kvalitního povrchu pohledového betonu může některým zhotovitelům stačit běžný beton pevnostní třídy C20/25, jedná se spíše o výjimky potvrzující pravidlo. Z našich dlouhodobých zkušeností vyplývá, že ke zhotovení povrchu v základní třídě pohledovosti PB0 je potřeba použít minimálně beton třídy C25/30.

Dalším významným parametrem čerstvého betonu ovlivňujícím výslednou kvalitu pohledového betonu je jeho konzistence a zpracovatelnost. V případě konzistence čerstvé směsi lze dosáhnout skvělých výsledků i s betonem ve stupni S3 v kombinaci s odpovídajícím způsobem hutnění, daleko častěji je pak vhodné použití tekutějších (S4 - S5) nebo samozhutnitelných betonů (SF1 - SF3), aby nedocházelo ke vzniku nedostatečně zhutněných míst a kaveren. Vždy je potřeba konzistenci směsi volit s ohledem na stupeň vyztužení konstrukce, způsob ukládání a zamýšlený způsob hutnění směsi. Neméně důležité je správně zvolit maximální zrno kameniva směsi. Složení použitého betonu musí odpovídat především navržené geometrii konstrukce, statice, hustotě vyztužení nebo plánovaným postupům betonáže.

Pro pohledové betony je klíčový výběr typu bednění a bednicí desky. Dále je to kvalita bednění a případně šablony zajišťující strukturu povrchu.

Realizace pohledového betonu

Cesta od nápadu k realizaci pohledového betonu je komplexní proces, který zahrnuje spolupráci a komunikaci mezi investorem, architektem, projektantem, realizační firmou, dodavatelem bednění, výrobcem betonu a dalšími. Pro úspěšnou realizaci konstrukcí z pohledových betonů je nutná spolupráce všech zúčastněných: investora - architekta s projektantem - statika - projektanta bednění - montérů bednění - výrobce betonu - betonářů - stavební firmy.

Čtěte také: Techniky aplikace pohledového betonu

Bednění

Bednění je jedním z mnoha faktorů, které se při realizaci monolitických konstrukcí podílejí na konečném vzhledu povrchu betonu. U viditelných ploch je přímo nástrojem k dosažení požadovaného vzhledu betonu. Bednění je nutno navrhnout a sestavit tak, aby splnilo vlastní technické požadavky a zároveň bylo dosaženo předem definovaného vzhledu povrchu betonu. Volba bednicího systému podle požadavků na povrch ovlivňuje cenu i průběh realizace stavebního díla.

Obecně se bednění rozlišuje na rámové, nosníkové a individuální. Každý z těchto systémů má specifický vliv na tvar konstrukce, strukturu povrchu a členění betonových ploch. Pro pohledové betony je klíčový výběr typu bednění a bednicí desky. Například rámová bednění Doka Framax nebo Frami poskytnou uspořádaný spárořez rámů bednění, integrovaná kompozitní deska Xlife zase hladký povrch. Na výběr jsou ale také nosníková bednění pro velké plochy, která mají možnost výbavy povrchu celou škálou bednicích desek od hladkých až po rustikální či speciální povrchy. Pokud to vyžaduje tvar konstrukce, lze vyrobit i atypické bednění na míru.

Skladování bednění

Bednění pro pohledové betony by mělo mít nejvyšší možnou kvalitu, kterou by si také mělo uchovat. Proto je jeho skladování důležité. Bednění pro pohledové betony by mělo být skladováno odděleně od bednění pro betony konstrukční. Mělo by být označeno a nejlépe skladováno „na stojáka“, s mezerami a bednicími stranami k sobě. S rostoucím počtem použití bednicích dílců se zpravidla zhoršuje jejich povrch. Jako velmi důležité se ukazuje používat desky podobného stáří (rozumějme tím cykly použití) nejen v rámci betonovaného celku, ale také v sousedních celcích nebo po celou dobu výstavby.

Plášť bednění

Výběr pláště bednění má zásadní vliv na charakter pohledové plochy. Mezi nasákavé patří např. hoblovaná/nehoblovaná prkna, palubky a povrchově neupravené překližky. Používají se zejména pro výraznou strukturu povrchu betonu. Vlastnosti těchto materiálů bývají velmi různé a mění se v průběhu nasazení na stavbě. Desky s plastovým povrchem (polypropylen) vytváří hladký, lesklý a velmi rovnoměrný povrch betonu, odpadá možnost ripplingu. Nenasákavé bednicí pláště netolerují chyby při zpracovávání betonu, zdůrazňují rozdíly v odstínech betonové směsi, mramorování a vzduchové póry.

Při stárnutí desek se kromě kosmetických nedokonalostí - různé škrábance, stopy po hřebících, nečistoty atp., které pohledový beton vždy nekompromisně zkopíruje - mění také nasákavost samotných desek. V důsledku se povrchy betonu u nasákavého povrchu jeví tmavší a matnější. Naopak při použití nenasákavého materiálu lze dosáhnout povrchů velice hladkých až lesklých. To se nejčastěji projeví v hranách konstrukcí nebo v místech spínacích tyčí.

Čtěte také: jak na pohledové zdivo z PORFIXu

Odbedňovací prostředky

S různými typy povrchu pláště bednění se pojí i použití příslušných separačních prostředků. Jiné prostředky se používají pro vysoce savé povrchy a jiné pro povrchy nesavé. Zejména v případě pohledového betonu je důležité sjednotit vybranou bednicí desku, recepturu betonu a odbedňovací prostředek, který zajistí lehčí oddělení bednění od betonových ploch i hladší rozlití betonové směsi po povrchu bednění. Kromě toho odbedňovací prostředky chrání povrch bednění a prodlužují jeho životnost. Jejich správná volba má zcela zásadní vliv na podobu a kvalitu finálního povrchu.

Odbedňovací prostředek by se měl nanášet v tenké vrstvě, rovnoměrně, ideálně pomocí rozprašovače s plochou tryskou. Je potřeba myslet také na to, že nejen vlastnosti betonových směsí, ale i vlastnosti separačních prostředků (např. viskozita) se mění s ohledem na roční období a aktuální teploty prostředí. Prostředek, se kterým v létě dosáhneme výborného výsledku na referenční/zkušební ploše, nemusí s příchodem podzimu ke zopakování úspěchu stačit. Takto připravené bednění je třeba až do betonáže chránit před deštěm, silným UV zářením a znečištěním. A pozor na otisky prstů v odbedňovacím prostředku.

Stavba a těsnění bednění

Při stavbě bednění je nutné dbát na přesnost spojování, stejnou pozornost je potřeba věnovat i spárám. Bednění je nutno sestavit tak, aby bylo dokonale těsné, únik cementového tmele vážně znehodnocuje povrch betonu. Pokud by při betonáži přes hrany nebo spoje unikla voda, cementové mléko, nebo dokonce jemné částice, tato místa budou pravděpodobně tmavší, mohou vzniknout i štěrková hnízda. Zabránit tomu lze použitím těsnicích pásek na spojích panelů a prvků, těsnicí šňůry nebo trojúhelníkových a trapézových lišt. U kotevních otvorů je vhodné použít na kotevní kónusy těsnicí podložky. Stejně tak důležité je dbát na správné dotažení všech kotevních tyčí.

Je důležité uvědomit si, že při betonování svislých konstrukcí působí na bednění velké tlaky a dochází k roztahování jednotlivých dílců bednění. Při betonáži pohledových konstrukcí je potřeba veškeré spoje průběžně kontrolovat a dotahovat, případné netěsnosti včas utěsnit. Návrh bednění musí respektovat vlastnosti konkrétního čerstvého betonu. Pro samozhutnitelné betony platí vyšší požadavky na těsnost bednění i pro návrh jeho únosnosti. Některé samozhutnitelné betony se chovají téměř jako kapaliny a bednění je nutné dimenzovat skoro na plný hydrostatický tlak.

Výztuž

Při vázání výztuže je důležité, aby se už osazené bednění nedostalo do kontaktu s výztuží. Proto je třeba osadit dostatečné množství distančních prvků a zároveň dodržet dostatečné krytí betonu. Pokud je výztuž naplánována příliš hustě, je zároveň třeba počítat s plnicími a vibračními kanály.

Betonáž

Proces ukládání pohledového betonu vyžaduje vysokou úroveň odbornosti a pečlivosti všech zúčastněných pracovníků, kteří by měli být dostatečně proškoleni a způsobilí pro práci s tímto specifickým materiálem. Klíčová je také návaznost ukládky betonu, která by měla být plynulá a bez výrazných časových prodlev, aby nedocházelo k nežádoucímu vrstvení a vzniku viditelných spár.

Betonáž pro pohledové betony by měla být opatrná. Pokud je pro konstrukční beton povolena maximální výška betonáže 1,5 m, pak při pohledovém betonu by tato výška měla být třetinová; tedy 0,5 m. Beton je pak nutné ukládat ve vrstvách, vibrovat pomocí ponorného vibrátoru a spojovat čerstvé vrstvy s čerstvými. Při ukládání je navíc nutné dbát na to, aby beton nebyl volně shazován do bednění z výšky přesahující 0,5 m. Při betonáži je důležité sledovat a dodržovat maximální povolený tlak čerstvého betonu, například pomocí senzorů Xact.

Obvykle se beton vibruje ponornými vibrátory, přičemž se vibrátor nesmí dotýkat výztuže ani bednění. Vibruje se rovnoměrně po vrstvách a hruška vibrátoru se vytahuje pomalu a kolmo k povrchu. Pokud je vibrátor vytažen příliš rychle nebo je beton převibrován, zůstávají v něm drobné vzduchové póry. Jednotlivé na sebe ukládané vrstvy betonu je nutné vzájemně provibrovat, ale nesmí se zhutňovat již tuhnoucí beton.

Betonování v extrémních podmínkách, jako jsou velmi nízké teploty nebo naopak horka nad 30 °C, vyžaduje zvláštní opatření k zajištění kvality a trvanlivosti pohledového betonu. Při nízkých teplotách hrozí zpomalení hydratace cementu, což může vést k nižší pevnosti betonu a riziku jeho poškození mrazem. Konstrukce je nutné chránit před teplotními výkyvy a beton nechat v bednění delší dobu, aby při odbedňování nedošlo k poškození povrchové vrstvy. Naopak při vysokých teplotách, nebo při větrném počasí se beton rychleji vysušuje, což může způsobit vznik trhlin. V těchto podmínkách je doporučeno beton zakrývat a po uložení jej pravidelně ošetřovat, aby nedošlo k příliš rychlému odpaření vody z povrchu.

Teplotu a vyzrávání pevnosti betonu je možné sledovat například pomocí systému Doka Concremote, který pomocí senzorů sleduje vývoj hydratačního tepla a na základě dříve zadaných údajů ho přesně vyhodnocuje.

Odbednění a ochrana

Čas odbednění výrazně přispívá k optimálnímu výsledku pohledového betonu. Až když je beton dostatečně zralý, teprve tehdy je možné dosáhnout dostatečnou odolnost a nosnost stejně jako téměř homogenní barvu jednotlivých betonových prvků. Aby se zabránilo odlupování betonu nebo odlamování hran, je nutné při uvolňování bednění postupovat opatrně. Při odbedňování upřednostňujte plastové kladivo před tesařským. Předejdete tak možnosti poškození hran betonu, nebo dokonce jednotlivých prvků bednění.

Mladý stavební prvek, který má zůstat v nejvyšší kvalitě, je třeba po odbednění chránit před vnějšími vlivy. Nejde přitom jen o povětrnostní podmínky, ale také o náhodné kontakty. Každý zaměstnanec na stavbě by měl vědět, že se jedná o pohledové povrchy, které je třeba chránit, a to například pomocí fólií nebo dalších možností fyzického zakrytí. Dodatečná ochrana slouží ke klidnému kompletnímu vyzrání, což dodá betonu potřebnou pevnost i pěkný vzhled.

K poškození povrchu betonu může dojít i jen dočasným krátkodobým vysušením a opětovným namočením. Nejchoulostivější jsou konstrukce s malou tloušťkou a velkou povrchovou plochou. U masivních konstrukcí není vhodné konstrukce kropit. Nebezpečná není vlastní teplota betonu, ale teplotní spád mezi horkým jádrem a ochlazovaným povrchem. Z tohoto důvodu je dobré konstrukce zateplit a odstraňování izolací dobře zvažovat.

Sanace pohledového betonu

Přes veškerá opatření, která realizátor betonových konstrukcí provádí, dochází ke vzniku hnízd, kaveren nadměrného pórového systému apod. Pro sanaci pohledového betonu, tak jak je nejčastěji vnímán, tedy stejnorodá plocha s minimem pórů, je možné použít jemnozrnné sanační (egalizační) hmoty. Je však potřeba si uvědomit, o jaký druh sanace se jedná a skutečnost, že výsledek sanace nebude zcela odpovídat konstrukčnímu betonu. Jedná se zejména o zrnitost egalizačních malt, která neodpovídá běžnému betonu. Lze pouze vyplnit póry vzniklé v povrchu betonu např. velmi jemným materiálem DENSOFIX SF, který je možné tzv. do povrchu „zašpachtlovat“.

V okamžiku, kdy je beton poškozen ve větším rozsahu, nebo se jedná o větší četnost poruch v ploše, je potřeba provést opravu tak, aby byl vylepšen vzhled povrchu konstrukce. Obvykle se jedná o vhodně ohraničenou plochu (např. jeden záběr bednění), která je převrstvena tenkovrstvým materiálem aplikovaným cca ve 2 mm. Tím může být materiál DENSOCRETE 555, který je dostupný ve třech barevných variantách (bílé, šedé a černé), kterými se lze přiblížit barvě původního cementového tmelu opravované konstrukce.

Materiály s přidanou hodnotou a povrchové úpravy

Vývoj oboru stavební chemie umožňuje použití materiálů s přidanou hodnotou, které jednak mají obecně lepší vlastnosti a současně jimi lze propůjčovat původnímu podkladu lepší ochranu. Může být do podkladu vnesen migrující inhibitor koroze (UNISAN SF 2K), kterým je chráněna výztuž při nechtěně menším krytí (např. při posunu bednění), může být povrch opatřen samočistící vrstvou, kterou mu propůjčují přísady s fotokataliticky aktivními vlastnostmi (DENSOFIX FAW), nebo může být omezeno vnikání vody do podkladu při použití krystalizačních přísad (DENSOFIX XP).

Pohledový beton však vždy nemusí znamenat beton bez povrchové úpravy. Finální úprava povrchu betonu může spočívat také v aplikaci nátěru a tím sjednocení vzhledu nestejnorodé plochy a současně i ochrany povrchu proti působení povětrnostních vlivů. Nátěrových systémů na beton je celá řada, ale je potřeba si ujasnit okrajové podmínky konstrukce, ze kterých vychází jak požadavky na nátěr, tak na celkovou funkci konstrukce. Před aplikací nátěrů je vhodné konstrukci egalizovat jemnozrnnými materiály, protože tím lze optimalizovat tloušťku vrstvy nátěru.

Možnosti úprav pohledového betonu

• Různé vzory: Vznikají otiskem formy nebo bednění do betonu. Vytvořit lze také zajímavé povrchy s otisky, ať už se jedná o využití hrubě hoblovaných bednicích desek, nebo se k tomuto účelu použijí moderní elastické matrice s různou strukturou (lze jimi imitovat vzhled dřeva, kamene, geometrické obrazce, aj.).
• Opracování v měkkém stavu: Vzorek, který se na betonovém povrchu opakuje a ovlivňuje tak celkový vzhled, lze vytvořit opracováním betonu v tzv. měkkém stavu, tedy hned po vyjmutí z bednění či formy. K opracování betonu v měkkém stavu se používá hlazení speciálním houbovým, případně ocelovým hladítkem, válečkování, škrábání, vymývání či poťukávání.
• Viditelná kamenná zrna: Umožňuje tzv. suché pískování, jedna z variant zpracování tvrdého, tj. vyzrálého betonu. Mezi speciální povrchové úpravy patří vymývané betony, kdy se do bednění vkládají speciální fólie se zpomalovačem tuhnutí. Po vybetonování a odbednění lze místa, která byla ve styku se zpomalovačem, vymýt tlakovou vodu.
• Barevné betony: Barevné betony představují atraktivní řešení pro moderní architekturu, kde estetika hraje klíčovou roli. Díky přidání pigmentů lze beton obarvit do široké škály odstínů, což umožňuje tvůrcům dosáhnout výrazného vizuálního efektu a začlenit konstrukce do konkrétního designového konceptu nebo přírodního prostředí. Barevné betony tak dodávají stavbám jedinečný charakter a mohou výrazně podtrhnout architektonické záměry. Přirozenou barvou betonu je šedá v mnoha odstínech. Malá část betonů se dnes probarvuje práškovými pigmenty.

Betonová stěrka - alternativa pohledového betonu

Klasický pohledový beton lze nahradit betonovou stěrkou. Ta je vizuálně téměř totožná, ale na omak je daleko jemnější a hladší. Jistě oceníte možnost využití betonové stěrky nejen u klasického pohledového betonu, ale také v exteriéru. Stěrku lze použít pro beton například v interiéru. Pokud se rozhodnete vytvořit pohledový beton svépomocí, je nutné očistit podkladovou vrstvu. U hodně nasákavých povrchů je nutné penetraci naředit podle doporučení výrobce. Všechny hrany, zárubně dveří a další linie olemujte papírovou páskou, jako když malujete.

Postup aplikace betonové stěrky svépomocí

1. Nejprve je nutné očistit podkladovou vrstvu. U hodně nasákavých povrchů je nutné penetraci naředit podle doporučení výrobce.
2. Všechny hrany, zárubně dveří a další linie olemujte papírovou páskou, jako když malujete.
3. První vrstvu stěrky rozmíchejte podle poměru uvedeném od výrobce. Na hladítko naneste přiměřené množství stěrky a natahujte ji v rovnoměrné vrstvě cca 2 mm tlusté.
4. Po zaschnutí obruste jemným brusným papírem.
5. Stěrku pro druhou vrstvu nařeďte o něco málo více. Jednak se docílí o něco hladšího povrchu, ale taky je povrch o něco světlejší. U této finální vrstvy dbejte na rovnoměrnost a hladkost hned při nanesení.
6. Po zaschnutí povrch opět přebruste jemným brusným papírem.
7. Nakonec je nutné stěrku uzavřít lakem.

Je možné aplikovat pohledový beton i na umakart? Ano, funguje to velmi dobře. Jen je nutné mezi obě vrstvy stěrky nanést perlinkovou síť.

Grafický beton

Interiérový architekt Samuli Naamanka přinesl světu grafický beton, který umožňuje přenést trvanlivý grafický vzor na betonové povrchy. Hlavním prvkem této technologie je membrána, na kterou se tiskne požadovaný obraz retardérem. Beton se na membránu odlévá a po zatvrdnutí je z plochy tlakovou vodou vymývaný retardér, odkrývající obraz. Grafický beton je standardizovanou součástí betonářského průmyslu a je jednoduše použitelný.

Přehled klíčových faktorů pro kvalitní pohledový beton

tags: #pohledovy #beton #technologicky #pstup

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní průvodce montáží lišt na hlaveň brokovnice
• estetika a funkčnost dřevěných fasád
• Estetická řešení obkladů pro rohy kuchyní
• Průvodce hrubozrnnou zatíranou omítkou
• Kompletní průvodce pro tenkovrstvé omítky