Pojistná hydroizolace u nezateplených střech: Důležitost, normy a provedení

V posledních letech došlo k několika důležitým změnám v legislativním rámci šikmých střech, především se jedná o normu ČSN 73 1901: 2011 a o Pravidla pro navrhování a provádění střech: 2014. Pojistná hydroizolační vrstva chrání vrstvy pod sebou a prostory pod střechou proti vodě, která protekla krytinou, nebo proti sněhu, který do střechy navál, ať už v důsledku vady nebo poruchy krytiny, nebo za extrémně nepříznivých povětrnostních podmínek.

Potřeba pojistné hydroizolace v konstrukcích šikmých střech

Provedení pojistné hydroizolace (PHI) v konstrukcích šikmých střech je stanoveno normami ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov a ČSN 73 1901 Navrhování střech, a to v případech, je-li součástí skladby střechy tepelná izolace a je-li svrchní plášť tvořen skládanou krytinou. Žádná skládaná krytina není totiž těsná proti polétavému sněhu a tlakové vodě. To platí i v případě tzv. bungalovů, kde není klasické podkroví - nosnou konstrukci střechy tvoří sbíjené vazníky a tepelná izolace je uložena v úrovni spodní pásnice vazníků. Rizikové faktory podporující průnik sněhu krytinou jsou zejména sněhový val v okapní hraně, který brání odtoku vody z tajícího sněhu v horních partiích střechy.

PHI je podle [2] doplňkové opatření ke zvýšení bezpečnosti a spolehlivosti střechy. Nová verze normy ČSN 73 1901 z roku 2011 zavádí pro dosud používanou PHI výraz doplňková hydroizolace (DHI) nebo doplňková hydroizolační vrstva (DHV), zatímco termín pojistná hydroizolace je vyhrazen pro nově zavedenou speciální vrstvu. Tyto fólie mají ve svém sortimentu výrobci samotných krytin, ale také výrobci např. tepelných izolací. Jedná se o plastové vícevrstvé fólie, které v sobě kombinují odolnost proti kapalné vodě a zároveň propustnost pro vodní páru (jsou tzv. difuzně propustné).

V mnoha odborných článcích a především pak v projektových dokumentacích rodinných domů se často setkáváme s pojmem pojistná hydroizolace. Pojistná hydroizolace má za úkol nepropustit vodu dovnitř konstrukce, ale naopak pára může z konstrukce samovolně vyvětrávat ven do exteriéru. Tyto vlastnosti bývají shrnuty pojmem „difuzně otevřená“. Naopak parozábrana nepropustí ani vodní páru a používá se na vnitřní interiérové straně skladeb, aby zmírnila pronikání vodních par dovnitř konstrukce.

Pojistná hydroizolace se prodává v rolích o nejčastější šíři 1500mm a délce 20m / 50m. Materiál bývá laminovaná polypropylenová textilní fólie (Eurovent, Tyvek, Guttafol, Pama atd.). Asi nejčastěji se s pojmem pojistná hydroizolace setkáváme u šikmých střech rodinných domů, kde se přibíjejí latěmi ke krokvím.

Čtěte také: Klíčové informace o střešních vaznících

Těsnost PHI a zvýšené požadavky

Je nepochybné, že počet zvýšených požadavků se musí projevit i v návrhu příslušného doplňkového opatření. Pravidla pro navrhování a provádění střech již v roce 2000 zavedla pojem „zvýšený požadavek kladený na střechu“, což je míra vlivu nejen okolního prostředí, které působí na danou střechu, ale i zvláštnosti samotné střechy. Tvar střechy, její konstrukce a veškeré vnější vlivy dané prostředím ovlivňují spolehlivou funkci dané střechy. Z míry působení těchto okolností se pak generují zvýšené požadavky (ZP).

Zvýšené požadavky kladené na střechu se generují z vyšší míry působení dále uvedených vlivů v kombinaci s dalšími faktory, jimiž mohou být:

• Dlouhé krokve
• Členitá střecha
• Vyšší nadmořská výška
• Vyšší sněhová oblast
• Zateplená střecha
• Nechráněná poloha
• Užívání objektu
• Blízkost velké vodní plochy
• Častý výskyt bouřlivých větrů
• Riziko újmy na zdraví či na majetku vlivem sesuvu sněhu ze střechy
• Hřeben vysoko nad terénem
• Blízkost vzrostlých porostů
• Požadavky památkové péče
• Menší sklon, než je bezpečný

Jako příklad poslouží střechy o stejném sklonu a při délce krokví 7 m a 14 m. Střecha s delšími krokvemi bude odvádět přesně dvojnásobek dešťové vody. Bude-li zároveň zapotřebí z nějakého důvodu namontovat výstupní okno blízko okapní hrany, bude zároveň třeba řešit jeho napojení na střešní krytinu mnohem pečlivěji než v případě jeho umístění tři řady pod hřebenem, kde skoro žádná voda neteče. Nelze navrhnout složitou střechu s četnými vikýři, věžičkami apod. tam, kde místní klimatické poměry nejsou příznivé.

Je tedy zřejmé, že při velkém počtu zvýšených požadavků nelze pominout i vybudování vodotěsného podstřeší, aniž by sklon střechy byl menší než bezpečný. Příkladem budiž střecha o sklonu 22°, použitý model střešních tašek má BSS 22°, avšak součástí zastřešení je úžlabí, v daném případě o sklonu necelých 16°.

V tabulce 1 je definováno šest tříd těsnosti PHI, přičemž nižší třída označuje takovou PHI, která je spolehlivější než ve třídě vyšší. I když to zní nesmyslně, je to v souladu s novým vydáním Pravidel z roku 2014. V prvním vydání z roku 2000 byly definovány stupně těsnosti PHI, přičemž vyšším nárokům na těsnost PHI odpovídal i vyšší stupeň těsnosti.

Čtěte také: Hydroizolace střechy krok za krokem: Zabraňte problémům s vlhkostí.

Třídy těsnosti pojistné hydroizolace

První a druhá třída těsnosti PHI

První a druhá třída těsnosti PHI se jinak nazývá vodotěsná PHI nebo vodotěsné podstřeší. Liší se od sebe pouze tím, že u 2. třídy je možné nespojité provedení PHI v oblasti hřebene a nároží, což je typické pro tříplášťovou střešní konstrukci, zatímco u 1. třídy je tato nespojitost vyloučena, fólie přechází hřeben a nároží bez přerušení, což je možné jen v případě dvouplášťové skladby. Druhá odlišnost se projevuje průběhem hydroizolačních pásů v oblasti kontralatí. Zatímco u 2. třídy těsnosti pásy jsou položeny na bednění ještě před montáží kontralatí, u 1. třídy pásy jsou pokládány přes kontralatě.

Obě třídy se vyznačují nejvyšší těsností, a tedy jejich návrh reflektuje ty nejméně příznivé podmínky. Součástí PHI je celoplošné bednění, k němuž jsou jednotlivé pásy kotveny. V obou třídách je nezbytné utěsnit vzájemné napojení hydroizolačních pásů. U 2. třídy je nezbytné utěsnit i spáru mezi kontralatí a pásem tak, aby bylo vyloučeno zatečení kolem hřebíků. Je třeba zdůraznit, že zatečení kolem hřebíků není jen v teoretické rovině. Někdy může být množství takto protečené vody až neskutečně veliké a v případě rekonstrukcí zastřešení tomu budou odpovídat i vzniklé škody na bytech a zařízení. Nicméně je třeba zdůraznit, že se nejedná o chybu materiálu.

Jak již bylo řečeno výše, je u 1. třídy těsnosti vyloučena jakákoli nespojitost PHI, tedy i odvětrávací otvory v oblasti hřebene/nároží. V rámci 1. třídy lze tedy navrhovat výlučně dvouplášťové střešní konstrukce. Pokud vezmeme v úvahu obrovský difuzní odpor materiálů pro PHI (faktor difuzního odporu je zde veličinou 5. řádu), pak si teprve uvědomíme mimořádnou obtížnost při provádění 1. třídy těsnosti. Navržená skladba totiž prakticky vylučuje odvod vlhkosti z vnitřního prostředí. Proto veškeré použité materiály musejí mít minimální zabudovanou vlhkost, musí být vyloučena kondenzace vodní páry kdekoli v průřezu skladby, tedy základní podmínkou funkce je mimořádně robustní parotěsná vrstva.

Utěsnění spáry mezi hydroizolačním pásem a kontralatí se provádí buď těsnicí páskou pod kontralatě, anebo těsnicí pěnou. U pěny pozor na nepřekročení pod teplotu 7 °C, jinak pěna nebude expandovat. Že bylo dosaženo řádného utěsnění pěnou, bude vidět na souvislém pruhu zatvrdlé pěny podél obou stran kontralatí. Utěsnění spáry mezi fólií a kontralatí je vhodné provést i tam, kde lze rozumně předpokládat průnik tlakové vody ložnými a styčnými spárami.

Třetí třída těsnosti PHI

Návrh 3. třídy těsnosti PHI zaručuje ještě poměrně velkou spolehlivost skladby střešního pláště proti průniku vody, přičemž této spolehlivosti může být dosaženo při použití relativně běžných materiálů a technologií. Mezi 2. a 3. třídou je rozdíl jen v materiálech pro vlastní hydroizolační vrstvu. Ve 3. třídě se navrhují pojistné fólie lehkého typu nebo pojistné desky. V případě fólií je součástí PHI i celoplošné bednění. Provádí se utěsnění spojů pásů a utěsnění spáry mezi pásy/deskami a kontralatěmi. Utěsnění pásů fólie se provádí pomocí vhodných lepicích pásek nebo přímo integrovanými lepicími okraji pásů. Utěsnění spáry mezi kontralatěmi a fólií se provádí těsnicími páskami nebo těsnicí pěnou podle výše uvedených zásad.

Čtěte také: Jak PHI šikmé střechy šetří peníze a prodlužuje životnost

Čtvrtá třída těsnosti PHI

Ve 4. třídě těsnosti PHI zůstává ještě celoplošné bednění, pokud je PHI navržena z lehkých fólií nebo lehkých asfaltových pásů. Jednotlivé pásy se k bednění připevňují sponami nebo hřebíky, vždy však jen v místě délkového překrytí pásů. Při návrhu PHI z pojistných desek bednění samozřejmě odpadá, neboť desky se považují za samonosné prvky. I když je hydroizolační vrstva tvořena lehkou fólií, která z hlediska difuzního odporu patří k vysoce difuzně otevřeným materiálům (sd je cca 0,03 m), nelze pominout vliv bednění jako nedílné součásti PHI na šíření vodní páry. Bednění o tloušťce 20 mm má velký difuzní odpor, sd = 3,14 m, což je víc jak 10x více, než je přípustné pro dvouplášťové konstrukce (sdmax < 0,3 m). V žádném případě nelze připustit úvahy o tom, že bednění může mít spáry, což zajistí spolehlivou funkci konstrukce z hlediska transportu vodní páry. Teprve při záměrném vytvoření spár o šířce 30 % z šířky použitých prken na bednění bude mít difuzní odpor vrstvy PHI hodnotu sd 0,3 m.

Pátá třída těsnosti PHI

I 5. třída těsnosti se provádí na tuhém podkladu. Pátá třída sice neobsahuje požadavek na utěsnění vzájemného napojení pásů fólie, avšak tím, že prostor pod pásy je, resp. bude, dodatečně vyplněn tepelnou izolací a za předpokladu, že pásy jsou nataženy bez průvěsu, je vyloučeno případné rozkmitání okrajů pásů proti sobě a tím i možnost zafoukání sněhu. Toto provedení je možné pouze v případě dvouplášťové skladby. Zde je důležitý požadavek na tvarovou stabilitu tepelné izolace, neboť je třeba vyloučit vyboulení PHI směrem do vzduchové vrstvy pod krytinou. V rámci 5. třídy se navrhuje PHI z pásů fólií lehkého typu.

Šestá třída těsnosti PHI

Šestá třída těsnosti PHI (nejméně spolehlivá) je tvořena pásy difuzní fólie, které jsou volně napnuté na krokvích se vzájemným přesahem, aniž by bylo požadováno utěsnění pásů v oblasti délkového překrytí. Účinné slepování pásů fólie bez tuhého podkladu je totiž technicky neproveditelné, a proto požadavek investora na přelepení napojení pásů je nesmyslný. Důležité je zejména položení prvního pásu nad okapem, a sice s co nejmenším průvěsem tak, aby se vyloučila tvorba vodních pytlů. Čím větší průvěs, tím větší pytel, který stáhne spodní okraj fólie z okapnice, která pak již nebude odvodňovat PHI mimo opláštění přesahu krokví. Šestou třídu těsnosti lze navrhovat pouze v případě tříplášťové skladby.

Provedení PHI na tuhém podkladě a speciální systémy

Je nepochybné, že provedení PHI na tuhém podkladě, tj. na bednění, zásadním způsobem ovlivňuje spolehlivost PHI. Významný přínos tohoto provedení akcentují výrobci ve svých technických podkladech a stanovují provedení PHI na bednění vždy v těch případech, kdy není dodržen bezpečný sklon střechy, aniž by na ni byl kladen jediný další zvýšený požadavek. V žádném případě však nelze diskutovat na toto téma u profilovaných tašek při sklonu střechy menším než 18°, neboť vlastní odvodňovací rovina tvořená vodními žlábky tašek bude pouhých 13,5°. Další významné riziko představuje úžlabí mezi střešními plochami o malém sklonu.

Pro dosažení těsnosti proti vodě a vzduchotěsnosti je vhodné fólie vždy lepit v přesazích. To lze samozřejmě spolehlivě provést pouze, pokud fólie spočívá na nějakém podkladu - tedy na tuhé tepelné izolaci nebo na bednění. Fólie by měly být pečlivě napojeny a nalepeny na veškeré detaily ve střeše - prostupy, střešní okna, komíny apod. Pozor, materiály pro pojistné fólie obvykle nejsou dlouhodobě odolné vůči UV záření.

V minulosti se pro pojistnou hydroizolační vrstvu hojně využívala průsvitná fólie z difuzně nepropustného plastu, která byla opatřena tzv. mikroperforací, a tím jí měla být zajištěna difuzní propustnost. Byla výhradně „nekontaktní“, tedy měla být vždy natažena mezi kontralatěmi.

Pokud je z jakéhokoliv důvodu třeba dosáhnout absolutní těsnosti proti vodě, např. při velmi nízkém sklonu krytiny či jiných nepříznivých podmínkách, vytváří se vodotěsné podstřeší. Jako pojistná hydroizolační vrstva se pak používají klasické povlakové hydroizolační materiály - asfaltové pásy (tzv. typ S - čili natavitelné) nebo plastové hydroizolační fólie (nejčastěji měkčené PVC). Zpracovávají se jako klasická hydroizolace na ploché střeše, spojují v přesazích a napojují se v detailech. Spočívat musí na tuhém podkladu - nejčastěji tedy na dřevěném bednění nebo OSB deskách apod.

Ať už je však pojistná hydroizolační vrstva provedena z čehokoliv, musí být odvodněna. To znamená, že vodě, která zatekla na pojistnou hydroizolační vrstvu, musí být umožněno odtéct mimo dům.

Výhody střešního bednění

Střešní bednění nabízí obzvláště spolehlivou ochranu proti sání větru nebo tlaku větru. Je velmi stabilní a pomáhá přenášet velké zatížení sněhem. Dalšími výhodami střešního bednění je lepší protihluková ochrana a pochůznost střechy při stavebních nebo rekonstrukčních pracích. S vhodnými pojistnými hydroizolacemi (DHV) DELTA® určenými na dřevěné bednění vytvoříte kvalitní podstřeší i vyšší stupně těsnosti, jako jsou dešti odolné nebo vodotěsné podstřeší. Kromě toho lze všechny fólie na bednění DELTA® použít i jako podkladní pás.

Nabízíme různé vysoce odolné a difuzně otevřené pojistné hydroizolace (DHV), které jsou pro váš projekt vhodné i jako fólie na bednění. Výrobky DELTA® se vyznačují především svou robustností. Díky našim dlouholetým zkušenostem spojeným s nejnovějšími výrobními procesy jsou naše produkty extrémně odolné proti roztržení, dlouhodobě odolné a spolehlivé. Bez ohledu na počasí - DELTA® zaručuje maximální ochranu vaší střešní konstrukce! Vysoce kvalitní membrány na bedněné střechy jsou nepostradatelnou součástí dobře chráněných šikmých střech.

Rekonstrukce střechy bez pojistné hydroizolace

Relativně často se při rekonstrukci rodinného domu řeší situace, kdy původní střecha neobsahuje pojistně hydroizolační vrstvu (PHI) a původní střešní krytina je v bezvadném stavu. Investor požaduje nainstalovat všechny vrstvy zateplení ze spodu a pojistně hydroizolační difúzně otevřenou fólii není možné položit běžným způsobem na krokve shora. Použitím níže popsaného postupu však nelze zajistit takovou míru funkční bezpečnosti střešního pláště jako při postupu běžném, kdy PHI tvoří jednolitou plochu.

Před montáží pojistné hydroizolace je nejprve nutné zajistit, aby fólie, která ji bude tvořit, mohla být dotažena až k úrovni okapové hrany a mohla tak bezpečně odvádět vodu mimo obvodové zdivo. Jako první krok je nutné namontovat v osách krokvových polí distanční prvek, který umožní propnutí fólie do spádu od krokví. Vhodné jsou profily z materiálů, které nepodléhají korozi (plasty, kovy) například ve tvaru písmene L. Podobně lze použít i střešní latě ošetřené prostředky pro chemickou ochranu dřeva. U dřevěných latí je nutné mít na paměti jejich nižší životnost.

Následuje montáž pojistné hydroizolační fólie (například DELTA-MAXX PLUS). Fólie se připojí pomocí dřevěných nebo plastových lišt k bokům krokví tak, aby se po vypnutí fólie vytvořil spád do osy krokvového pole. Výškový rozdíl mezi fólií v místě distančního prvku a v místě napojení na krokev by měl být přibližně 10 až 20mm. Po dokončení pojistně hydroizolační vrstvy následuje běžný postup při zateplování mezi a pod krokvemi. Namontují se krokvové závěsy a vloží se tepelná izolace mezi krokve. V této aplikaci se naplno využije mimořádné pružné deformovatelnosti izolační vlny URSA GLASSWOOL nebo PureOne by URSA. Dále se namontuje pomocný rošt pro vložení vrstvy izolace pod krokvemi. Po aplikaci izolace pod krokve se namontuje parozábrana, rošt pro sádrokarton, vytvářející instalační mezeru, a sádrokartonové desky.

tags: #pojistna #hydroizolace #u #nezateplene #strechy

Oblíbené příspěvky:

• komplexní průvodce tvrdidly
• Vše o anhydritových podlahách pro Liberecký kraj
• vše o aplikaci PUR pěny
• Detailní pohled na blok Karis A4 se čtyřkroužkovou mechanikou
• Funkční řešení pro vaši sprchu: nerezové žlaby