Prevence sociální izolace u dětí: Kritická role školy a dopady dlouhodobého uzavření

Dlouhodobě zavřené školy mohou velké části dětí přinést podstatně závažnější a dlouhodobější problémy, než jsou mezery ve vzdělání. Roste počet dětí, u nichž současná situace vyvolává úzkostné stavy, deprese a další psychické poruchy. Linky důvěry jsou přetížené, dětské psychiatrické a psychologické ambulance mají beznadějně plno.

Škola jako klíčové socializační prostředí

Škola jako sociální prostředí, které je pro děti z rizikového prostředí mnohdy jediným útočištěm a dokáže detekovat, že se v rodině děje něco zlého, přestala úplně fungovat. Proto při vědomí složitosti situace a všech rizik vyzývají SOS dětské vesničky ministerstvo školství a vládu, aby hledala cesty, jak co nejbezpečněji a co nejdříve vrátit děti do škol nejen jako do vzdělávací instituce, ale také jako do zásadního socializačního prostředí, které je ve vývoji dětí nenahraditelné.

Dopady na pěstounské rodiny a děti s traumatickými zkušenostmi

„Pracujeme také s více než 150 pěstounskými rodinami, v nichž vyrůstají děti, které si v nejranějším dětství prošly velmi traumatickými zkušenostmi,“ říká ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová. „Sociální kontakty s vrstevníky jsou součástí ozdravného procesu, který jim pomáhá prožitá traumata překonat. Teď o tuto možnost dlouhodobě přicházejí. Apelujeme na odpovědné politiky, aby co nejdříve našli bezpečný způsob, jak dětem umožnit sociální kontakty v rámci školních i mimoškolních aktivit,“ dodává Jindra Šalátová.

Práce SOS dětských vesniček s ohroženými rodinami

SOS dětské vesničky pracují se stovkami ohrožených rodin, kterým pomáhají postavit se na vlastní nohy a učí je, jak se postarat o vlastní děti. Sociální pracovníci jsou s rodinami a dětmi v pravidelném kontaktu, mohou jim proto průběžně pomáhat řešit všechny problémy, které se vyskytnou. A že jich za poslední rok bylo opravdu mnoho. Tisíce dalších ohrožených rodin ale žádnou podpůrnou organizaci nemají a děti jsou tak ponechány vlastnímu osudu.

Rozevírání nůžek nejen v oblasti vzdělání

Zatímco obecně se v průzkumech uvádí, že dálkového vzdělávání se neúčastní nebo velmi málo účastní okolo 10 % dětí, ve vyloučených lokalitách je tento poměr mnohonásobně vyšší. Např. v sociálně vyloučené lokalitě na Karlovarsku, kde působí SOS dětské vesničky, se podle odhadu sociálních pracovnic neúčastní výuky až 75 % dětí. Problémem není jen nedostatek techniky a kvalitního připojení, ale také nezájem a zcela nedostatečná podpora ze strany rodičů.

Čtěte také: Jak funguje inovativní bistro na Žižkově?

A i v rodinách, kde rodiče mají snahu děti podpořit, narážejí zejména u starších dětí na vlastní limity - neumí jim látku vysvětlit, sami tomu mnohdy nerozumějí. Ve vyloučených lokalitách více než kde jinde platí naprostá ztráta režimu, děti se potulují venku v partách, stoupá například riziko užívání návykových látek. Škola byla pro tyto děti jediným místem, kde musely dodržovat nějaký řád a pravidla, a mnohdy také kde dostaly jediné teplé jídlo za celý den. A pro ty děti, které chtějí a mají na to, bývá škola jediným způsobem, jak se z vyloučeného prostředí vymanit. Teď v něm ale na mnoho měsíců uvízly a není jisté, že se jim tu ztrátu podaří někdy dohnat.

Statistika účasti na dálkovém vzdělávání

Následující tabulka ilustruje rozdíly v účasti dětí na dálkovém vzdělávání.

Oblast Míra neúčasti/nízké účasti na dálkovém vzdělávání
Celostátní průměr ~10 %
Sociálně vyloučené lokality (např. Karlovarsko) Až 75 %

Škola: Základ života, vzdělání a psychohygieny

Školy dělají, co mohou, aby nahradily dětem chybějící výuku a dostaly k dětem co nejvíce znalostí, které mají v daném školním roce nabýt. Bohužel, ať poskytuje škola vzdělání v on-line prostoru, nebo si s dětmi předává zadání a vypracované úkoly ve dveřích školy, veškerá její činnost se zpravidla redukuje jen na výuku. „Jako by se zapomnělo na to, že škola neplní jen roli edukační, ale také socializační a psychohygienickou,“ říká ředitelka programů podpory ohrožených rodin SOS dětských vesniček a psychoterapeutka Kateřina Dunovská. „Děti získávají v denním kontaktu se spolužáky sociální dovednosti, učí se respektovat druhé i jak se zdravě prosadit. Teď se ale už téměř rok baví s kamarády jen přes obrazovku počítače. Nemohou ani na kroužky, na tréninky, sportovat… Má to dopad nejen na jejich motorický vývoj a zdraví, ale také na jejich psychiku,“ pokračuje Kateřina Dunovská.

Dlouhodobá absence školní docházky a její důsledky

Sociální pracovníci SOS dětských vesniček pomáhající ohroženým rodinám napříč Českou republikou, se shodují na tom, že nejvýraznějším projevem dlouhodobé absence školní docházky u dětí je naprostá ztráta denního režimu, spočívajícího v plnění povinností, ztrácí se u nich motivace k nějakému výkonu, přichází o možnost dosáhnout úspěchu. U části dětí potom současná situace vyvolává úzkostné stavy, které jsou izolací dále prohlubovány, děti se soustředí jen na své problémy, nemají rozptýlení. A v neposlední řadě v řadě rodin vzrůstají vlivem izolace konflikty, děti ani rodiče nemají kde ventilovat nahromaděnou frustraci. Více než kdy dřív hrozí domácí násilí, nejen fyzické, ale i psychické.

Čtěte také: Příznaky sociální izolace a deprese

Čtěte také: Návrat ze sociální izolace

tags: #prevence #socialni #izolace

Oblíbené příspěvky: