Sociální izolace a deprese: Příznaky, dopady a cesty ven

Většina lidí přirozeně touží po kontaktu s druhými. Avšak dlouhodobá sociální izolace nesvědčí fyzickému ani duševnímu zdraví.

Dopady sociální izolace

„Existují přesvědčivé důkazy o tom, že sociální izolace a osamělost významně zvyšují riziko předčasného úmrtí,“ říká Julianne Holt-Lunstad, profesorka psychologie a neurovědy. Společenské vztahy mají v našem životě důležitý význam. Společenskost v práci zvyšuje produktivitu, podněcuje kreativitu a pomáhá efektivněji plnit úkoly.

Podle studie, kterou v roce 2022 zveřejnili vědci z Harvard Business School v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, má navíc rozmanitější „portfolio“ sociálních interakcí vliv na pocit celkové pohody.

Sociální vyčerpání a „sociální baterie“

Zatímco někteří lidé (extroverti) ze sociálních interakcí energii získávají, jiní ji při komunikaci s ostatními lidmi vynakládají a svou „sociální baterii“ potřebují dobít o samotě. Prvním krokem k minimalizaci sociálního vyčerpání se tak stává uvědomění si vlastních emocí a potřeb. Důležité také je snažit se vyhýbat negativním situacím, které mohou být vyčerpávající. Každý jsme jiný, a proto je podstatné stanovit si vlastní priority, jak a s kým budeme svůj čas trávit. Rozhodně si nevyčítejte, když ve vás vzplane touha být o samotě.

Příznaky sociálního vyčerpání

Když se dostanete na hranici společenského vyčerpání, můžete se cítit na pokraji zhroucení. Protože ale naše společnost klade velký důraz na sociální interakci a stimulaci, můžete příznaky rozpoznat až uprostřed vyhoření. Společenské vyčerpání se nedostaví ze dne na den, zapojte proto svou všímavost, abyste stihli problém včas rozpoznat. Mezi varovné signály patří:

Čtěte také: Jak funguje inovativní bistro na Žižkově?

• Pocit přetížení při sociálních interakcích.
• Potřeba se izolovat a být sám.
• Únava a nedostatek energie po společenských událostech.
• Podrážděnost nebo úzkost v sociálních situacích.

3 socializační tipy pro introverty

Nedostatečné sociální vazby mohou vést ještě k větší izolaci, která vašemu celkovému zdraví neprospěje. Abyste se tomuto začarovanému kruhu vyhnuli, začněte brát socializaci z trochu jiného úhlu.

1. Přenastavte si to v hlavě: „U mnoha introvertů vyvolává slovo ‚socializace' představu obávaného small talku, falešného smíchu a cinkání skleniček v přeplněné místnosti,“ říká pro magazín well+good klinická psycholožka, doktorka Laurie Helgoe. Pokud se vám už při samotném vyřčení tohoto slova rosí čelo, najděte si pro něj vhodnou alternativu. Podle Helgoe si místo toho můžete představit třeba slovo ‚vztahy', které ve vás bude evokovat spíš uvolněné rozhovory, upřímný smích a společné aktivity.
2. Zapojte své zájmy: Pokud jste člověk, co se ve světlech reflektorů necítí příliš dobře, zkuste sociální skupinu rozšířit skrze své koníčky. Je jedno, zda jsou vaší láskou filmy, čtení, nebo malování, na kurzech zasvěcených těmto konkrétním zájmům většinou potkáte lidi, kteří vaši vášeň sdílejí. Pravděpodobně vám budou podobní, a pokud ne, minimálně se vyhnete trapnému vymýšlení konverzačních témat, když rozhovor stočíte ke svému hobby.
3. Pěstujte vnitřní klid: Cítit spojení s ostatními nemusíte jen uprostřed přeplněné místnosti, tento pocit se dá „pěstovat“ i o samotě. Protože pocit odloučení od ostatních může vyvolávat i stres, pokuste se jeho hladinu ve svém každodenním životě snížit.

Deprese: Rozpoznání, příčiny a léčba

Deprese patří mezi nejčastější psychické potíže a v posledních letech se objevuje stále u většího počtu lidí. Může postihnout lidi různého věku, od dětí až po starší dospělé, a má vážné dopady na kvalitu života.

Co o depresi říkají statistiky?

Deprese je závažné duševní onemocnění. V psychologických ordinacích se dostává na přední příčky nejčastěji diagnostikovaných duševních poruch. Ženská duše je v tomto ohledu náchylnější než mužská, a to až dvojnásobně. Obzvlášť rizikové bývá období po porodu, kdy se depresivní symptomy objevují až u 10-15 % rodiček, zejména kvůli dlouhodobé izolaci během šestinedělí a mateřství. Deprese však není pouze záležitostí žen - potýkají se s ní lidé všech pohlaví, ras, věkových kategorií a s jakýmkoliv vzděláním.

Proč je o depresi důležité mluvit?

Než se deprese plně rozvine, můžeme na sobě pocítit depresivní náladu, kterou může být od „obyčejné špatné nálady“ těžké rozpoznat. Na rozdíl od krátkodobého negativního rozpoložení se u deprese po nějaké době objevuje ztráta radosti a potěšení z věcí, které nás dříve bavily a naplňovaly. O depresi bychom ale měli mluvit, a to ideálně včas. Problém se může natolik zhoršit, že může vést až k myšlenkám na sebevraždu (suicidalitě), nebo dokonce k pokusu ji skutečně spáchat. Komunikace se ukazuje jako důležitá součást prevence a dokázat si včas říct o pomoc představuje zásadní krok, který může člověku zachránit život.

Jak rozeznat špatnou náladu od deprese?

Pokud stavy smutku po čtrnácti dnech neustupují, naopak ovlivňují běžný život, je to podle odborníků signál, že se hlásí o slovo deprese. Délka trvání závisí na mnoha faktorech, deprese totiž působí na každého jinak.

Čtěte také: Vlastnosti dřevovláknité izolace – požární odolnost

PhDr. Marie Ocisková, SPOLUAUTORKA A ODBORNÁ GARANTKA: „V průměru mohou klinické příznaky deprese trvat 10 měsíců, pokud nejsou přítomny žádné další psychické potíže. Ne vždy to však platí, protože existují různé typy deprese. Délka trvání příznaků se tak značně liší. U mnoha lidí může neléčená deprese trvat měsíce, a dokonce i roky. Depresi je možné léčit pomocí psychoterapie nebo farmakoterapie. Léčba klinické deprese patří do rukou odborníka - psychiatra nebo klinického psychologa.“

Je naprosto normální pociťovat skleslost nebo smutek - takové pocity někdy zažil každý z nás a většinou odezní samy. Naopak u člověka s depresí smutek přetrvává. Negativní pocity se ho drží po většinu dne a pokračují v řádu týdnů. Dopad deprese na život může být zásadní, a pokud nezasáhne odborník, stav se sám od sebe nelepší.

Jak poznat depresi a jaké jsou její nejčastější příznaky?

Depresi doprovází celá řada příznaků, které se od pravidelných výkyvů nálady liší hlavně tím, že přetrvávají většinu dní alespoň dva týdny v kuse. Hlavní příznaky můžeme rozdělit na psychické, fyzické a sociální.

Psychické příznaky deprese

• Člověk pociťuje přetrvávající smutek, prázdnotu, zoufalství a beznaděj.
• Postupně ztrácí zájem o aktivity, které ho v minulosti bavily a naplňovaly, a stejně tak i schopnost prožívat radost.
• S depresí se může pojit i úzkost, frustrace a podrážděné reakce i na úplné drobnosti.
• Postupně může docházet ke špatné koncentraci, zpomalenému myšlení, neschopnosti se soustředit a rozhodovat se.
• Alarmující jsou pak myšlenky na smrt, které mohou vést k sebepoškozování či pokusu o sebevraždu.

Pokud máte sebevražedné myšlenky, je důležité o tom někomu říct. Doporučujeme, abyste se obrátili na svého praktického lékaře nebo psychiatra. Pokud se nacházíte v krizi nebo ve vážné situaci, která neumožňuje odklad, kontaktujte některou z organizací uvedených zde.

Fyzické příznaky deprese

• Často dochází ke změnám v chuti k jídlu, s čímž souvisí i případná ztráta hmotnosti, nebo přibírání na váze.
• Člověk trpící depresí nemůže spát, přestože se cítí velmi unaven a nemá dostatek energie.
• V oblasti psychomotoriky může dojít k pozorovatelnému zpomalení, případně naopak k přílišnému napětí, které se projevuje neklidem.
• Objevují se i různé fyzické bolesti a problémy, které nereagují na léčbu - člověka může například bolet hlava, břicho či klouby.

Sociální příznaky deprese

• Člověk s depresí se s velkou pravděpodobností začne uzavírat sám do sebe a postupně omezovat kontakt se svým okolím.

Je třeba zdůraznit, že příznaky deprese jsou individuální. Zatímco někdo může trpět především psychickými příznaky, u jiného člověka se deprese projeví spíše fyzicky.

Čtěte také: Kročejová izolace a její použití

Jak probíhá stanovení diagnózy?

Diagnostika deprese není jednoduchá, jde o komplexní proces, který provádí kvalifikovaný odborník - nejčastěji psychiatr nebo klinický psycholog. Cílem procesu je zjistit, zda symptomy odpovídají kritériím pro diagnostiku depresivní poruchy dle existujících standardů. Těmi mohou být například DSM-5, tedy Diagnostický a statistický manuál duševních poruch, nebo MKN-10, což je Mezinárodní klasifikace nemocí.

Jaké mohou být příčiny vzniku deprese?

Mezi hlavní příčiny vzniku deprese patří:

• Biologické příčiny:
  • Genetická predispozice: Pokud někdo z rodiny trpěl depresí, riziko jejího vzniku se zvedá o desítky procent.
  • Chemická nerovnováha v mozku: Nízké hladiny neurotransmiterů jako serotonin, dopamin nebo noradrenalin. Tato dysfunkce limbického systému se dá řešit podáváním léků.
  • Hormonální změny: Související například s mateřstvím, pubertou nebo onemocněními štítné žlázy.
• Psychologické příčiny:
  • Dlouhodobý stres spojený s traumatickými událostmi (ztráta blízké osoby, násilný incident, šikana, zanedbávání v dětství, zneužívání).
  • Výchova.
  • Nízké sebevědomí a negativní myšlení: Lidé se sklony k pesimismu nebo perfekcionismu mohou být k depresi náchylnější.
• Sociální příčiny:
  • Sociální izolace, slabé rodinné a přátelské vazby.
  • Finanční problémy, chudoba a životní nejistota.
• Ostatní příčiny:
  • Užívání některých léků či zneužívání alkoholu a návykových látek.
  • Reakce na různá onemocnění (kardiovaskulární choroby, rakovina, cukrovka, respirační onemocnění).

Jak vypadají depresivní myšlenky?

Prof. MUDr. Ján Praško, CSc., SPOLUZAKLADATEL A ODBORNÝ GARANT: „Pro depresi jsou charakteristické depresivní automatické myšlenky. Člověku přicházejí na mysl a on nad nimi dále nehloubá. Tedy ne to, na co chci myslet, ale co mě samo od sebe napadá. Automatické myšlenky máme prakticky neustále, většinou jim ani nevěnujeme pozornost, dělají komentář událostem, které prožíváme.“

Depresivní myšlenky se často projevují negativním hodnocením sama sebe („Nejsem k ničemu“), negativním hodnocením okolností („Nikdo o mě nestojí“) a negativní vizí do budoucnosti („Nic pěkného mě už nečeká“).

Jaké změny v mozku deprese způsobuje?

Deprese koreluje se změnami v mozku, které mohou ovlivnit každodenní funkce a náladu jedince. Tyto změny mohou ovlivnit následující oblasti:

• Mozek: Podle studie z roku 2018 existuje souvislost mezi velkou depresivní poruchou a sníženým objemem šedé hmoty, která tvoří vnější vrstvu mozku. Lidé s depresí mohou mít nadprůměrné hladiny translokačního proteinu, který indikuje zvýšenou hladinu zánětu v mozku.
• Neurotransmitery: Studie naznačuje, že neurotransmitery serotonin, noradrenalin a dopamin se u lidí s depresí chovají abnormálně.
• Paměť: Při depresi se může také objevovat problém zapamatovat si šťastné nebo pozitivní události, a naopak tendence pamatovat si nešťastné nebo negativní události. Obecně se může vyskytovat snížená schopnost vybavovat si vzpomínky všeho druhu. Tyto potíže může způsobovat snížený objem hipokampu, tedy malé oblasti v mozku, zodpovědné za vytváření dlouhodobých vzpomínek.

Rozdělení deprese dle závažnosti

Deprese se dělí na tři základní stupně závažnosti:

Jak se deprese léčí?

Léčba deprese je komplexní a vždy by měla být vedena odborníkem.

• Farmakoterapie: Mezi osvědčené metody léčby deprese patří farmakoterapie, tedy nasazení antidepresiv. Když jde o mírnou depresi, obvykle není potřeba ji řešit tímto způsobem. Antidepresiva slouží k regulaci rovnováhy neurotransmiterů, aby tedy fungovala, je důležité dodržovat postup užívání předepsaných léků - brát je pravidelně a užívat je i po odeznění deprese.
• Psychoterapie: Psychoterapie je osvědčená metoda, která bývá velmi účinná zejména u lehké a středně těžké deprese. Často se využívá jako doplněk k farmakoterapii, díky čemuž může urychlit celkový proces uzdravení klienta. Člověk má během psychoterapie příležitost pochopit, co se s ním ve skutečnosti děje a proč. Učí se pracovat se svými myšlenkami a emocemi a osvojuje si metody, které mu pomohou čelit problémům v běžném životě. Pro úspěšnou terapii je zásadní odborník, který umí vytvořit důvěrné a bezpečné prostředí, a tak umožní klientovi se bez obav svěřit.
• Elektrokonvulzivní léčba (EKT): Obvykle přichází v úvahu v těžkých případech rezistentní deprese doprovázené sebevražednými sklony klienta. Probíhá v celkové anestezii, během které jsou směrem k mozku vyslány krátké elektrické impulzy, které zapříčiní stimulaci jeho požadovaných částí.
• Repetitivní transkraniální magnetická stimulace (rTMS): Spočívá ve stimulaci mozkové aktivity pomocí magnetických impulzů. Jedná se o neinvazivní léčebnou metodu, během které není nutná narkóza.
• Fototerapie: Označuje léčbu světlem, která se používá především při sezónní poruše nálady.

U středně těžké deprese a těžké deprese je vhodnou léčbou farmakoterapie a u nejtěžších depresí pak elektrokonvulzivní terapie. Pokud je deprese závažná, uvedené způsoby léčby se mohou vzájemně kombinovat. Vždy je ale třeba přihlédnout také ke konkrétním příčinám psychického onemocnění a celkovému zdravotnímu stavu klienta.

Proč je deprese stále stigmatizována?

Stigma spojené s duševním zdravím představuje jednu z hlavních bariér v diagnostice a léčbě případných psychických problémů. Stigma se popisuje jako „společenský předsudek vůči někomu, jemuž jsou pak přisuzovány záporné vlastnosti; předem dané záporné hodnocení, které je okolím přisouzeno jedinci, skupině nebo organizaci“. Znamená to, že člověk například dostane nálepku duševně nemocného, což určuje, jak k němu ostatní přistupují. Očekávají, že takový člověk bude v něčem odlišný, nevypočitatelný, nebo dokonce nebezpečný. Kvůli tomu pak může vyhledání odborníka na duševní zdraví odkládat a doufat, že deprese sama odezní, nebo se snažit si nějak pomoci sám. Strach ze stigmatizace pak může člověka dohnat nejen k tomu, že odkládá vyhledání odborné péče, ale také své potíže zamlčuje nebo bagatelizuje i před odborníkem. Kvůli tomu se mu následně nemůže dostat odpovídající péče. Někteří lidé si své potíže ani nechtějí připustit, protože mají mylný dojem, že deprese je známkou slabosti. Pak svou pozornost směřují spíše k tělesným příznakům a jejich příčinu hledají ve vyčerpání nebo tělesné nemoci.

Osamělost a cesta ven

Každý člověk občas vyhledává samotu - chvíle o samotě mohou být klidné, inspirující a léčivé. Pokud se ale samota promění v osamělost, tedy stav, kdy nám chybí blízkost, kontakt nebo porozumění, může se stát psychicky velmi zatěžující. Osamělost není jen o tom být fyzicky sám - mnozí lidé ji zažívají i uprostřed společnosti nebo ve vztazích, kde chybí skutečné napojení. Osamělost se může projevovat různými způsoby - nejen smutkem, ale i podrážděností, únavou, ztrátou motivace nebo fyzickým napětím. Mnoho lidí se postupně začne kontaktům vyhýbat, nebo se jich bojí. Dlouhodobá osamělost má vliv nejen na psychiku, ale i na tělesné zdraví. Často se objevují i myšlenky bezvýchodnosti - jako by to, co chybí, už nešlo nikdy změnit.

Prvním krokem ven z osamělosti může být rozhovor. Sdílení s někým, kdo naslouchá, nehodnotí a pomůže se zorientovat v tom, co se děje. Společně s odborníkem můžete hledat, kde má vaše osamělost kořeny - zda pramení z minulých vztahů, nízké sebedůvěry, životní změny nebo aktuální krize. Naučíte se vnímat své potřeby, pocity a postupně budovat nové formy kontaktu s okolím. NEO Centrum je bezpečný prostor pro ty, kdo chtějí znovu navázat spojení se světem, ale nevědí, kde začít. Osamělost není slabost. Je to signál, že vaše potřeba blízkosti, sounáležitosti a pochopení není naplněna. A to je lidské. Pokud vás trápí pocit osamělosti, věřte, že pomoc existuje.

tags: #socialni #izolace #příznaky #a #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Požární odolnost OSB desek: Co potřebujete vědět
• Cesta dřeva
• inspirace pro výběr koupelnových obkladů
• Vlastnosti a použití tepelně opracovaného dřeva
• Stavby ze dřeva od specialistů ze Sedlčan