Extrémní sociální izolace: Fenomén hikikomori a cesta zpět do společnosti

Každý člověk občas vyhledává samotu - chvíle o samotě mohou být klidné, inspirující a léčivé. Osamělost není jen o tom být fyzicky sám - mnozí lidé ji zažívají i uprostřed společnosti nebo ve vztazích, kde chybí skutečné napojení. Pokud se ale samota promění v osamělost, tedy stav, kdy nám chybí blízkost, kontakt nebo porozumění, může se stát psychicky velmi zatěžující.

Indický mystik OSHO perfektně popsal rozdíl mezi samotou a osamělostí. OSAMĚLOST definoval jako absenci druhých. Bojíme se být sami a nedokážeme být sami. Naopak zvolená samota je pozitivní stav, který si člověk vytváří z vlastní vůle a podporuje kreativitu a sebeobjevování. Je to příležitost ke kreativitě, sebereflexi, zamyšlení a duchovnímu prohloubení. Osamělost je bolestivý, patologický stav, kdy se člověk cítí vyloučen a odtržen od společnosti proti své vůli.

Osamělost a její dopady

Osamělost se může projevovat různými způsoby - nejen smutkem, ale i podrážděností, únavou, ztrátou motivace nebo fyzickým napětím. Dlouhodobá osamělost má vliv nejen na psychiku, ale i na tělesné zdraví. Často se objevují i myšlenky bezvýchodnosti - jako by to, co chybí, už nešlo nikdy změnit. Dlouhodobá sociální izolace neškodí jen lidské duši. Výzkum ukazuje, že osamělost a pocit společenského odpojení mají na tělo překvapivě obdobný vliv jako kouření patnácti cigaret denně.

Statistiky ukazují, že lidé, kteří říkají „Jsem velmi osamělý“, mají o 26 procent vyšší riziko chronických onemocnění. Neznamená to nutně být fyzicky sám, ale spíše o pocit osamělosti. Osamělost není slabost. Je to signál, že vaše potřeba blízkosti, sounáležitosti a pochopení není naplněna. A to je lidské. Někdy je i příznakem deprese.

Fenomén hikikomori: Globální výzva

Jedním z důsledků pandemie, který pozorují psychiatři napříč kontinenty, je nárůst psychických poruch. Stále více se mluví i o fenoménu, který byl dosud spojován jen s Japonskem. Japonský výraz hikikomori znamená odtržení. Označuje poruchu u mladistvých jedinců, kteří žijí zpravidla se svými rodiči, ale izolují se měsíce i dlouhé roky ve svých pokojích od světa i od své rodiny. Tento jev vznikl v Japonsku a nyní se stal globálním problémem.

Čtěte také: Normy pro vysokoteplotní izolaci vodičů

„V souvislosti se změnou chování pod vlivem pandemie se japonský termín hikikomori nyní dostal i do Evropy a začíná se diskutovat o tom, zda jde, nebo nejde o samostatnou duševní poruchu,“ vysvětluje v pořadu Jak to vidí... psychiatr Cyril Höschl. Podobný trend můžeme sledovat i v jiných evropských státech. Socioální izolace je stav, kdy je člověk vyčleněn z víru společnosti, tráví čas doma a není v kontaktu s lidmi.

Co přesně znamená hikikomori?

Termín hikikomori (v doslovném překladu „vtažení se dovnitř“ nebo „uzavření se“) označuje lidi, kteří se izolují ve svých domovech. Nechodí do školy, do práce a často se vyhýbají jakémukoli osobnímu kontaktu, a to i se svou nejbližší rodinou. Nejde ale o běžnou krátkodobou izolaci. Za hikikomori se považuje člověk (většinou muž), který se straní společnosti alespoň šest měsíců. Nepředstavujte si ale, že vždy musí jít o jedince, kterého nikdo neviděl ani koutkem oka, hikikomori má totiž různé stupně závažnosti:

  • Lehčí formy: Jedinec vyjde párkrát za týden alespoň na nákup (počítá se i nejbližší večerka).
  • Extrémní stavy: Člověk odmítá opustit domov, a v nejhorších případech dokonce i svůj pokoj.

Tento fenomén, který se poprvé objevil v Japonsku, se dnes stává globálním tématem. Profesor Dr. Nevzat Tarhan, zakládající rektor Univerzity Üsküdar a psychiatr, uvádí, že tento syndrom, o kterém se původně myslelo, že je specifický pro japonskou kulturu, se nyní vyskytuje po celém světě. Dlouhou dobu se přitom diskutovalo o tom, zda jde o kulturní fenomén, který je vázán pouze na Japonsko. „Stále více se ale ukazuje, že hikikomori souvisí se společenskými změnami ve světě vůbec, a týkat se tedy může všech mladistvých.“

Kdo je ohrožen?

Naprostá ztráta potřeby s někým komunikovat postihuje podle japonských vědců 1 až 2 % populace a týká se hlavně mladých mužů. „To, souvisí zřejmě s jejich větší introverzí a se stále ještě existujícími rozdíly ve využívání moderních technologií u chlapců. Může to ale souviset i s tím, že některé diagnózy postihují více jen jedno pohlaví, podobně jako anorexie u žen nebo vyšší sebevražednost u mužů.“

Syndrom odtržení byl popsán i v České republice, i když oficiální data zatím neexistují. V souvislosti s následky restriktivních protipandemických opatření, které v mnohém připomínaly modelové hikikomori nebo patologický netolismus, se dá bohužel předpokládat, že procento jevů, které už lze považovat za patologické, bude narůstat.

Čtěte také: Jak funguje inovativní bistro na Žižkově?

Příčiny a spouštěče

Zprávy z Japonska ukazují, že příčinou rozvoje poruchy mohou být různé traumatické zážitky z dětství, jako je sociální vyloučení, šikana a odmítání. Ze strany rodičů je pak rizikovým faktorem přehnané očekávání. Profesor Dr. Tarhan poznamenává, že tyto děti jsou často potomky přehnaně ochranářských matek a zaneprázdněných, odtažitých otců, a říká: „Přehnaná ochrana způsobuje, že děti vyrůstají bez převzetí zodpovědnosti.“

Profesor Dr. Tarhan zdůraznil, že děti s vysokou úrovní stresu doma vnímají virtuální svět, kde se mohou snadno a bez námahy dostat ke zdrojům potěšení, jako ‚útočiště‘. V kombinaci s osobnostními rysy a sklony jedince k introverzi, závislostem, nevyjímaje poruchy v mezilidských vztazích a komunikaci, jde o velmi rizikové pole pro rozvoj sociální izolace. A k tomu je nutné přičíst obtížné období dospívání, spojené s opozičním vzdorem vůči rodičům.

Odmítání školy, následované odmítnutím vrstevníky, je klíčovým odrazovým můstkem na cestě k hikikomori. Zatímco vztahy s vrstevníky se v dospívání obvykle stávají důležitějšími než rodina, mladý člověk, který prožívá sociální úzkost nebo je vnímán jako odlišný, se stáhne do sebe, aby se ochránil, když je svými vrstevníky vyloučen nebo šikanován. Toto stažení z něj činí ještě snadnější cíl a prohlubuje cyklus osamělosti.

Diagnóza, nebo příznak?

Dlouho se spekulovalo, zda je hikikomori samostatná diagnóza, nebo jen průvodní jev jiných potíží. V současnosti se odborníci přiklánějí k teorii, že jde o komplexní sociálně-psychologický fenomén, který se často překrývá s dalšími stavy:

  • Sociální fobie a úzkosti: Strach z hodnocení okolím bývá přímou cestou k dobrovolné izolaci.
  • Neurodiverzita: Stranění se společnosti se často objevuje u lidí na autistickém spektru nebo s ADHD, pro které je okolní svět příliš stimulující (tzv. senzorické přetížení).
  • Deprese: Ta může být jak prvotní příčinou uzavření se, tak i přímým důsledkem dlouhodobého pobytu v izolaci.
Důvodem je obtížná diagnostika. „Tím, že jedinci komunikují se světem pouze prostřednictvím svého počítače, se syndrom hikikomori stává velice těžko odlišitelný od netolismu, tedy závislosti na internetu. Problémem je i malá zkušenost odborníků s touto poruchou. Často se zaměňuje za Aspergerův syndrom, autismus nebo poruchy osobnosti.“

Cesta zpět: Jak se vrátit do společnosti?

Pokud vás trápí pocit osamělosti, věřte, že pomoc existuje. Prvním krokem ven z osamělosti může být rozhovor. Sdílení s někým, kdo naslouchá, nehodnotí a pomůže se zorientovat v tom, co se děje. Terapeut vám může pomoci to zvládnout a vytvořit strategii pro znovunavázání kontaktu s ostatními. Někdy se osamělost stane bludištěm, ze kterého je těžké se dostat, ale rozhovor s odborníkem může pomoci. „Pro některé lidi může být navázání kontaktu obtížné - strach z odmítnutí bývá silný,“ přiznává doktorka Sullivanová.

Čtěte také: Příznaky sociální izolace a deprese

Návrat z dlouhodobé izolace je procesem, který nelze uspěchat, a tlak ze strany rodiny typu „prostě běž ven“ situaci obvykle jen zhoršuje. Cesta ven z dlouhodobé izolace vyžaduje především trpělivost a citlivý přístup, který začíná vytvořením bezpečného prostředí. Protože je pro hikikomori osobní návštěva ordinace často nepředstavitelnou překážkou, bývá ideálním prvním krokem online konzultace. Tato digitální forma kontaktu je pro ně mnohem přijatelnější. „Jelikož je ale v popředí hikikomori sociální izolace, a ne závislost na internetu, lze počítač, který jedinci mají jako jediný komunikační kanál se světem, použít jako vhodný terapeutický prostředek.“

Nezbytná je ale i podpora rodiny. Právě blízcí hrají v celém procesu klíčovou roli, ovšem musí se naučit specifickým strategiím, jak dotyčného podpořit a motivovat k návratu, aniž by nechtěně upevňovali jeho sociální stažení nebo v něm vyvolávali další pocity viny. Podle Cyrila Höschla by se ale dalo poruše dobře předcházet, pokud by se dařila včasná detekce a spolupráce s celou rodinou, vrstevníky a jedinci. „To je ale velmi obtížné. Jedinci totiž nevidí problém v sobě, ale ve svém okolí. A jako jediné řešení se jim jeví izolace.“

Rady pro rodiče

Profesor Dr. Tarhan zdůrazňuje důležitost být „společníkem“ spíše než se snažit dítě po 10. roce věku ovládat. Řešením je „zvyšovat pozitivum“ místo „bojovat s negativem“:

  • Vstupte do Jeho světa: Abyste mohli komunikovat, otevřete jim dveře skrze jejich zájmy (hudba, hry, filmy).
  • Udělejte z technologií nástroj pro sdílení: Místo zákazu technologií z nich udělejte nástroj pro sdílení.
  • "Nebojujte proti negativnímu, posilujte to pozitivní": Místo neustálého kritizování jejich chyb oceňte a chvalte i tu nejmenší pozitivní věc, kterou dělají.

NEO Centrum je bezpečný prostor pro ty, kdo chtějí znovu navázat spojení se světem, ale nevědí, kde začít. Společně budeme hledat, kde má vaše osamělost kořeny - zda pramení z minulých vztahů, nízké sebedůvěry, životní změny nebo aktuální krize. Naučíte se vnímat své potřeby, pocity a postupně budovat nové formy kontaktu s okolím.

Zde jsou konkrétní kroky, které můžete podniknout:

  1. Budujte vztahy: Místo psaní zpráv zavolejte, domluvte se na setkání.
  2. Laskavosti: Kupte kolegovi kávu, napište kamarádce osobní zprávu. Udělejte někomu radost milou pozorností.
  3. Odměňujte se sami: Dělejte věci jen pro sebe - zdravá snídaně, posilování, skvělá práce, zapálené svíčky, horká vana. Oceňujte se sami.
  4. Komunikujte v klidu: Sdělte si svá vzájemná očekávání a pokuste se najít kompromis. Vy nemusíte plnit očekávání druhých lidí, stejně jako oni nemusí plnit ta vaše.
  5. Odstřihněte se od sociálních sítí: Online svět často jen prohlubuje pocit izolace. „Když se lidé od sociálních médií stáhnou, začnou mnohem intenzivněji hledat skutečné vztahy.“

tags: #extremni #socialni #izolace

Oblíbené příspěvky: