Rákosová střecha: Technické parametry a specifika tradiční krytiny

Rákosová krytina, známá také jako rákosové došky, se v posledních letech opět těší velké oblibě, a to nejen u historických budov, ale i na střechách moderních novostaveb. Její výborné izolační vlastnosti a osobitý vzhled si získávají stále více příznivců.

Historie a současnost doškových střech

V minulých staletích byly často používanou střešní krytinou slaměné došky. Nejčastěji se používaly pro venkovská, převážně zemědělská stavení. Dnes je pokrytí střechy pravými slaměnými došky problematické, nikoliv však technologicky, nýbrž pro nedostatek dlouhé nepolámané žitné slámy. Současné obilí má krátké stéblo a navíc se sklízí strojně, což jej činí pro výrobu došků nepoužitelným.

Došky se však nedělaly jen ze slámy. Velmi rozšířené byly i došky rákosové, zejména v oblastech při vodních tocích a v krajích rybníků. V zahraničí, převážně v Maďarsku a Holandsku, se tradice doškových střech udržela dodnes a je tam velice populární i na nově postavených stavbách. Na našem území se na její znovuzrození dlouhá léta jen čekalo. Díky zvýšenému zájmu o používání přírodních materiálů ve stavebnictví se došky začínají navracet a své místo nacházejí i na novostavbách. Z hlediska lepší trvanlivosti i dostupnosti jsou aktuální především došky rákosové.

Sklizeň rákosu (Phragmites australis)

Kvalita samotného rákosu (Phragmites australis) má velký vliv na životnost střechy. Rákos se sklízí výhradně v zimních obdobích. Vhodnou dobou pro sklizeň rákosu jsou podzimní a zimní měsíce. Roste u vod, povětšinou v bahnitých místech, a musí se proto počkat do zimy, až se půda zpevní, zmrzne a můžou na ni najet stroje pro jeho sklizení. Také se čeká, až opadá veškeré listí. Důvodem je jednak snadnější přístup mechanizace na zamrzlá jezera, ale hlavně působením mrazu dochází k vytvrzování dolních částí stvolů rákosu.

Rákos se kosí buď větším srpem, vždy jen taková část, kterou obsáhne ruka, nebo kosou za pomoci druhé osoby, která jej odebírá, aby při dalším pohybu kosy nedošlo k poškození suroviny. Rákos se pak rovná do snopků silných v průměru asi 30 cm, které se pevně převážou 10 až 20 cm od silnějšího konce silným sisalovým provázkem nebo vázacím drátem. Svázaný snopek se pak v rukou rozdělí na dvě stejné poloviny a ty se otočí proti sobě o 360°, čímž se navzájem ještě pevněji stáhnou. Po sklizni se rákosové snopy svezou do skladišť, navrší se do kuželů a nechají se usušit.

Čtěte také: Výhody valbové střechy

Pro výrobu došek se používají stonky co nejtenčí (zhruba o tloušťce cigarety) a nejkratší okolo 140 až 160 cm. Velmi kvalitní rákos pochází z pobřežních poloslaných jezer v západním Dánsku, ze severního Německa, Polska, Litvy a také z Kerčského poloostrova na Ukrajině. Menší životnost vykazuje rákos ze sladkých jezer ve vnitrozemí. Bohužel pro nás, stébla rákosu rostoucího u nás jsou příliš silná a nedají se z nich vytvořit došky, jaké bychom chtěli. Z toho důvodu se surovina dováží ze zahraničí, především z Maďarska.

Technické parametry a pokládka rákosové krytiny

Celková tloušťka střechy se pohybuje od 250 mm do 400 mm. Konečná tloušťka krytiny se pohybuje mezi 30 - 40 cm, což zaručuje jak dokonalou izolaci proti vodě a slunečním paprskům, tak i izolaci tepelnou. K dosažení potřebné tloušťky střechy je nutno na 1 m2 plochy položit 12-14 rákosových snopů. Na 1 m2 střechy je potřeba asi 5 až 10 došků, podle délky rákosu. Došek váží asi 3 kg. Došková krytina může být zatížena na 1 m2 nejvíce okolo 150 kg.

Sklon střechy

Došky se mohou pokládat na jakýkoli typ krovu, ovšem podmínkou je minimální sklon střešní roviny 45°. Optimální sklon střešní roviny je opět minimálně 45°. Sklon sedlové střechy, na kterou má být položena rákosová krytina, se doporučuje minimálně 37°, přičemž norma udává 45°. Ideální je plně odvětrávaná střecha, což znamená kladení přímo na laťování, bez bednění a jiných vrstev. Pokud by se došky kladly na plné bednění, hrozilo by uhnívání materiálu zespoda, kam se nedostane vzduch. To je důvod, proč musí být sklon střechy větší než 45°, aby se na ní nedržela velká vrstva sněhu.

Při větší povětrnosti se doporučuje sklon střechy minimálně 50°, kdy vítr došky nepodfukuje, ale spíše přitlačuje ke střešní konstrukci a tím ji zpevňuje. V místech, kde není skoro žádná povětrnost a o to více se vyskytují srážky, není doporučeno si doškovou střechu pořizovat.

Pokládka a upevnění

Pokládka rákosu se provádí ručně, rovnoměrným "přišíváním" a "nabíjením" rozpuštěných rákosových svazků k dřevěné střešní konstrukci. Pokládka se v podstatě nijak neliší od slaměných došků. Došky se začínají klást odspodu v pravidelných řadách tak, aby horní došky asi jednou třetinou překrývaly spodní, a to v poloze „hlavou“ nahoru. S prošíváním střechy se začíná od spodní okapové řady. Každá vrstva se stabilizuje a přitahuje ke střešní konstrukci, čímž je zajištěna vodotěsnost krytiny. Rákosové snopy se pomocí dusadla pěchují (nabíjejí) směrem k hřebeni, tak je dosaženo optimálně rovné střešní plochy. Po navrstvení rákosových svazků se povrch střechy sčeše a dorovná do výsledné podoby.

Čtěte také: OSB desky: Ideální pro vaši střechu?

Ke střešním latím, vzdáleným od sebe 40 až 80 cm (podle délky rákosu), se došky přivazují buď sisalovým provazem, nebo drátem, vedeným křížem přes došek. Došky lze k latím také přibíjet hřeby s širokou hlavou. Původně se krytina přivazovala vrbovým proutím nebo měkkým vypáleným, poměděným nebo pozinkovaným drátem k laťování. Rákos se ovšem nepřivazuje povřísly, ale tzv. se prošívá. Speciální jehlou, jejíž délka je přizpůsobena tloušťce došků a která má na konci očko, se provleče pozinkovaný drát a celá se prostrčí doškem směrem dovnitř. Tam se drát vytáhne z jehly, jehla propíchne druhý konec došku, v interiéru se opět drát, který je veden přes dřevěnou konstrukci, provleče jehlou a celá se vytáhne a drát se uváže. Takto se prošije každý došek zvlášť a zajistí se tak dokonalá pevnost. Na 1m2 střešní plochy se pokládá asi 12 až 14 snopů.

Nejvhodnější skladbou je rákosová krytina připevněna na latích a kontralatích (tj. na stejném podkladu jako například keramická nebo betonová krytina). Výhodou je vzduchová vrstva pod rákosem, která odvádí vlhkost a dodatečně izoluje. Střecha se běžně klade na střešní latě 40/60 mm o rozteči 300 mm, které jsou kladeny na kontralatích. Celková výška krytiny včetně latí a kontralatí dosahuje 36-40 cm. Pod kontralatě běžně instalujeme pojistnou hydroizolaci a zároveň párotěsnou zábranu. Je možno připevňovat krytinu k desce OSB nebo Cetris (protipožární zábrana).

Hřeben střechy a prostupy

Hřeben střechy se vytvoří buď hlavami došků přesahujícími z obou stran střechy nad hřebenovou lať a pevně staženými k sobě, nebo došky zlomenými přes hřeben v jejich horní třetině a připevněnými na obou koncích přivázáním či přitažením vodorovnými dřevěnými bidly. Hřebeny se tradičně provádějí z rákosu nebo kontrastního vřesu uchyceného v pletivu. Toto vytváří kouzelné kombinace stříbrně hnědého rákosu a tmavohnědého vřesu. V západní Evropě se vyrábějí keramické nebo měděné hřebenáče, které jsou také velmi pěkným doplňkem střechy. Hřeben a prostupy se musí překrýt. Nejčastěji používaný materiál je štípaný šindel, dále se používá také měděný plech nebo keramika. Střecha je zakončena hřebenem, styk střešních rovin ukončuje rákosový hřebenáč, případně měděný plech, hřeben ze štípaných dřevěných šindelů nebo prken, či "zelený hřeben" osázený netřesky a vřesem.

Průchody střechou pokud možno minimalizujeme. Snažíme se komíny umísťovat co nejblíže hřebenu nebo mimo plochu rákosové střechy. Výšku komína a ostatních prostupů přizpůsobujeme tloušťce krytiny. Tento typ střechy umožňuje umístění běžných střešních oken (např. Velux), nebo svislých oken umístěných v „buvolím oku“.

Odvádění dešťové vody a hromosvody

Je nutno pamatovat na odvod dešťové vody, kde je s okapovou hranou potřeba dořešit zachytávání proudu vody. Nejvhodnější pro tyto účely jsou mřížky nebo štěrkové lože umístěné pod okapovou hranou po celém obvodu stavby. Nad vchodem je vhodné umístit přístřešek. Hromosvody lze v hřebeni uchytit jak na keramických nebo měděných hřebenáčích, tak i přímo v hřebenech z rákosu nebo vřesu.

Čtěte také: Více o dřevěných konstrukcích střech

Výhody a životnost rákosové krytiny

Trvanlivost rákosových došků není o mnoho kratší než došků slaměných. Dříve to bylo asi 20 až 25 let, dnes je však nutné počítat s vlivy více znečištěného ovzduší. Mnohaletými zkušenostmi bylo ověřeno, že při tloušťce 30-40 cm může rákosová krytina úspěšně odolávat působení všech atmosférických vlivů. Záruční doba na materiál je 10 let, životnost střechy dosahuje 25 i více let. Čím je střecha strmější, tím ale slabší může být vrstva krytiny. Životnost doškové krytiny může prodloužit strom s košatou korunou vysazený v těsné blízkosti a chránící tak střechu před vlivy povětrnosti.

Tepelná izolace

Maďarští stavební odborníci vypočítali tepelný odpor rákosové střešní konstrukce o tloušťce 350 mm a zjistili, že má stejný tepelný odpor jako konstrukce se 140 mm klasického polystyrenu, což je jen o 7 mm méně, než je požadavek normy pro lehké střechy (u lehké střechy platí, že minimální tloušťka polystyrenu pro dosažení U=0,24 W/m.K je 147 mm). To znamená, že sláma slouží jako skvělý izolant a v tloušťce 350 mm splňuje tepelné normy jako 140 mm tlustý polystyren. Došková střecha ze všech krytin nejlépe tepelně izolovala půdní prostor a bránila rychlému střídání teplot. Na takových půdách bývalo v létě chladno a v zimě teplo. Došková krytina taktéž brání zavátí sněhu do půdního prostoru a oproti ostatním krytinám je vzdušná a prodyšná.

Údržba a ochrana

Rákosu nevadí ani silný vítr. Ten urychluje proces schnutí a zvyšuje tak životnost střechy. Rákosová krytina v rámci údržby se pouze doplňuje další vrstvou bez nutnosti odstranění krytiny původní. Je však třeba počítat s tím, že nejvíce namáhané části střechy, kterými jsou především hřebeny, je nutno zhruba po 10 letech prohlédnout a eventuálně doplnit. Tento typ krytiny je naprosto bezúdržbový, tudíž pro majitele výhodný.

Proti vnitřnímu ohni se došková krytina chránila hliněnou mazaninou, vyplňující obdélníkové přihrádky mezi latěmi a krokvemi. Proti vnějšímu ohni naopak poskytuje ochranu přirozené zarůstání mechem. Dnes můžeme navíc povrch střešní krytiny ošetřit vodním sklem a dalšími přípravky, které jej chrání i proti ohni i slunečním paprskům a zvětšuje odolnost vůči vodě. Provádíme nástřiky preparátem Pyronova zaručujícím nehořlavost po dobu 5 let. Jedná se o alkydovou pryskyřici bílé barvy, která se po aplikaci tlakovou pumpou stává průhlednou (nezabarvuje krytinu).

Alternativy a řemeslníci

Kromě přírodního rákosu se na trhu objevila i krytina z rákosu umělého. Na první pohled a hlavně z dálky je k nerozeznání od přírodního materiálu. Vyrábí se z plastu, konkrétně z recyklovaného polyetylenu a polypropylenu. Dodává se v několika barevných odstínech od zářivě žluté po tmavě hnědou.

Řemeslníků, kteří umí s rákosem pracovat a vytvořit z něj kvalitní krytinu, je bohužel už pouze hrstka. Čím více se ale bude krytina rozšiřovat, tím více zájemců o její stavění bude. Jelikož je kompletně celá výroba i pokládka pouze ruční práce, předpokládá se, že si za tuto krytinu trošku připlatíte.

Technické parametry rákosové střechy - souhrn

tags: #rakosova #strecha #technicke #parametry

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní řešení tepelné ochrany garáže
• všestranný tmel Pattex
• Výměna kamenné zdi za cihlovou: podrobný návod
• Dokonalý lak s tmelením
• Podrobnosti o oboustranné lepicí pásce SikaTack®-Panel