Rekonstrukce nabilené cihly: Komplexní postup

Rekonstrukce starších staveb, zejména těch z cihel a hliněných materiálů, představuje specifické výzvy. Zatímco rekonstrukce bytu v cihlovém domě se často vnímá jako jednodušší než v panelovém domě, v praxi přináší jiný typ komplikací. Cihlové domy mají variabilní konstrukční řešení, rozdílné stáří a často i zásahy z minulých rekonstrukcí, které výrazně ovlivňují technický postup. Tento článek se zabývá komplexním postupem rekonstrukce nabilené cihly, od diagnostiky poruch až po finální úpravy.

Projevy poruch a jejich diagnostika

Jestliže se naklánějí, bortí, nebo vahou drtí cihelné zdi, praskliny na omítkách zdí i na stropech spolehlivě ukazují (v kolmém směru na ně), kde je chyba, kam zdivo poklesává. V mnohem pozdějším horizontu to však platí i o „fortelném“ kamenném či cihlovém zdivu. Všechny tyto prasklinky, jdoucí po stěnách i stropech všemi směry a všelijak se kroutící, jsou možná neškodným projevem stárnutí vápenných nátěrů (na hliněném zdivu) a vápenných omítek na konstrukcích ostatních zdí. Když se ovšem začnou objevovat prasklinky ve zdivu, doprovázené někdy slabými, téměř nepostřehnutelnými zvukovými šelesty a po nějakém čase se zkříží rámy oken a dveří, jde o problémy mnohem závažnější.

Někdy dojde jen k jednorázovému sesednutí a dál se nic neděje. Jak to ale zjistit? Kontaktními sádrovými pásky s datem, kdy byly osazeny. Prasknou-li, je to znamení, že porucha trvá, a musí se hledat příčina. Neprasknou-li po asi měsíci, lze provést vcelku jednoduchou opravu.

Velkými dírami se nejčastěji setkáte u velmi starých staveb. Jejich příčinou je kombinace vlhkosti zdiva, působení mrazu a mechanického opotřebení. Voda vniká do zdiva vlivem chybějící nebo porušené izolace, nebo povrchové úpravy. Jedna z nejčastějších škod způsobených vlhkostí zdiva jsou vlhkostní mapy se solnými výkvěty.

Zabezpečení stavby před opravami

Každou porušenou stavební konstrukci je nejprve zapotřebí nějak zabezpečit, podepřít či vyztužit, aby se destrukce dál nerozšiřovala. U bortící se stěny často klesá i strop. Stěna se bude muset od zpevněného, zrekonstruovaného a proti vodě izolovaného základu znovu vyzdít a omítnout. Při podepření stropu je výhodné, známe-li průběh nosných stropních trámů (můžeme jej zjistit drobnými sondami do stropu). Stěnu podepřeme pokud možno pod nimi zhruba ve vzdálenosti 1 m na obě strany od porušeného zdiva (vzdálenost platí i v případě, že jsme průběh trámů nezjistili).

Čtěte také: Jak na rekonstrukci stěny z dřevotřísky?

Na podlahu položíme asi 30 - 50 cm podél zdi 5 - 6 cm tlustou fošnu (nebo trámek asi 10 x 14 cm tak, aby širší stranou ležel na zemi). Stejné dřevo bude roznášet i strop. Použijeme svisle hraněné trámky min. 10 x 10 cm, raději ale kulatinu asi 15 cm v průměru. Vzdálenost mezi nimi určuje rozteč stropních trámů. Neznáme-li ji, pak 80 - 120 cm, podle posouzení váhy a zatížení stropu. Mnohdy je dobré podepřít celou stěnu i zvenčí. Použijeme rovněž kulatinu o průměru 15 - 18 cm; dole sloupky opřeme do silné fošny s klíny a na zdi do vysekaných mělkých kapes, s dřevěnou podložkou na hlavě trámu. Vyztužíme též okenní a dveřní rámy, aby se neprohnuly či vůbec nepraskly. Často stačí kus fošny, prkna nebo střešní lať 3 x 5 cm. Zajištění před opravami nikdy nepodceňujte! Jde především o bezpečnost lidí. Je dobré poradit se s odborníkem. Materiál na zabezpečení se nijak neznehodnocuje a je plnohodnotně použitelný dále.

Bourání a odstraňování poškozených částí

Nejlépe se asi bourá v cihelném zdivu, hůře v kamenném (vylamují se kameny dál, než nepotřebujeme). Pokud jde o cihelné zdivo, začneme vždy co nejvýše, a to vysekáním jedné či dvou cihel; u praskliny si uděláme „okénko“. Právě v těch místech již možná budou první cihly uvolněné. Pak teprve budeme postupovat do stran a dolů. Vybouraný materiál raději hned očistěte, většinu lze po odstranění poruchy opět použít. Hodně se vždycky práší, a tak nepodceňujte rosení a kropení. A samozřejmě si opatřete spolehlivé lešení. Pokud budete udržovat čisto pod nohama, omezíte úrazy na minimum. Když se začne kamenné zdivo ve vybouraném otvoru vylamovat víc, než je zapotřebí (mohou to způsobovat i otřesy bouracího nářadí), je někdy lépe vyškrabovat jen maltu a kameny vyviklávat. Vyčnívající a ještě pevně držící kameny podepřete krátkými kusy trámků s klíny nebo uklínovanými zdravými cihlami.

Specifika hliněných staveb

Zdivo, ať již je z vepřovic - „buchet“, nebo z vrstevnatě pěchovaného „pisé“, známého spíše jako tlučenice nebo nabíjenice, se rovněž bortí vlhkem. Praská a trhá se ovšem v blocích nepravidelného tvaru a z prasklin lze špatně určit příčinu a směr poruchy. Za léta se totiž speklo v téměř jednolitou hmotu. Zpočátku se „nafukuje“, opadává omítka a trámky nad okny a dveřmi poklesem časem bortí okna i dveře. Může praskat a poklesat i strop. Podtažení stropů bývá i v tomto případě stejné. Zvenčí je dobré šikmé podpěry nahoře zakotvit do vodorovně uložené fošny, zasunuté do mělké rýhy ve zdivu. Rýhu vyřízneme kolmo k podpěrám. V hliněném zdivu se hůře seká a lépe řeže a vylamuje po malých blocích. Je lepší poškozené části vyřezávat dvouruční pilou - kaprem, než sekat nebo rozbíjet bouracím kladivem. To se má chuť zabořit a dusit. Při řezání lze dobře pamatovat i na zazubení pro doplnění mazaniny.

Opravy zdiva

Vždy musíme odstranit příčinu poruchy (vlhkem sesedlý nebo po zatopení rozplavený mělký základ, nefunkční hydroizolace - buď její porucha nebo absence). Zdivo založíme vždy do takové hloubky, aby k podobné poruše nemohlo dojít - nejlépe vám poradí nějaký místní stavař, který zná podloží. Při opravě zdiva použijte vždy trochu nastavenou maltu (s přidáním 1 - 3 fanek cementu na necky malty), ovšem jen do vnějších vrstev jakéhokoli zdiva. Uvnitř používáme jen dobrou vápennou maltu (poměr míchání 1 : 3, tj. jeden díl vápna na tři váhové díly písku). V zimě se pak takové zdi nemají tendenci potit a nedávají tak příležitost plísním a houbám. I kamenné zdivo se někde dá nahradit pálenými materiály, méně vhodné jsou tvárnice. Často se totiž ještě vyskytují neizolované kamenné obytné stavby; tvárnice z takového zdiva natáhnou vlhkost a zvnějšku se v mrazech pod omítkou pomalu rozpadají.

Každé čerstvé zdivo se vyschnutím mírně smrští - seschne. Kolem vyzdívky či zazdívky vzniknou v omítce po krajích trhlinky a nahoře to může být i slušná prasklina. Problém zmírníte, když poslední vrstvu cihel, tvárnic či kamene do staré konstrukce (pod stropem) „utáhnete“; to znamená, že do malty nad poslední vrstvou natlučete tašky „bobrovky“, kamenné štěpiny nebo tenké boky dvouděrových cihel. Nejlepší však jsou dobře seříznuté dubové či borové klíny; takto „utažená“ trhlina bude téměř neznatelná. Po proškrábnutí, vyčištění a dobrém provlhčení spár (proces tuhnutí vápna i cementu potřebuje vodu a kyslík), lze praskání někdy zastavit ocelovými kotvičkami z kulatiny o průměru 8 - 12 mm.

Čtěte také: Typy dřeva pro dřevěné obklady

Oprava chátrajících venkovních cihlových konstrukcí

Nejběžnější a bohužel i poměrně pracná oprava vás čeká v případě, že je potřeba rekonstruovat chátrající venkovní cihelné konstrukce, například obvodové zdi nebo cihlovou zeď ohraničující pozemek. Taková situace často nastává při obnově staré chalupy, ale i v případě, že necháte povětrnostní podmínky působit příliš dlouho. Z původně omítnuté cihlové zdi zpravidla na některých místech odpadá omítka nebo se objevuje stále více „podfouknutých“ míst, kdy omítka sice ještě drží, ale začíná tvořit puchýře, pod nimiž je patrná dutina. Pokud odpadly kusy omítky už před nějakou dobou, začnou se porézní cihly drolit v důsledku nasáknutí vodou a následného popraskání kvůli mrazu.

Recept je jednoduchý. Je nutné začít očištěním a odstraněním veškerých zvětralých a nesoudržných částí omítky, vyškrábat znehodnocenou drolící se maltu ve spárách mezi cihlami a odstranit části cihel, které praskají nebo které se doslova sypou v důsledku zvlhnutí a promrzání. K tomu si vystačíte s kladívkem, sekáčky s různou šířkou čepele, ocelovým kartáčem a koštětem, ale dobře poslouží i menší sekací kladivo, tedy ne zrovna bourací „kango,“ které by mohlo napáchat víc škody než užitku. K dispozici byste měli mít i alespoň malou zásobu kvalitních cihel, které však nemusí být nové. Postačí staré očištěné cihly, které se v chalupách obvykle najdou nebo je lze často levně koupit na inzerát.

Důkladně očištěnou zeď (můžete ji nakonec zbavit prachu a posledních nesoudržných částic i tlakovou myčkou) začněte opravovat tam, kde jsou škody největší. V případě nutnosti lze dozdít i celé cihly, většinou bude potřeba dozdívat na maltu jednotlivé úlomky cihel potřebné velikosti, zhruba vyspárovat vydrolené spáry a k vyrovnání podkladu v místech, kde zkáza nezasáhla až tak hluboko, použít maltu nebo i stavební lepidlo. Po provedení těchto oprav je nutné počkat, až malta či lepidlo dostatečně vyzrají, a poté standardním způsobem omítnout místa, která to vyžadují.

Moderní přístupy a materiály při rekonstrukci cihlových domů

Starší dům bývá obvykle postaven z cihel. Pro jeho rekonstrukci je proto vhodné použít opět ten samý materiál - tj. pálenou keramiku. Máte pak jistotu optimálního napojení původních konstrukcí na nové stěny a také díky totožným fyzikálním parametrům (tepelná roztažnost, smrštění, prostup vodních par apod.) i minimalizaci nebezpečí následného vzniku trhlin a případných plísní. Cihlářské výrobky mají pro starší domy i další vhodnou vlastnost a tou je prodyšnost. Umožňuje tak domu „dýchat“ a to je často důležité pro domy se starší, částečně již nefunkční, hydroizolací. To vše platí zejména pro obvodové stěny při dodatečném zateplení.

Cihla je jedním z nejpoužívanějších stavebních materiálů na světě. Má dlouhou životnost, je odolná, dobře odolává povětrnostním vlivům, a pokud je použita ve správném kontextu, je i krásná. S nástupem průmyslové revoluce se výroba masivně rozšířila a cihly dostaly přednost před kamenem. V této době se jasně červené cihly rozšířily po celé Evropě. Hliněná cihla je ze své podstaty udržitelná. Stavba z cihel může díky své vysoké tepelné hmotnosti pomoci snížit výkyvy vnitřní teploty. Mají však také relativně nízkou hodnotu uhlíku.

Čtěte také: Rekonstrukce paneláku s dřevěnými prvky

Udržitelnost cihel

Cihly jsou díky své trvanlivosti a výrobnímu procesu jedním z ekologicky šetrnějších stavebních materiálů. Za posledních zhruba 30 let výrobní proces cihel skutečně pokročil, což přispělo k postupnému zlepšování udržitelnosti tohoto materiálu. Výrobní závody byly přebudovány na vysoce účinné tunelové pece, které jsou vytápěny zemním plynem, přičemž veškeré odpadní teplo a hlína jsou recyklovány v rámci jednoho závodu. Cihly jsou proto méně škodlivé než mnoho jiných vyráběných materiálů.

  • Cihly lze zachránit, vyčistit a znovu použít k vytvoření nových budov. Staré cihly lze recyklovat na nové cihly nebo, v méně ideálním případě, na jiné stavební materiály, jako je kamenivo nebo beton, na terénní úpravy nebo jako podklad pro chodníky či silnice, a tímto způsobem je lze znovu používat nebo recyklovat téměř nekonečně.
  • Při hledání materiálů, které bychom mohli použít, je nejvýhodnější se pohybovat v okruhu 5 až 10 km od místa stavby.
  • Opravy se často mohou zdát komplikované, ale mohou zásadním způsobem ušetřit odpad. Namísto bourání zdí, které jsou ve špatném stavu, jsou cihly skvělým materiálem, protože je lze použít k soužití starého s novým.
  • Plánování rozvržení cihel pro stavbu vyžaduje čas, ale pokud je provedeno pečlivě a chytře, může ušetřit na speciálně broušených cihlách.
  • Cihlové stěny mohou přispět ke zlepšení kvality vzduchu v interiéru tím, že eliminují potřebu nátěrů a z nich plynoucích těkavých organických látek, které obsahují, a také eliminují zdroj potravy pro plísně.

Cihlové fasády a obklady

Pokud se chcete vyhnout obnově fasády v následující dekádě, zvolte cihlové pásky nebo lícové cihly. Dodají domu punc elegance i luxusu. Skvěle poslouží na starším domě i na novostavbě. Cihlová fasáda zaručí stálobarevnost a dlouhou životnost s minimální péčí. Cihlové pásky i lícové cihly se totiž vyznačují nízkou nasákavostí a velmi dobře odolávají znečištění. Pokud je to ale nutné, stačí fasádu omýt vodou.

Můžete se těšit na příjemné klima uvnitř domu. Odvětrávaná fasáda funguje na tzv. bezkontaktním zateplení - mezi izolací a vrchním pláštěm se ponechá mezera, kterou proudí vzduch. Díky tomu je odváděna vlhkost a zabraňuje se přehřívání fasády.

Využití cihlových pásků

Cihlovými pásky nemusíte obkládat pouze fasádu. V interiéru je využijete na obložení zdí, krbu nebo prostoru za kuchyňskou linkou. V exteriéru můžete lícové cihly i pásky použít na plot, zahradní domy, venkovní kuchyně atd. Nezapomeňte sladit dům s cihlovou terasou a cestičkami v zahradě. Pokud plánujete bazén, skvělou volbou bude dlažba klinker, která je typická svými protiskluzovými vlastnostmi. Povrch dlažby je drsnější, a tak se nemusíte obávat nehody při radovánkách kolem bazénu.

Základ cihlového obkladu pochází z přírody. Vyrábí se z hlíny, která se následně vypaluje při vysokých teplotách. Obkladové pásky jsou plně ekologické a zdravotně nezávadné. Svým jedinečným vzhledem dokonale zapadnou do přírodní scenérie a vytvoří harmonický celek se zelení okolo domu. Výhodou je také univerzálnost cihlových pásků. Díky různým barvám, formátům a povrchovým strukturám se hodí pro každý typ domu.

Zdění z cihel: Základní pravidla a postupy

Pokud jste se již rozhodli, který druh zdícího systému bude vyhovovat právě Vám, měli byste se seznámit se základními pravidly při zdění. Obvodové stěny začínáme zdít na položený asfaltový pás. Společně se zdmi vyzdíme i komínové těleso a překlady nad okny a dveřmi. V projektu venkovských domů počítáme s keramickým zdivem typu Heluz / Porotherm.

Ložné spáry

Ložné spáry jsou horizontální spoje jednotlivých keramických cihelných bloků. V manuálech od výrobce bývá ideální tloušťka ložné spáry 12 mm. V případě, že jsou ložné spáry různě tlusté, snižuje to pevnost zdiva a vznikají nerovnoměrně pnutá místa, která mohou být příčinou vzniknuvších dilatačních spár. Maltu bychom měli nanášet takovým způsobem, aby cihla ležela celá v maltovém loži. Jedná se především o staticky namáhané obvodové stěny a nosné příčky. U obvodového zdiva, na rozdíl od vnitřních příček, je důležitou veličinou tepelný odpor, který zásadně ovlivňuje tepelně izolační vlastnosti Vašeho domu. V souvislosti s touto problematikou jsou zmiňovány špatné tepelně-izolační vlastnosti obyčejných vápenocementových malt. Výrobci cihelných tvárnic uvádějí, že obyčejná malta má 5x horší izolační vlastnosti než samotná tvárnice.

Svislé spáry

Svislé spáry mohou být plně promaltovány, nebo nemusí. Tradiční způsob, kdy je svislá spára plně promaltována, je obvyklý u vnitřního a vnějšího nenosného, či nosného zdiva bez zásadnějšího nároku na tepelněizolační vlastnosti. Jelikož se jedná o tradiční zdící prvky, které jsou maloformátového charakteru, je spotřeba malty i náročnost lidské práce poměrně vysoká. Nové cihlové bloky (tvárnice) jsou již přizpůsobeny větším nárokům na tepelně-izolační vlastnosti, a proto jsou speciálně tvarovány tak, aby se nemusely svislé spáry promaltovávat. Lepicí pěna a lepidlo jsou dnes nejčastěji používanými spojovacími materiály mezi jednotlivými řadami broušených keramických tvárnic. Rychlost zdění na pěnu a na lepidlo je v zásadě stejná, pouze u zdění na lepidlo je potřeba po práci nanášecí válec vyčistit.

Vazba zdiva

Vazba zdiva je velice důležitý prvek, jehož význam nesmí být opomíjen. Ze statického hlediska je to nejpodstatnější vlastnost zdiva. Cihly v pilířích nebo stěnách musí být provázány tak, aby se chovaly jako jeden konstrukční celek. Malty pro zdění se dříve běžně vyráběly na stavbě z jednotlivých složek (cement, vápno, písek, voda). Při tovární výrobě suchých maltových směsí je zajišťována stále stejná kvalita (či nekvalita) daného produktu, což je hlavním reklamním argumentem při prodeji. Malty se v zásadě dělí v tomto průmyslu na malty obyčejné a lehké. Obyčejné malty v sobě mají drcených kamenů, různých pojiv a všemožných přísad.

Postup zdění stěn

Technologie zdění stěn je součástí každého manuálu od výrobce Vámi použitého zdicího materiálu. Nejdříve musíme zajistit co nejrovnější povrch, na který budeme stěnu vyzdívat. Pomocí vodováhy najdeme nejvyšší bod a od něj zbylou plochu pro zdivo vyrovnáme maltovou směsí. Tak zajistíme kvalitní výchozí situaci pro vyzdívání. Pokud začínáme zdít v podlaží, kde je kontakt se zeminou, nesmíme zapomenout položit na místo stěn vodorovnou například asfaltovou hydroizolaci. Měli bychom postupovat podle kvalitní projektové dokumentace. Pásy musí být samozřejmě širší než šířka zdiva, aby bylo možné na ně později natavit další pásy, a plochu podlaží tudíž odizolovat celou. Výrobce udává minimální rozměr na jedné straně 150 mm.

Nejprve se osadí cihly v rozích stěn a tyto rohy se posléze spojí zednickou šňůrou na vnější straně. Maltu umísťujeme na spáru tak, aby pokryla celou její plochu. Poté pokládáme cihelné bloky do čerstvě nanesené malty blok po bloku podél vodící zednické šňůry. Bloky jsou tvarovány v tom smyslu, aby pera a drážky suplovaly roli šablony. Bloky k sobě umístíme na sraz, aby se v místech vertikálních spár dotýkaly. Umístění cihelných bloků kontrolujeme a upravujeme pomocí vodováhy a gumové palice. Velmi důležité je, aby přesah cihelných bloků přes hranu základu, nebo stropní desky byl max. 1/6 tloušťky zdiva. Po položení cihel a jejich dorovnání se zednickou lžící stáhne přebytečná malta, která vyteče ze spár. Vzniknuvší kapsy ve svislých spárách je třeba vyplnit až po okraj maltou. Předtím, než začnete zdít další vrstvu, je nutné zdivo navlhčit. Konzistence malty musí být taková, aby nezatékala do svislých pórů v tvárnicích. Při dalších vrstvách postupujte stejně a nezapomeňte v průběhu zdění kontrolovat jednotnou výšku vrstev pomocí latí a vodováhy.

Pokud jsou poruchy uvnitř chalupy, nebo jste se zvenčí pojistili nějakou kostrou, pokrytou plachtou, lze pracovat i ve vlhkém a studeném počasí. Písek, cihly, kámen ani tvárnice však nesmějí být zmrzlé a záměsová voda by měla být teplá, raději horká. Nezapomeňte, že noci jsou podstatně chladnější než dny, proto je třeba prostředí kolem hotového díla utěsnit, na noc přikrýt, nebo dokonce stavbu temperovat ocelovými koksovými koši, popř. speciálními naftovými topnými agregáty. Není jistě třeba zdůrazňovat, že se „mokrý proces“ se zimou nesnáší. Kritická je teplota +5 °C v průběhu celých 24 hodin. Opravy hliněnými mazaninami provádějte zásadně od konce jara do konce léta až začátku podzimu. Cihelné zdivo se doplní cihelným, ale může se použít i jakýkoli pálený materiál - duté dvouděrové cihly, CDK bloky apod.

Sanační omítky a řešení vlhkosti

Starou, vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit. Pro správnou funkci sanačních opatření, jak aktivních tak pasivních, je nutná konzultace s odborníky zabývajícími se touto problematikou. Vyrovnání nerovností se provádí již podkladní nebo přímo sanační omítkou, do které vkládáme úlomky propustného materiálu jako jsou úlomky cihlových tašek a cihel. Nesmíme používat úlomky betonu a betonových tašek. Podklad lze také vyrovnat dozděním na vápenocementovou maltu.

Vzhledem k nutnosti zajištění stejnoměrné konzistence a zejména pórovitosti je nejúčinnější použití kontinuální míchačky s míchací zónou pro sanační omítky. Vlastní sanační omítka se provádí minim. po 1 dni. Sanační omítka se nanáší ve vrstvě nejméně 20 mm, při vrstvách silnějších se provádí nanášení vícevrstvě a závěrem se stáhne a zarovná latí nebo uhladí. Nemá-li být účinek sanační omítky negativně ovlivňován, smějí být na plochy sanačních omítek k vytváření struktur a barevného provedení použity pouze minerální a silikátové, případně silikonové materiály bez penetrace, silikátové, silikonové nátěry nebo nátěr weberton silikát. V interiéru použijeme kerasil bez penetrace.

Obnova kamenných prvků

Přírodní kámen v interiéru je jen těžko nahraditelným dekorativním prvkem. Zvlášť v případě, kdy je původní součástí letitého domu. O kamenné stěny a dlažby se však musíte umět správně postarat. Interiér v kombinaci dřeva a kamene vytváří s ničím neporovnatelnou atmosféru. Pro kámen v interiéru - ať už jde o stěny, nebo podlahy - platí jednoduché pravidlo - správně udělaná rekonstrukce a pravidelná údržba zajistí jeho neměnnou krásu. Kámen v interiéru mívá mnoho podob. Kromě nově položené nebo dochované původní dlažby jde často o nosné zdi i příčky z kamene, který desítky let ukrývala omítka nebo dřevěné obložení. Spousta chalupářů takové kamenné stěny při rekonstrukcích odhaluje a nechává specifickou drsnou krásou přírodního kamene dotvářet interiér třeba v kombinaci se dřevem podlahy a stropů. Při dodržení několika zásad při obnově a „oživení“ kamenné stěny si pak v dalších mnoha letech vystačíte pouze s jednoduchou občasnou údržbou.

Čištění a spárování kamenné zdi

Neomítnutá kamenná stěna musí být dobře vyspárovaná, což platí pro novostavbu i rekonstrukci. Šířku spár u nově stavěné stěny však můžeme ovlivnit, zatímco při rekonstrukci je nutné přizpůsobit se stávající velikosti spár a před spárováním je pečlivě vyčistit. Vhodná je na to zužující se špičatá škrabka, podle doporučení čtenářů například kramle. Použít lze i šroubovák nebo tenký sekáč a je důležité dostat ze spár původní, často hliněnou výplň alespoň do té míry, aby se mohla nová spárovací hmota s povrchem kamene dobře propojit.

Obtížnost následného spárování záleží na šířce spár. V každém případě je nutné spárovací hmotu do spár řádně dotlačit. Použít můžete spárovací špachtli, na nepravidelné spáry kamenů se ovšem nerozpakujte využít ruce. Experimentovat lze i se sáčky, do nichž se naleje spárovací hmota a vytlačuje se pak odstřiženým rohem podobně jako krém při zdobení cukroví. Obvykle jemnou cementovou maltu (mazaninu). V zásadě se spárování kamenů nijak moc neliší od spárování „přiznané“ cihlové zdi, je jen vzhledem k nestejné velikosti spár poněkud obtížnější.

Je velmi důležité při spárování průběžně čistit kameny kolem spár od malty. Použít můžete štětec nebo houbičku. Čerstvou spáru jen lehce opatrně uhlaďte, ale její okolí potřísněné maltou se snažte očistit co nejlépe, po zaschnutí je to obtížné. Restaurátoři historických budov doporučují spáry i jejich okolí před spárováním dobře navlhčit. Spárovací malta pak nestihne vytvořit skvrny v okolí spár tak rychle a kameny se také snáze čistí. A lépe se díky navlhčení propojí i malta se spárami mezi kameny.

Finální úprava kamenné stěny

Po vyzrání spár bude nutné kamennou stěnu ještě jednou očistit prostředkem pro odstraňování cementových skvrn z kamene a tvrdším plastovým kartáčem. Ideální je opláchnout stěnu před finálním ošetřením proudem vody z tlakového čističe, v interiéru to však samozřejmě může být problém. Můžete vyzkoušet nástavec na „wapku“ zvaný patio cleaner, jehož konstrukce zamezuje rozstřikování odpadní vody. Na závěr ošetřete kamennou stěnu prostředkem, který zdůrazní lesk i přirozenou kresbu kamene, zabrání průniku vlhkosti, ale zároveň nechá kámen dýchat. Občas používaný bezbarvý lak restaurátoři nedoporučují právě proto, že vrstva laku kámen zvenčí uzavře. Vhodnější jsou penetrační a impregnační nátěry na kámen. S konečným ošetřením povrchu se vyplatí počkat až na dokonalé vyzrání spár, klidně i dva nebo tři týdny.

Základní zásady rekonstrukce cihly:

  • Praskne-li zkušební sádrový pásek, rekonstrukce je nutná.
  • Konstrukci musíme dobře podepřít pod stropem.
  • Cihly i kámen lze doplňovat jakýmkoli páleným materiálem.
  • Venku zdíme nastavenou maltou, uvnitř vápennou.
  • Čerstvé zdivo se vyplatí pod stropem „utáhnout“.

tags: #rekonstrukce #nabilene #cihly #postup

Oblíbené příspěvky: