Komplexní průvodce rekonstrukcí stropů a střech

Při rekonstrukci starého domu se často zaměřujeme na základy nebo podlahy, ale velkým otazníkem bývá také stropní konstrukce. U většiny starých domů do konstrukce stropu dobře nevidíme a je těžké dopředu plánovat, co s ní. Někdy je velmi těžké odhadnout, co se skrývá ve stropní konstrukci starého domu. Dokud konstrukce kompletně neobnažíme, tak nevíme, na čem jsme.

Stropní konstrukce a jejich průzkum

U stropních konstrukcí máme spoustu možností podle toho, v jakém stádiu strop najdeme. Většinou jdou vidět nějaké stropní trámy, máme nějaký záklop, ať už dřevěný nebo je tam omítka, což je hodně časté, na nějakém palachu nebo pletivu. Podobně je to přichycené na nějakých deskách. Potom je tam nějaká skladba, kde najdeme často opravdu různé materiály: od hlíny, škváry přes různé staré izolace apod. Ta druhá možnost je, že vlastně žádné trámy nevidíme a trámy jsou schované v zákopech. Tam už vůbec nevíme, jak stropní trámy vypadají a jestli bude třeba je měnit nebo ne. Od toho se potom odvíjí skladba podlahy nad stropem.

Metody průzkumu a hodnocení

Metody průzkumu historických staveb jsou v odborné literatuře dobře popsány. Pravidlem je, aby se sondy prováděly v místech s nejpravděpodobnějším výskytem degradace dřeva (rohy obvodových zdí, výstupy na balkóny, vedení vody a kanalizace u WC, vany a sprchového koutu apod.). Rozmístění stropních trámů bývá obvykle pravidelné, ale rozptyl roztečí i rozptyl velikosti profilů může být významný. Mohou se objevit i vynucené nepravidelnosti, například v uložení trámů na zdivo. Nutno počítat i s tím, že starší domy mají často trámy plně hraněné jen na jedné straně, přirozená konicita kmene se obvykle projevuje pouze částečně hraněným průřezem a často i menšími rozměry průřezu. Z těchto důvodů je vždy nutno závěry z průzkumu ověřit po odkrytí celé konstrukce stropu. Bez průzkumu však není možné dostatečně přesně rozhodnout o vhodném způsobu sanace a po odkrytí obvykle není dostatek času na kompletní projekční práci. Průzkumem je možné lépe odhadnout čas, technologii, rozsah vad a poruch, a tedy i finanční náročnost a předběžný časový harmonogram postupu prací. Nedílnou součástí předběžného průzkumu je tzv. Heel drop test, kdy testující osoba v místě největšího průhybu prvku (obvykle polovina rozpětí), výskokem a dopadem na paty rozvibruje stropní nosníky a dle odezvy se usuzuje na míru překročení očekávané tuhosti stropu.

Tradiční stropní konstrukce

Následující článek je o tradičních stropních konstrukcích, protože před každým zásahem do stávající konstrukce je vhodná znalost starých stavebních postupů a skladeb materiálů. Kvůli neznalosti stavebních materiálů a konstrukcí dochází často k zbytečně necitlivým stavebním zásahům. Historické dřevěné trámové stropy jsou nedílnou součástí starších obytných staveb. Dřevěné stropní konstrukce mohou mít hodnotu historickou, estetickou a majitelé k nim mohou mít i citový vztah. Je proto obvyklé, že i když vykazují jistý diskomfort (někdy i určité poruchy), je požadavkem investora zachovat je v původním stavu nebo pokud možno citlivě rekonstruovat.

Nejčastější závady a jejich sanace

Nejčastější závady dřevěných konstrukcí jsou způsobeny vodou, která zatéká do stropní konstrukce nebo v ní kondenzuje. Může to být kvůli netěsnosti krytiny, poruchou na potrubí, zatékáním vody pod podlahu, kondenzací vodních par v konstrukci, stykem stropu s vlhkým zdivem atd. Následkem je hnití dřevěných částí, které je nejmarkantnější ve zhlaví stropních trámů. Zhlaví je část trámu uložená ve stěně. Poruchy stropních konstrukcí jsou obvykle způsobeny kombinací mnoha faktorů, z nichž drtivá většina bývá spojena se zanedbanou údržbou objektu. Vlivem zanedbané údržby dochází k zatékání do stropů, sedání základových konstrukcí, to zapříčiňuje změny působících sil v konstrukci.

Čtěte také: Jak na rekonstrukci stěny z dřevotřísky?

Odstranění vlhkosti a škůdců

Odstranění zvýšené vlhkosti konstrukce výrazně omezí vhodné podmínky pro dřevokazný hmyz a houby. K zastavení hnijících procesů v poškozených dřevěných prvcích dojde až po důkladném vysušení dřeva. Biotické škůdce z velké části odstraníme omezením jejich podmínek k životu a také vhodně zvolenými sterilizačními prostředky. Očištěné a chemicky ošetřené trámové zhlaví uložené zpět do vyzděné kapsy. Natírání dřeva chemickými prostředky proti houbám a hmyzu je z pohledu zvýšení životnosti výhodné, z pohledu vnášení chemikálií do budovy sporné (v Německu a Rakousku se od tohoto upouští a preferuje se konstrukční ochrana dřeva).

Zvyšování únosnosti a tuhosti dřevěných trámových stropů

Řešení výše uvedených vad a poruch není obvykle možné pouze snížením zatížení stropu, ale je nutné zvýšit únosnost a tuhost konstrukce stropu jako celku. Nejčastějšími požadavky při rekonstrukcích jsou redukce zvýšených vibrací, průhybů či akustických reakcí na zatížení - ať už se jedná o celý strop nebo jen o jeho části. Kompletní náhradou degradovaných nebo neúnosných trámů lze docílit investorem požadované únosnosti a tuhosti výsledného stropu. U stropů s historickou hodnotou toto řešení však nepřipadá v úvahu. Dalším problémem je obtížná manipulace s dlouhými a těžkými prvky v centrech měst. Finanční náklady na manipulaci s těmito prvky mohou tento postup značně prodražit. Posilování stávajících prvků vkládáním nových prvků je velmi efektivní metoda, nicméně obvykle naráží na problémy vytvářet nové nebo výrazně zvětšovat stávající kapsy ve zdivu. Tyto práce spolu se zajišťujícími pracemi mohou být ve výsledku velmi nákladné, nemluvě o nutnosti zajistit dostatečnou únosnost zdiva v místě bodového uložení nových prvků. Za takové situace lze použít metodu spřažení stávajících nedostatečně únosných trámů s novou konstrukcí.

Příložkování

Příložkováním zesílíme konstrukční dřevěné prvky a tím docílíme větší únosnosti a menších průhybů opravených prvků. K příložkování se většinou používají dřevěné prvky (hranoly, fošny, desky na bázi dřeva, prkna), nebo ocelové prvky (desky, různé válcované profily). U prvků namáhaných na ohyb je vhodné příložku umístit na vrchní, či spodní hranu trámu, tj. zvýšit jeho konstrukční výšku. To je však někdy konstrukčně nevhodné, neboť svrchu nám v tom brání skladba podlahy a zespodu například podhled. Jako spojovací materiál se používají nosné hřeby a vruty, nebo hmoždíky (typ Bulldog). Ocelové prvky se kotví k dřevěnému trámu pomocí svorníků. Ocelové příložky jsou vhodné v lokalitách, kde hrozí stálá vlhkost (vlhké zdivo). Jejich výhodou je imunnost vůči houbám a hmyzu, ale hrozí zde koroze.

Ocelové konzoly

Ocelovými konzolami lze docílit obnovení konstrukčních vlastností dřevěných trámů. Před započetím statických zásahů do konstrukce je nutné nejdříve místo pečlivě podepřít a celkově zajistit konstrukci proti pohybu. Jedná se o nastavení degradovaných zhlaví trámů. Silně poškozené zhlaví se odřízne a nový konec trámu se ošetří proti biologickým škůdcům. Zdravý ošetřený konec trámu se zasune do připravené konzoly a svorníky se s konzolou spojí. K dosažení optimálního spolupůsobení sil se konec konzoly do zdiva zabetonuje. Konzola není esteticky vhodným řešením v případě, že jsou trámy v objektu pohledové. Pro takovou situaci se používají monolitní ocelové konzoly. Ty jsou vymyšlené tak, aby z interiéru nebyly vidět a tím nerušily celistvost stropního podhledu.

Protézování

Protézování je metoda, která je esteticky nejhodnotnější a v památkové péči hojně prosazovaná. Je jednou z nejstarších a nejlogičtějších metod opravování dřevěných konstrukčních prvků. Při protézování se doplňuje poškozený prvek do své původní podoby pomocí tesařských spojů. Používá se obvykle stejný materiál (stejný druh dřeva, napodobená patina) a původní spojovací prvky (dřevěné kolíky, kované skoby atd.). Při rekonstrukci dřevěného prvku do své původní podoby se používá mnoho tesařských spojů, především plátování. V částech, které jsou více namáhané na ohyb a tah, se doporučuje vložit mezi původní prvek a protézu hmoždíky typu Bulldog, které významně zvýší tuhost spoje. Nově rekonstruovaný dřevěný prvek má často velice podobné vlastnosti jako prvek původní.

Čtěte také: Typy dřeva pro dřevěné obklady

Plombování

Plombování dřevěných prvků je převážně úprava estetická, která má někdy také za úkol zvýšení tlakové pevnosti celku. Plombují se lokálně degradované části, štěrbiny či dutiny vzniklé stárnutím a užíváním konstrukce. Před aplikací samotné plomby je nutné místo pečlivě zbavit shnilých částic vyřezáním, vydlabáním atd. Při výběru plomby je vhodné použít stejný typ dřeva kvůli jeho estetickým a také mechanickým vlastnostem. Plomba se umísťuje tak, aby směr a hustota letokruhů byla co nejpodobnější rekonstruovanému prvku a vložený materiál tak správně spolupůsobil se svým okolím. Nepravidelně poničený dřevěný prvek se opravuje pomocí kombinace tmelu, lepidla a dřeva. Plombováním lze také nahradit samotné zhlaví trámu.

Syntetické polymery

Syntetické polymery zpevňují degradované dřevo a mají využití především při konzervování cenných historických artefaktů. Dříve se místo těchto chemických konzervantů používal například včelí vosk, pryskyřice, šelak, kostní klih a jiné látky na přírodní bázi. Tyto roztoky se aplikují pomocí injektáží, nátěrů či postřiků.

Spřažení trámů s deskami na bázi dřeva

Pokud vyloučíme dlouhé tyčové prvky z důvodu obtížné manipulace a také vyloučíme vlepování moderních materiálů jako pro rekonstrukce historických konstrukcí nevhodné, zůstává možnost spřáhnout stávající průřez s nově zbudovanou horní deskou. Horní desku je dle výše zmíněných požadavků třeba provést z prvků, které se relativně snadno dopraví do místa určení běžným schodištěm nebo okny. Pro velmi specifickou oblast rekonstrukcí historických dřevěných stropů se jeví jako nejméně konfliktní provést spřažení s deskami na bázi dřeva (obvykle se jedná o desky OSB3, OSB4, překližku, LVL, X-lam, CLT). Je to z toho důvodu, že se jedná o suchou výstavbu s relativně snadnou dopravou materiálu až na místo určení při dostatečné únosnosti finálního průřezu. Velikost desek je možno v kladečském plánu optimalizovat tak, aby je bylo možno bezpečně a levně přepravovat. Kladením desek napříč a podél lze vytvořit velmi tuhé stropní diafragma. Spřažení je obvykle prováděno mechanickými spojovacími prostředky kolíkového typu (zpravidla vruty, hřebíky, případně i jinými spojovacími prostředky). Pro historicky cenné objekty lze spřahující desku provést i z jednotlivých fošen přímo na stavbě. Pro spřažení je vhodné využít speciální dvouzávitové vruty WT-T. Tyto vruty zajistí jak spřažení svojí smykovou tuhostí, tak i přitažení obou vrstev k sobě (zvýšení koeficientu tření).

Keramické a železobetonové stropy

U železobetonových konstrukcí jsou nejčastější příčinou poruch dotvarování konstrukce v důsledku změny napětí v konstrukci nebo smršťování, způsobené změnou teplotních poměrů. Porušená místa lze lokálně vyspravit stříkanou betonovou směsí nebo nanášeným betonem. Před samotným nanášením je důležité dbát na to, aby byl povrch zdrsněn a následně důkladně očištěn, aby došlo ke kvalitnímu propojení starého a nového betonu. Celkové zesílení železobetonové desky se provádí tzv. nadbetonováním, tj. zvětšením tloušťky konstrukce. Před nadbetonováním je nutné povrch zdrsnit a aplikovat železné trny, které obě konstrukce propojí.

Hlavní příčinou poruch keramických stropů bývá špatně zpracovaný návrh stropu. To znamená přesný návrh dodatečné ocelové výztuže, specifikace betonové směsi, vyřešené konstrukční detaily atd. Stavbě každého keramického stropu předchází důkladný statický výpočet a s ním spojený optimalizovaný návrh. Statik ve spolupráci s hlavním architektem projektu navrhne strop na konkrétní užitné zatížení. V některých případech lze přistoupit také k výměně jednotlivých keramických vložek. Při tomto postupu rekonstrukce je nutné, aby byly staticky zajištěny nosníky proti pohybu. Dalšího celkového zesílení konstrukce docílíme nadbetonováním desky, stejně jako u monolitických železobetonových stropů. U všech těchto zásahů, kdy nějakým způsobem zásadně měníme statické poměry v konstrukci, musíme postupovat podle odborníkem předem navrženého a schváleného postupu.

Čtěte také: Rekonstrukce paneláku s dřevěnými prvky

Rekonstrukce rákosového stropu

Při rekonstrukcích starých domů často narazíte na rákosový strop, který vlivem času a jiných vlivů popraskal či dokonce místy opadal. Rákosový strop se vyskytuje zejména u starých objektů, ve kterých se dříve dělaly dřevěné trámové stropy. Na trámy se ze spodní strany připevnilo dřevěné bednění. Způsobů rekonstrukce rákosového stropu je více, je ale potřeba vybrat tu správnou variantu podle několika kritérií. Je potřeba vědět, zda je, nebo bude podlaží nad stropem využívané, resp. vytápěné - pak je třeba uvažovat, zda je vhodné strop při rekonstrukci zateplit a snížit tak tepelné ztráty místnosti. Pokud je podlaží nad stropem využívané, je třeba počítat se statickým a dynamickým zatížením stropu. Musíme znát současnou světlou výšku místnosti. Je třeba zjistit, v jakém stavu je prkenné bednění a celkově konstrukce stropu. Pokud jsou viditelné uhnilé okraje desek, jistě nemá cenu na tyto desky natahovat novou omítku a snažit se opravit opadaná místa.

Možnosti oprav rákosového stropu

  • Kompletní odstranění omítky, rákosové rohože a dřevěného bednění: Je však třeba počítat s možným škvárovým zásypem, nebo stavební sutí mezi nosnými dřevěnými trámy. Pokud se pod bedněním ukrývají zachovalé trámy s vrchním záklopem, můžete nechat strop takto odkrytý. Trámy ve většině případů stačí očistit a příp. přebrousit a natřít, nebo nalakovat. Nevýhodou tohoto řešení je odstranění instalační dutiny, původní elektroinstalace tedy zůstane obnažena. Pokud je nad stropem nevytápěná půda, je třeba strop z vrchní strany tepelně izolovat. Jedná se o nejpracnější variantu a tedy nejméně užívanou.
  • Použití rabicového pletiva: Místo rákosové rohože se používá rabicové pletivo, které se na dřevěné bednění přichytí kovovou sponou. Na takto připravený podklad se následně aplikuje mastná omítka, štuk a malba.
  • Lepení perlinky a vrstvy lepidla: Před aplikací lepidla je nutné důkladně oškrabat veškerou původní malbu a původní omítku dostatečně penetrovat penetračním přípravkem a vytvořit tak kontaktní můstek. Trhliny se lepidlem zacelí a na celou plochu se natáhne vrstva lepidla dle technologického předpisu výrobce, do kterého se následně zatlačí perlinka a znovu se přetáhne lepidlem. Problém je v tom, že žádný výrobce nenabízí konkrétní výrobek, který je k tomuto účelu určen. Nedá se totiž zaručit, že vlivem dynamických účinků, nebo objemových změn dřeva, nedojde k popraskání i této vrstvy.
  • Sádrokartonový podhled: Pokud máte dostatečně velkou světlou výšku místnosti (vzdálenost od podlahy po strop), tedy alespoň 2,65 m, můžete uvažovat o sádrokartonovém podhledu. Podhled ze sádrokartonových desek je rychlý na zhotovení a poměrně levný. Vzniklou mezeru mezi podhledem a původním stropem můžete využít pro vložení tepelné, nebo akustické izolace, pro vedení vzduchotechnického potrubí, nebo elektroinstalace. Do podhledu je také velmi jednoduché osadit bodová svítidla. Trhliny samozřejmě mohou vzniknout, ale pouze vlasové, které nejdou téměř vidět.
  • Plastové či polystyrenové šablony: Další jednoduchou a levnou variantou zhotovení podhledu je použití plastových či polystyrenových šablon, které se na původní strop lepí vodou ředitelným lepidlem, nebo se přibíjí hřebíky do předem připraveného roštu. Pro velmi nerovné stropy je vhodné udělat nosný dřevěný rošt, kterým se rovina srovná.

Rekonstrukce střechy

Střecha patří k nejdůležitějším částem domu. Chrání před deštěm, sněhem i větrem a největší zkouškou představuje zima. Dlouhodobé zatížení sněhem, mrznutí a tání, led v okapech nebo silný vítr umí střechu pořádně prověřit. A když se objeví nějaké závady? Nejlepší je to řešit hned. Opravit střechu. Prvním krokem před zahájením renovace střechy je důkladné posouzení stavu stávající střechy. Je nutné zjistit, zda je možné provést pouze opravy, nebo je nezbytná výměna střešního pláště, případně i oprava konstrukce krovu.

Kdy zpozornět a jak vybrat materiál

Mnoho lidí rekonstruuje střechu až ve chvíli, kdy už je pozdě. Podle odborníků byste měli zpozornět, pokud:

  • se objevují mokré skvrny na stropech a zateplení pod střechou,
  • vidíte prasklé, posunuté nebo chybějící tašky,
  • střecha působí prohnutě nebo nerovně - to značí problém s krovy,
  • výrazně rostou náklady na vytápění kvůli špatné izolaci,
  • střecha je starší než 30-40 let a nebyla zásadně opravovaná.

Velkou pozornost věnujte volbě střešní krytiny. Nejde totiž vybírat jenom podle vzhledu: „Každý typ krytiny má svoje limity, co se týče sklonu střechy. Obecně platí, že čím menší sklon, tím užší je výběr krytin,“ vysvětluje Aleš Nykl. Každý typ krytiny má své pro a proti:

  • Keramické tašky - elegantní, tradiční, ale těžké.
  • Betonové tašky - levnější, pevné, méně nasákavé.
  • Plechová střecha - lehká, moderní, skvělá pro nízké sklony, hlučnější.
  • Bitumenové šindele - vhodné pro složité tvary, levné, kratší životnost.

Kdy potřebujete stavební povolení a projekt střechy?

Povolení budete potřebovat, pokud:

  • zasahujete do nosné konstrukce,
  • měníte vzhled nebo sklon střechy,
  • přestavujete půdu na obytné podkroví,
  • měníte nehořlavou krytinu za hořlavou.

Pokud jen měníte střešní krytinu za stejný typ, materiál a tvar, povolení mít zatím nemusíte. Stejně tak v případě, že budete pouze zateplovat. Jde totiž o tzv. udržovací práce.

Projekt se pohybuje mezi 15 000 a 50 000 Kč podle složitosti a rozsahu. Zohledněte, zda potřebujete jen výměnu krytiny, nebo zásah do konstrukce.

Orientační náklady na rekonstrukci střechy

Co všechno do rozpočtu zahrnout? Jednotlivé položky můžeme rozdělit na 3 hlavní kategorie: dokumenty (statický posudek, projekt), materiál a práci. Pokud jde o materiál, můžeme ho rozdělit podle částí střechy na krov, zateplení, střešní krytinu a záklop.

Náklady na materiál (orientační ceny):

  • Krov:
    • Hranoly: od 9 500 Kč do 13 000 Kč za m³, pohledové KVH hranoly od 13 000 Kč za m³.
    • Střešní latě: od 15 do 31 Kč za běžný metr (impregnované + cca 1 Kč/bm).
  • Zateplení: (nejčastěji minerální vata)
    • tl. 200 mm: 500 - 1100 Kč za m².
    • tl. 300 mm: 450 - 1200 Kč za m².
    • Difuzně otevřená fólie: 30 - 170 Kč za m².
  • Záklop zateplení:
    • Nadkrokevní izolace (obkladové palubky): od 500 Kč/m² (smrkové, kvalita A/B, 24×146×4000 mm).
    • Podkrokevní + mezikrokevní izolace (sádrokarton):
      • Základní SDK desky: 110-122 Kč/m².
      • Protipožární SDK desky: 136-145 Kč/m².
      • Impregnované SDK desky: 105-184 Kč/m².
      • Kromě desek je nutné počítat s příslušenstvím (profily, závěsy, vruty, páska).
  • Střešní krytina: Nejdražší jsou pálené tašky a maloformátové hliníkové šablony. Levněji pak vychází plastové šindele a nejlevnější bývají plechové střechy a lepenka.

Tabulka: Orientační ceny střešní krytiny za m²

Ceny jsou pouze orientační a mohou se lišit v závislosti na výrobci, dodavateli a regionu.

Typ krytiny Cena za m² (Kč)
Pálené tašky 500 - 1500+
Maloformátové hliníkové šablony 400 - 1200+
Betonové tašky 250 - 600
Plechová střecha 150 - 500
Bitumenové šindele 150 - 400
Plastové šindele 200 - 450
Lepenka 80 - 250

Výběr dodavatele a časté chyby

I když poznatky z praxe ukazují povedené rekonstrukce a opravy svépomocí, vyplatí se mít zkušeného řemeslníka, který má dobré reference. Doporučujeme oslovit 2-3 pokrývačské firmy a vybrat si tu z nich, která vás zaujme nejvíc. S vybranou společností či podnikatelem uzavřete smlouvu o dílo.

Praktické tipy: Jak nepřijít o peníze?

  • Smlouva je základ - domluvte přesný rozsah a cenu předem.
  • Kontrolujte průběh prací - nejlépe s odborníkem nebo technickým dozorem.
  • Neplaťte vše dopředu - pracujte s harmonogramem plateb.
  • Vybírejte podle referencí, ne jen podle ceny.

Časté chyby majitelů domů: čemu se vyhnout?

  • Podcenění ceny za vedlejší práce (odvoz odpadu, lešení).
  • Výběr nejlevnější nabídky bez referencí.
  • Absence písemné smlouvy.
  • Opravy svépomocí bez odborného posudku.

Kdy je nejlepší období na rekonstrukci?

Ideálně jaro až podzim - zimní práce jsou komplikovanější a dražší.

Doplňková opatření a odvětrání

Doplňková opatření jsou konstrukce umístěné pod krytinou např. Nesprávné popř. nedostatečné odvětrání není snadné ihned odhalit. Je k tomu třeba znát základní normy a pravidla daná výrobcem střešní krytiny. Doporučujeme zkontrolovat detail okapu, zda je volný větrací průřez. Dále nesmí být v průběhu celé střechy větrací kanálek ničím přerušen a je nutné rozmístění větracích tašek podél hřebene a nároží. Opět je nutná kontrola přímo při pokládce. Ještě poměrně nedávno se stavěly jednoplášťové střechy bez větrací mezery a s minimálním zateplením přímo pod krytinou. Dnes se nejčastěji realizují renovace dvouplášťových střech s pojistnou hydroizolační folií a větrací mezerou (ta je přibližně 4 cm pod taškami).

tags: #rekonstrukce #stropu #a #střechy #informace

Oblíbené příspěvky: