Charakteristické znaky renesanční architektury

Renesance (někdy také renezance) je nejen uměleckým slohem 14. až 16. století, ale také významnou kulturní epochou v dějinách lidstva. Kolébkou renesance se stala severoitalská Florencie přelomu 13. a 14. století. Období renesance se pojí s hospodářským rozmachem, rozvojem řemesel a růstem bohatství italských měst. Vznik renesance byl dán také námořním obchodem a novými objevy. Šlo o období rozkvětu, nejenom v oblasti umění, ale také vědy. Samotný termín renesance (italsky „rinascenza“) poprvé použil Giorgio Vasari v roce 1550. Byl odvozen z italského termínu „rinascimento“ s významem „obrození“. Šlo o znovuzrození ryzího umění, které se inspirovalo klasickým stylem antiky a starého Říma.

Renesance a humanismus

Renesance se zaměřuje na člověka a jeho pozemský život, tento zájem se zrcadlí v tzv. humanismu. Humanismus (z lat. „humanus“ - „lidský“) obrací zájem k člověku, vyzdvihuje lidské schopnosti a myšlení. Člověka staví do centra umění i vědy. Místo poznávání Boha se nově začíná zkoumat také člověk, vedle teologie nastupují humanitní vědy. Humanismus se projevuje především v literatuře a souvisí také s rozvojem knihtisku. V duchu obrození antiky se používá latina. Renesanční člověk byl vzdělaný a měl široký záběr. Příkladem byl slavný Leonardo da Vinci, který byl nejenom architektem, malířem či sochařem, ale také přírodovědcem, vynálezcem, konstruktérem a mj. i hudebníkem. Antropocentrismus (středem světa je člověk) vedl ke konstrukčním jistotám, statickému klidu a rovnováze. Renesanční architektura staví v duchu humanismu na první místo člověka. Stavby se přizpůsobují lidským proporcím a praktickému využití. Přestávají plnit obrannou funkci, aby získaly především reprezentativní charakter. Zatímco stavitelé předchozích slohů se věnovali výhradně církvi, v renesanci mají hlavní slovo města, měšťané a šlechta.

Základní stavební principy a znaky

Renesanční architektura zaznamenala zásadní změny. Renesanční architektura je charakteristická důrazem na symetrii a vyvážené proporce. Inspirace antikou hrála zásadní roli - renesanční architekti se obraceli k antickým vzorům a využívali různé typy sloupů, například dórské, iónské nebo korintské. Často se objevují pilastry a portiky. Oproti gotice zde najdeme kupole či valené klenby namísto složitých žebrových stropů. Vyznávají se pravidelné, jednoduché tvary a přesné uspořádání. Renesanční stavba byla tvarově určitá, jasně půdorysně i pohledově vymezena a tektonická (vyváženost sil nesených a nesoucích), principem bylo rytmické opakování a prosvětlenost prostoru.

Typy staveb

• Sakrální (kostel, klášter)
• Světská (městský palác, dům)
• Zahrady s fontánami, lodžiemi či salou terrenou
• Letohrádky a lovecké zámečky

První novou stavbou byl městský nalezinec (Ospedale degi Innocenti ve Florencii). Typy chrámů byly stavby centrální, ztělesňovaly požadavek dokonalé harmonie a vyrovnaného klidu. Centrálním půdorysem (čtverec) se vyznačují také paláce a zámky. Vedle skvostných zámků jsou klíčovou složkou renesanční architektury městské celky. Začaly se stavět vily a paláce jako zcela nový typ staveb. Městské stavby reprezentovaly také radnice, školy, špitály, lékárny nebo lázně. Honosná sídla byla obklopena romantickými zahradami se sochami, kašnami a fontánami. Doplňovaly je letohrádky, jízdárny, míčovny aj. Paláce sloužily převážně jako městská sídla zámožných rodin nebo šlechty. Zámky představovaly nový typ rezidence šlechty - už nebyly primárně pevnostmi, ale kladly důraz na pohodlí i reprezentativnost. Měšťanské domy názorně ukazují nástup nové společenské vrstvy. Radnice představují více než jen administrativní centra - symbolizují sebevědomí svých měst.

Materiály a konstrukce

V období renesance se mezi stavebními materiály nejvíce uplatňovaly cihly, kámen a mramor. Cihla si získala oblibu hlavně proto, že urychlila výstavbu a zároveň snížila náklady. Kámen zůstal klíčovým prvkem tam, kde bylo potřeba pevnosti nebo vynikajících architektonických detailů. Často se však neukazoval v surovém stavu - zakrýval ho štuk, omítka nebo dokonce tenká vrstva mramoru. Vývoj stavebních metod byl úzce spojen s novými poznatky o statice a proporcích. Gotické žebrové klenby ustoupily prostornějším valeným klenbám, které se začaly běžně objevovat v chodbách, sálech či na schodištích. Renesanční architektura přinesla zásadní obrat v podobě budov i jejich významu. V 15. a 16. století se začaly objevovat nové stavební typy, které odrážely měnící se společenské hodnoty té doby. Sakrální architektura přijala nový vzhled - chrámy s centrálním půdorysem či kupole inspirované antikou nahrazovaly tradiční gotické tvary. Dnes můžeme vzhlížet k těmto často honosným budovám a převzít některé z těchto působivých architektonických nápadů do našich stavebních postupů. Renesanční architektura znamená zásadní zlom v evropských dějinách a stala se výrazem nového pohledu na svět i umělecké tvorby. Její vliv je patrný především v proměně měst, rozvoji urbanistických koncepcí a změně společenských hodnot od 15. století. Památky tohoto slohu najdeme po celé Evropě - majestátní paláce, elegantní vily, honosné radnice nebo vznešené chrámy dodnes patří k nejvýznamnějším kulturním pokladům mnoha zemí. Vliv renesance se neomezil jen na vlastní epochu; její principy se promítly i do dalších uměleckých směrů. Barokní architektura převzala touhu po velkoleposti a práci s prostorem, zatímco klasicismus navázal na snahu o dokonalou rovnováhu tvarů. Renesance však neznamenala pouze estetickou revoluci - významně zasáhla také do společenského života. Nové radnice či měšťanské paláce jsou svědectvím rostoucí role občanské vrstvy ve městech. Odkaz tohoto období zahrnuje nejen konstrukční inovace a charakteristický vzhled budov, ale také podporu vzdělání a umění jako nedílných součástí života tehdejší společnosti. Tvář mnoha regionů formovala právě renesance - české zámky s arkádovými dvory nebo italské vily sloužily jako centra kultury své doby.

Čtěte také: Architektura české renesance

Architektonické prvky

• Zeď zdůrazněna ve své přirozené hmotnosti a členěna vně i uvnitř horizontálně i vertikálně, z cihel nebo lomového kamene, obložené mramorem a zdobené rustikou, nahoře ukončeny mohutnou římsou.
• Portály a okna měly formu edikuly (orámování pomocí sloupků).
• Nejcharakterističtější znak je arkáda na sloupech.
• Antických stavebních řádů užívali umělci s volností. Nejoblíbenější byl korintský a toskánský.
• Sloupořadí, sloupy v oknech a portálech, pilastry.
• Půlkruhové oblouky, kupole.
• Obdélníková okna.
• Stropy byly trámové nebo kazetové.
• Schodiště jako výrazný architektonický prvek, mohlo být obohacené o balustry (kuželovité sloupky).

Klenby, kupole a stropy tvoří základní prvky renesanční architektury. V této éře se hojně využívala valená klenba (opatřená lunetami), která umožnila vytvářet prostorné sály bez nutnosti gotických žeber. Architekti té doby kladli důraz na rovnováhu a přesné proporce - jak klenby, tak kupole korespondují s pravoúhlým či centrálním plánem budov. Klenuté konstrukce nejen opticky zvětšily prostor a prosvětlily interiér, ale také podpořily symetrické členění místností. Okna renesančních staveb bývají zpravidla pravoúhlá a rámují je nenápadné lišty. Místo typických gotických lomených oblouků se zde objevují oblouky kruhové, které celkovému dojmu propůjčují klid i vznešenost. Průčelí renesančních domů působí vyváženě díky pravidelnému rozvržení oken i portálů napříč fasádou. Tím vzniká rytmus, který podtrhuje harmonii stavby. Portály často upoutávají pozornost svou velikostí a představují hlavní dominantu fasády. Precizní symetrie v rozmístění oken spolu s členitostí průčelí sjednocuje celou stavbu do harmonického celku. Takovou kompozici najdeme třeba u Palazzo Farnese nebo na zámku v Litomyšli.

Výzdoba

Nejvýraznějším znakem renesančních budov je tzv. sgrafito. Jde o bílo-černou omítku, kdy kontrastní linky tvoří různé obrazce, typicky například obálku - tzv. sgrafitové psaníčko. Vnitřní zdi zdobí fresky, také kresba na vlhkou omítku nebo štuková plastika. Oblíbená byla také tapisérie (tkané nástěnné koberce) nebo táflování (obložení stěn dřevěným reliéfem). Sgrafitová výzdoba se v českých zemích začala šířit od druhé poloviny 16. století. Často se sgrafito kombinuje s kamennými či štukovými detaily, což ještě více podtrhuje slavnostní ráz stavby. Renesanční ornamentika si žádá značnou pečlivost a spojuje architekturu s uměleckým řemeslem. Estetická stránka těchto fasád odráží humanistické ideály renesance: snahu o harmonii mezi člověkem, okolní přírodou a samotnou stavbou. Na rozdíl od gotických staveb působí renesanční domy jednodušším tvarem a harmonickými proporcemi založenými na pravoúhlosti půdorysu; složitou členitost zde nehledejte. Právě tato promyšlená dekorace jasně odlišuje renesanci od předchozí gotiky.

Vývoj renesanční architektury v Itálii

Raná renesance (15. století)

Renesanční architektura se začíná uplatňovat v Itálii od počátku 15. století. Z Florencie se rychle šíří do dalších italských měst (Vicenza, Janov, Pisa, Benátky, Řím) a brzy i do dalších zemí Evropy. Zakladatelem byl ve Florencii Filippo Brunelleschi (1377-1446) - zlatník, sochař a teoretik. Neuspěl v sochařské soutěži, ale navrhl kupoli florentského dómu Santa Maria del Fiore, která je považována za vůbec první dílo renesanční architektury. Jeho návrh kupole byl realizován v roce 1421 a dokončen o 15 let později. Roku 1419 vytvořil projekt florentského nalezince Ospedale degli Innocenti. Navrhl kostel S. Lorenzo (melounová klenba, stará sakristie) a kapli Pazziů (melounová klenba). Projekt lucerny kupole florentského dómu - Palazzo Pitti (nedokončil). Navázal na něj Michelozzo Michelozzi (1396-1472) - projektoval dominikánský klášter S. Marco, palác Medici-Riccardi a medicejskou vilu Careggi (vila Medici ve Fisole). Současník Leone Battista Alberti (1404-1472) stavby pouze projektoval. Mezi jeho díla patří Palazzo Rucellai, kostel Malatestů S. Francesco v Rimini a kostel S. Andrea a S. Sebastiano v Mantově. Dalšími významnými architekty byli Benedetto da Maiano a Giuliano da Sangallo.

Vrcholná renesance (konec 15. - 16. století)

Vrcholná renesance zdůraznila mohutnost stavby, monumentalitu, velkolepost, bohatost a nádheru výzdoby. Donato Bramante je zakladatelem vrcholné renesance, malíř a architekt. Navrhl římský palác Cancelleria (na průčelí rytmické travé - nestejné plochy vymezené pilastry), přestavoval nádvoří Belvederu ve Vatikánu. Jeho hlavní dílo je chrám sv. Petra ve Vatikánu (centrála na půdorysu řeckého kříže). Vytvořil návrh Svaté chýše v Loretu. Baldassare Peruzzi (1481-1537) - malíř a architekt, projektoval vilu Farnesinu v Římě. Raffael (1483-1520) se také podílel na chrámu sv. Petra v Římě. Michelangelo Buonarroti (1475-1564) zdramatizoval prostor. Dostavěl Palazzo Farnese, vybudoval chrám S. Maria degli Angeli, městskou bránu Porta Pia. Je také autorem Senátorského paláce na Kapitolu. Giorgio Vasari (1511-1574) je autorem galerie Uffizi ve Florencii. Bartolomeo Ammanati (1511-1593) navrhl zahradní průčelí paláce Pitti. Galeazzo Alessi (1512-1593) projektoval kostel S. Maria Assunta di Carignano. Andrea Palladio (1508-1580) stavěl díla ve Vicenze a v Benátkách, proslavil se tzv. palladiovským motivem (symetrické seskupení tří otvorů). U Vicenzy je k vidění skvostná renesanční Vila La Rotonda.

Renesance v Evropě

S příchodem 16. století se renesance objevuje také ve Francii (lovecký zámek Chambord, zámek ve Fontainebleau) nebo v jižním Německu (Augsburg, Norimberk, radnice v Antverpách). Další šíření renesančních principů negativně ovlivnily náboženské války. V severním Německu nebo Anglii tak renesanci zaznamenáváme až později, například Queen´s House v Londýně pochází ze 17. století. V Anglii se však renesance udržela až do 18. století. Také ve Francii lze najít památky pozdní renesanční éry například v podobě Pařížské opery nebo Comédie Francaise, kde jsou k vidění již i barokní rysy.

Čtěte také: hranice percentilu pro studium Architektury pozemních staveb na VUT

Renesance v českých zemích

Do českých zemí se renesanční umění dostalo se zpožděním jako import královského dvora (Vladislav Jagellonský, Ferdinand I.) a vysoké šlechty (Rožmberkové, Lobkovicové, Pernštejnové aj.). Gotika zde má hlubokou tradici a tak se zpočátku pouze doplňuje o renesanční prvky (vladislavská gotika). Jednou z prvních památek tohoto stylu je Vladislavský sál na Pražském hradě, který má okna v renesančním stylu. Renesanční znaky můžeme pozorovat také u portálu věže zámku v Tovačově z roku 1492 nebo portálu brány zámku v Moravské Třebové. Čistě renesanční charakter má Královský letohrádek (Belvedér). V Královské zahradě Pražského hradu má renesanční ráz i míčovna. Po velkém požáru v Praze v roce 1541 vyrostlo v renesančním stylu mnoho městských domů a paláců. Nejvýznamnějším je Schwarzenberský (Lobkovický) palác na Hradčanském náměstí, s psaníčkovým sgrafitem na fasádě. Figurální sgrafito pak můžeme vidět například na Martinickém paláci na Hradčanském náměstí. Renesanční městské stavby reprezentuje i dům Granovských, dům U dvou Zlatých medvědů na Starém městě, dům U Minuty na Staroměstském náměstí, také Tyršův a Saský dům na Malé straně, Malostranská radnice nebo Hradčanská radnice. Půvabnou vizitkou renesance je i letohrádek Hvězda v Královské oboře na Bílé hoře. Renesanční styl reprezentuje i kostel sv. Salvátora na Starém Městě nebo kaple sv. Rocha na Strahovském nádvoří. Církevní stavby však renesanční prvky nesly jen zřídka. Hojně se naopak po celém území Česka setkáváme se vznešenými renesančními zámky. Také mnohá česká města dýchají honosným renesančním stylem.

Královský letohrádek (italský architekt a kameník Paolo della Stella, Bonifác Wolmut - kombinoval gotiku s renesancí, dokončil letohrádek Hvězdu a Belvedér, navrhl a provedl úpravu sněmovny na Pražském hradě, dále hudební kruchtu ve Sv. Vítu, postavil Míčovnu, projektoval kapli sv. Vojtěcha na Pr. hradě; uvedl do české arch. it. man. klasicismus, kolosální řád a sloupové řády v superpozici - řazení nad sebou).

Vybrané renesanční stavby v českých zemích

• Paláce: Schwarzenberský na Hradčanském náměstí (Agostino Galli), Rožmberský, budova purkrabství na Pr. hradě, Pernštejnský, Martinický na Hr. nám., palác pánů z Hradce pod Novými zám. schody.
• Pražské radnice a domy: Staroměstská radnice, Novoměstská a Malostranská (přestavba), Týnská škola na St. městě, dům U Minuty na St. nám.
• Zámky (s arkádami a nádvořími): Pardubice, Litomyšl, Moravský Krumlov, Prostějov a Přerov, Velké Losiny, Moravská Třebová, Nelahozeves, Kostelec nad Černými Lesy, Benátky nad Jizerou, Jindřichův Hradec, Třeboň, Uherčice, Český Krumlov, Frýdlant, Opočno.
• Kostely: Jednoty bratrské, kaple sv. Vojtěcha, Vlašská kaple, kostel sv. Rocha. Na Pražském hradě byl pro Rudolfa II. vybudován Španělský sál. G. M. Filippi (luteránské kostely sv. Trojice na Malé Str., Matyášovy brány; v jeho tvorbě jsou někt. znaky raného baroka).
• Renesanční domy najdeme v: Telči, Táboře, Slavonicích, také v Českém Krumlově, v Českých Budějovicích nebo v Sušici.

Čtěte také: trendy v moderní architektuře a velkoformátové dlažby

tags: #renesanční #architektura #znaky #staveb

Oblíbené příspěvky:

• Vlastnosti betonových pražců
• Podrobnosti o trhu s lepenkou v Jílovém
• Vše o umístění parozábrany v podlahových konstrukcích
• Průvodce pokládkou dlažby na balkony a terasy
• Kompletní průvodce hmoždinkami