Snížení hřebene střechy: Kompletní průvodce správnou konstrukcí a větráním

Střešní krytina plní nejen funkci ochrannou, ale také funkci hydroizolační. I proto je dobré pravidelně kontrolovat, zdali nedošlo k jejímu poškození, například vlivem silného větru, velkého množství ležícího sněhu na střeše nebo i neopatrného pohybu po ploše střechy. Díky tomu lze objevit případné vady dříve, než voda pronikající do konstrukce napáchá větší škody.

Větrání střechy a jeho význam

Větrání je alfou a omegou šikmých střech. Již před koncem minulého století došlo v navrhování šikmých střech k rozsáhlým změnám. Zásadním obratem se stalo využívání podstřešního prostoru jako bytové plochy. Tomu se musela přizpůsobit celá střešní skladba a zkušenosti výrobců i prováděcích firem s novou koncepcí vyústily v doporučení navrhovat šikmé střechy se skládanými krytinami jako větrané.

Aby střešní plášť vykonával správnou funkci, musí se zabránit kondenzaci vodních par, která je způsobena především vařením, praním, koupáním, vypařováním u rostlin, dýcháním a pocení lidí atd. Rosení - jak se kondenzace par také nazývá - se vyvarujete, když správně odvětráte střešní plášť. Páry mohou nenávratně ohrozit prvky v konstrukci střechy (latě, kontralatě, krokve, krytina, eventuálně i tepelné izolace), a tím se zkracuje životnost a funkčnost celého střešního pláště.

Mezi konkrétní nepříznivé důsledky kondenzace vodních par patří hniloba dřevěných prvků, snižuje se vodivost tepelné izolace, vytváří se plíseň, která může vyvolat nežádoucí alergické reakce, dochází také k puchnutí a odpadávání vnitřních maleb. Proto je nutné střechy navrhovat jako dvouplášťové větrané s otevřenou vzduchovou mezerou, hlavně pro budovy se zatepleným podkrovím.

Principy větrání střechy

Dvouplášťová větraná střecha funguje na principu přirozené cirkulace vzduchu vlivem rozdílu teplot u okapu a hřebene. Proto je nutné správně dimenzovat vstupní otvor u okapu střechy a výstupní otvor u hřebene střechy.

Čtěte také: Pravidla STK

  • Historicky osvědčené řešení: Proudění ve dvou vzduchových mezerách mezi krytinou a pojistnou hydroizolací a zejména v mezeře mezi pojistnou hydroizolací a tepelnou izolací odvádí vlhkost mimo střešní plášť.
  • Nově se prosazující řešení: S využitím plné výšky krokví pro tepelnou izolaci. Na krokvích je provedena pojistná hydroizolace o co nejmenším difuzním odporu. Pro odvod vlhkosti mimo střešní plášť je provedena pouze vzduchová mezera mezi krytinou a pojistnou hydroizolací. Výška této mezery je dána výškou kontralatí. Platí zásada: čím delší krokve a čím menší sklon střechy, tím vyšší kontralatě (zpravidla 2,5 - 5,0 cm) viz ČSN 731901.

Návrh způsobu větrání šikmých střech je individuální záležitostí každého projektu. Dostatečné větrání se uskutečňuje pomocí vzduchové mezery mezi krytinou a difuzní fólií, která je vytvořena kontralatí o minimálním průřezu 40×60 mm. Takto vzniklé nasávací otvory opatříme v místě okapové hrany ochrannou větrací mřížkou a ochranným větracím pásem, který zabrání vniknutí ptactva, hmyzu, listí atd. Přiváděcí větrací otvory u okapové hrany se navrhují o ploše nejméně 200 cm²/bm okapu. Plocha odváděcích větracích otvorů se oproti přiváděcím zvětšuje z pravidla nejméně o 10 %.

Platí pravidlo, že čím větší bude vzdálenost mezi okapovou hranou a hřebenem, tím větší by měla být větrací mezera mezi krytinou a difuzní fólií, která je vytvořena kontralatí. Velikost větrací mezery je závislá také na sklonu střechy. Z tohoto důvodu je vhodné u střech, které mají délku krokví větší než 10 m, zvětšit výšku větrací mezery.

Normativní požadavky na větrání

Střechy s odvětraným prostorem pod krytinou mají v souladu s normami DIN 4108, ÖNORM B 2219, B7219, B 7215, ČSN 730540, ČSN 731901 s Pravidly pro navrhování a provádění střech stanoveny minimální větrací průřezy:

  • A. v okapové hraně: 2,0 ‰ přilehlé střešní plochy, minimálně však 200 cm² na 1 bm okapu. Ve střední části musí být plocha nejméně 200 cm² na 1 metr šířky (světlá výška větrací mezery měřená kolmo na sklon střechy musí být min. 2 cm).
  • B. u hřebene: nejméně 0,5 ‰ příslušné spádové střešní plochy, tj. při délce krokve do 10 m min. 50 cm² na 1 bm šířky hřebene. Pro délku krokve do 5 m je to také min. 50 cm² na 1 bm šířky hřebene.

Pozor na zmenšení průřezů přiváděcích otvorů v okapové hraně vlivem konstrukce větracích pásů a pod. Norma stanovuje čisté průřezy.

Délka krokve střechy (m) Sklon střechy (°) Velikost vstupního otvoru u okapu (cm²/bm) Velikost výstupního otvoru u hřebene (cm²/bm) Minimální tloušťka vzduchové mezery (mm)
Do 10 m > 25° 200 100 40 (*)
Delší než 10 m > 25° 200 100 40 + 10% za každý další metr

* Do délky krokví 6 m ve sklonu střechy plochy > 25° je přípustná minimální tloušťka vzduchové mezery 40 mm.

Čtěte také: Bezbariérové přechody pro chodce

Konstrukce hřebene a jeho prvky

Nezbytnou součástí větrané střechy je správně odvětraný hřeben. Právě přes něj dochází k odvodu vlhkosti z podstřešních prostor. K tomuto jevu dochází za ideálních podmínek díky rozdílnému tlaku v oblasti okapové hrany a hřebene a tak vzniká přirozené větrání (komínový efekt). V případech, kdy je sklon střechy menší než 20 ° nebo délka od hřebene k okapu je větší než 10 m, je dobré střechu přivětrat zvětšením větrací mezery (osazení vyšší kontralatě), případně pomocí větrací tašky LV200/160.

Konstrukce hřebene se skládá z několika prvků, které zajišťují správnou funkci hřebene. Patří sem:

  • hřebenáče - rozdělovací, zakončovací, hromosvodový, atd.
  • uzávěra hřebene
  • tašky pro napojení hřebene, hřebenové tašky
  • originální příslušenství - příchytky a vruty, větrací pásy
  • ozdobné prvky

Hřebenáče

Hřebenáče slouží pro pokrývání hřebene a nároží, chrání podstřešní prostor proti vnějším vlivům a slouží jako estetický prvek střechy. Osazují se na hřebenovou lať a pokládají se po směru převládajících větrů. Pokládají se na sucho nebo do malty. Pokládkou na sucho se hřebenáče připevňují příchytkou nebo vrutem - vruty se používají k připevnění koncových a rozdělovacích hřebenáčů.

Hřebenáče dělíme podle:

  • typu a modelu krytiny - betonové, keramické
  • polohy hřebenáče - základní, koncový, rozdělovací, začáteční, atd.

Keramické hřebenáče rozdělujeme na kónické, liniové a drážkové. Kónické hřebenáče se pokládají se vzájemným přesahem nejméně 4 cm. Překrytí drážkových hřebenáčů je dáno drážkováním. Základní hřebenáče se osazují na hřebenovou a nárožní linii. Rozdělovací hřebenáče slouží k napojení hřebene a dvou či více nároží.

Čtěte také: Normy pro výšku komína nad střechou

Další typem betonového hřebenáče je hromosvodový hřebenáč, který slouží k upevnění hromosvodu na hřebeni. Stejně jako hromosvodová taška, hřebenáč je nejbezpečnější prvek pro instalaci systému ochrany před následky úderu blesku na střešní krytinu. Výhoda hromosvodového hřebenáče je, že nenarušuje celistvost střešního pláště, zejména se nesnižuje jeho těsnost proti větrem hnanému sněhu a dešti. U keramických hřebenáčů se pro upevnění hromosvodu využije Hromosvodový držák pro hřebenáče.

Uzávěra hřebene

Uzávěra hřebene se používá k zakončení hřebene sedlových střech. Zajišťuje tvarově a opticky estetické zakončení hřebene a chrání před vlétnutím ptáků. Může být betonová, keramická nebo z PVC. Uzávěra hřebene PVC je univerzální jak pro betonové, tak i pro keramické hřebenáče.

Ukončení u hřebene pro keramický hřeben střechy:

  • Hřebenová lať se nezařezává na shodnou délku jako latě v přilehlých plochách.
  • Hřebenovou lať je nutné ponechat delší a délkově zaříznout teprve po položení krajních tašek na přilehlých střešních plochách.
  • Při použití uzávěry hřebene keramické se lať zařezává na úrověň vnějšího líce bočních lemů krajních tašek.

Větrací pásy

Dalším důležitým prvkem v návrhu hřebene je větrací pás. Slouží k napojení hřebene na střešní plochu a přispívá k účinnému odvětrání. Snižují riziko průniku větrem hnaného deště a polétavého sněhu pod tašky. Pro kvalitní větrací pásy je charakteristický především velký větrací průřez, zajišťující účelné větrání střechy. Hned na druhém místě jsou vychytávky zjednodušující a zrychlující práci, jako široké lepící pásy pro spolehlivé zajištění k jakémukoliv podkladu na střeše. Použité kvalitní lepidlo navíc ani v teplých dnech neměkne a nekomplikuje stržení krycí pásky. Obchodní samozřejmostí je nabídka pásů v různých šířkách pro potřeby konkrétních sklonů a střešních krytin, i různé barvy pro dokonalý vizuální efekt hotové střechy.

Výhody větracích pásů:

  • Velký odvětrávací průměr.
  • Univerzální použití pro všechny profilované krytiny.
  • Optimální zajištění před vniknutím deště a sněhu.

Větrání hřebene je možno provést několika způsoby, vždy však musíme větrací otvory opatřit ochranou proti vniknutí ptactva, drobných hlodavců či nečistot.

  1. Při použití kulatého hřebenáče NTP lze použít větrací pás hřebene VPH (nutno použít hřebenovou lať) nebo VPH Roll.
  2. Hřeben lze také odvětrat pomocí atypicky tvarovaného hřebenáče, kde jako ochranný prvek poslouží perforovaný plech a těsnění LPTPO.

Při pokládání hřebene a nároží do malty a při malých sklonech střechy a dlouhých krokvích je třeba věnovat zvláštní pozornost dostatečnému množství odvětrávacích otvorů. V případě valbových, stanových apod. střech se odvětrávací tašky umisťují podél linie nároží. V případě dlouhých úžlabí se odvětrávací tašky umisťují oboustranně podél linie úžlabí.

Větrací tašky

Větrací tašky se instalují ve 2. řadě pod hřebenem a ve vrcholu (hřebeni či nároží) se doplňují o větrací pásy. Ty chrání vytvořenou mezeru mezi hřebenáčem a střešní taškou proti polétavému sněhu při současném zajištění proudění vzduchu.

Pro každý model tašky jsou vyráběny větrací tašky (větrací průřez 12-25 cm²), které se pokládají v patřičném množství ve druhé řadě od hřebene. Správné množství větracích tašek je nutné stanovit výpočtem, dle plochy střechy a typu pálené střešní tašky. Správný a dostatečný počet větracích tašek je nutné dodržet obzvláště u pultových střech končících v atice, kde by se měla jejich četnost, v tomto případě v první řadě u pultu, stanovit dle skutečné plochy pultovou částí.

  • Velkoformátové tašky: Dostatečné odvětrání zaručuje 10 odvětrávacích tašek na 100 m² plochy střechy, položených ve 2. řadě pod hřebenem, současně s provedením hřebene.
  • Maloformátové tašky: Dostatečného odvětrání dosáhneme pomocí odvětrávací soupravy s klenutým krytem umístěné do 2. až 3. řady pod hřebenem (25 ks na 100 m² plochy střechy) za současného provedení hřebene.

V případě větracích tašek je nejdůležitější respektovat větrací průřez konkrétního typu tašky. Mohou se výrazně se lišit, a to nejen podle výrobce, ale i podle druhu tašky. Rozhodně se proto nelze řídit zaužívaným zjednodušením, že na 100 m² stačí 10 větracích tašek. Realita je taková, že spotřeba na 10 větracích taškách teprve začíná a pokračuje až k hodnotám 42 kusů u některých typů tašek.

Na rozdíl od klasického řešení odvětrání se speciální posuvné větrací podhřebenové tašky používají podél celého hřebene hned v první řadě. Díky jim je větrání střechy rovnoměrné a neomezuje se na jednotlivé větrací průduchy. Vykoupeno je to však některými úpravami, například jinou roztečí laťování než u tašek v ploše. Jinak by mohla být funkce větrání eliminována. Přesto je montáž podhřebenových tašek rychlejší než těch větracích, minimálně usnadněná o pokládku větracího pásu. Pro instalaci podhřebenových větracích tašek hovoří i estetika.

Další prvky a příslušenství

HPI-CZ nabízí kvalitní příchytky hřebenáčů z barveného hliníku ve dvou typech - pro pálené a pro betonové krytiny, a dále ve variantách podle jednotlivých výrobců. Vybírat lze také podle barev, jež odpovídají nejoblíbenějším barvám střešních krytin - hnědá, cihlově červená a černá. Pro jistotu je vhodné nový hřebenáč asi uprostřed připevnit. HPI-CZ doporučuje využít tzv. šroubovitý hřebík. Tento žárově pozinkovaný prvek z nabídky HPI-CZ, napůl hřebík a napůl šroub, se nejčastěji využívá pro připevnění koncového a rozdělovacího hřebenáče, ale výborně se uplatní i při upevňování doplněných hřebenáčů.

Další originální příslušenství pro řešení hřebene:

  • Taška pro napojení hřebene: Navrhuje se pro sedlové střechy se střešním sklonem od 12° do 45°. Je možné ji navrhnout pro některé modely keramických tašek. Díky plně keramickému systému se tak nenavrhují žádné větrací pásy.
  • Hřebenová taška: Tato taška slouží k profesionálnímu napojení hřebene na krytinu s dosažením jednotného vzhledu. Je možné ji navrhnout u keramických střešních tašek u modelu: Opál (šupinové a korunové krytí), Smaragd (pozn. výroba modelu Smaragd byla ukončena).
  • Ozdobné keramické prvky: Ozdobné prvky jako např. kohout, špička, koule či piniová šiška jsou určené pro hřeben s keramickou krytinou. Jsou ručně formované z vysoce jakostní hlíny. Materiál byl zkoušen na mrazuvzdornost a bezpečně splňuje normové požadavky. Kohout na střeše představuje symbol bdělosti. Představuje tradiční symbol, který má dům a jeho obyvatele chránit před bleskem, ohněm a žhářstvím.

Skladba střešního pláště a jeho detaily

Dnešní střechy představují sofistikovanou konstrukci, kde střešní plášť tvoří několik vrstev a prvků. Na správném návrhu, výběru a provedení každého z nich záleží, jak dobře a jak dlouho bude střecha sloužit. Protože na všechny kroky existují osvědčené postupy a k dispozici jsou systémová řešení, lze realizaci šikmé střechy zvládnout bez problémů - jen je nutné pohlídat detaily.

Krovy

Krovy určují tvar, sklon a statiku celé střechy. Aby byl systém funkční, musí být dřevěné prvky dostatečně únosné, stabilní a rovné, a současně mít správnou vlhkost - ta je u řeziva klíčová. „Normy považují za bezpečnou mez 16 % vlhkosti. Doporučujeme před montáží kontrolovat vlhkost dřeva - ideálně pomocí přesného vlhkoměru. Vlhké dřevo, v kombinaci s nedostatečným větráním, totiž vytváří podmínky pro vznik plísní. Velkým problémem bývá i nevhodná povrchová impregnace v místě, kde bude použita pojistná hydroizolace - některé chemické nátěry narušují její funkčnost.

Bednění

Znalci také často upozorňují, že u některých typů střech je podceňována nutnost bednění. Bednění je nezbytné u bungalovů a vazníkových krovů, protože zde chybí vrstvy schopné stabilizovat vlhkost a chránit fólii. Používá se také tehdy, když je vyžadována vyšší třída těsnosti hydroizolace, nebo když je sklon střechy nižší než bezpečný. Nutné je i u členitých střech a tam, kde je riziko dlouhodobé UV expozice pojistné hydroizolace. U plechových krytin bývá bednění vyžadováno téměř vždy.

Pojistná hydroizolační vrstva (difuzní fólie)

Pojistná hydroizolační vrstva chrání konstrukci před vodou, sněhem, větrem a vlhkostí, která se může dostat pod krytinu. Správně zvolená DHV musí odpovídat sklonu střechy, typu krytiny a zvýšeným požadavkům, jako je zateplené podkroví, členitost střechy nebo extrémní klima. Klíčové je také správné slepení přesahů a spolehlivé napojení na okapní hranu - fólie se musí vyvést na plech, nikoli jen volně položit. V této části se vyplatí věnovat pozornost detailům. Zejména pečlivém slepení spojů, dotaženému překrytí a kvalitnímu utěsnění kolem prostupů.

Bude-li podkroví neobydlené, tedy nevytápěné a nezateplené, není třeba řešit složitou střešní skladbu, ale je dobré použít kvalitní difuzní fólie, které jsou kontaktní, plně paropropustné, tzn. umožňují prostup vodních par min. 1200 g/m² za 24 h. Rozhodnete-li si v budoucnu takovýto střešní prostor změnit na obydlené podkroví, lze to díky takto zvolené fólii provést bez větších problémů. Použití kvalitních difuzních fólií je často podceňováno. Na tuto vrstvu ve skladbě střechy je často nahlíženo jako na doplňkový materiál. Nicméně je třeba si uvědomit, že tato vrstva ve střeše plní několik funkcí a výrazně přispívá ke správné funkčnosti střešního pláště a zvyšuje jeho životnost. Nejdůležitější funkcí je samozřejmě tzv. pojistná hydroizolace - tedy sekundární vrstva, která dokáže odvést vodu. Další nezbytnou funkcí je větrotěsnost, kdy difuzní fólie chrání tepelnou izolaci proti vnikání větru a následným tepeleným ztrátám prouděním. Ochrana proti hmyzu a prachu jsou rovněž další funkce, které výrazně ovlivní životnost funkčnost střešního pláště. Pro montáž krytin Lindab doporučujeme používat difuzní fólie Tyvek® Solid. Svou spolehlivou ochrannou schopností a bezproblémovou instalací přináší uživateli klid a pohodu. Ať už bude fólie ležet na bednění nebo přímo na tepelné izolaci, je vždy nutné dostatečně provětrat prostor mezi difuzní fólií a krytinou. V místě okapové hran je nutné difuzní fólie ukončit okapním plechem (viz detail okapničky), tak aby případný kondenzát nestékal např. do podhledu nebo bednění.

Kontralatě

Kontralatě vytvářejí větrací mezeru mezi pojistnou hydroizolací a krytinou a zároveň slouží jako nosný rošt pro závěsné latě. Jejich výška musí odpovídat sklonu střechy i požadované intenzitě odvětrání. Správné provedení kontralatí výrazně přispívá k tomu, aby střecha fungovala bezchybně po dlouhou dobu. Vyplatí se proto věnovat pozornost výšce kontralatí - ta by měla odpovídat požadavkům na rozměr větrané mezery.

Laťování

Laťování tvoří základní nosnou konstrukci pro skládanou krytinu. Klíčové je přesné rozmístění latí podle krycí délky zvolené střešní tašky, správné osazení okapní latě a přesné rozměření první rozteče. Právě první lať rozhoduje o tom, jak taška sedne do okapu a zda budou jednotlivé řady vycházet až k hřebeni bez nutnosti improvizace. „U Bety a Hodonky je pro sklony od 12 do 22 stupňů rozteč 320 až 325 mm, délkové překrytí 100 až 95 mm. Od 22 do 30 stupňů je rozteč 320 až 330 mm a překrytí 100 až 90 mm. A konečně nad 30 stupňů jsou hodnoty 320 až 340 mm a 100 až 80 mm,“ vysvětluje technický konzultant KM Beta Vlastimil Sova s tím, že kvalifikovaní pokrývači tyto údaje samozřejmě znají. Dbejte na správné měření. Pokud se první rozteč stanoví špatně, projeví se to až u hřebene v podobě nesouměrných nebo příliš velkých mezer. Vyplatí se věnovat pozornost samotnému kotvení latí - hřebíky je třeba zatlouct do dostatečné hloubky. Nepodceňte i montáž ochranných prvků, jako jsou větrací pásy a mřížky, bez kterých se spodní hrana střechy stává vstupní branou pro ptáky či hmyz.

Tepelná izolace

Tepelná izolace zajišťuje energetickou efektivitu domu a brání kondenzaci v konstrukci. Nejčastěji se používá minerální nebo skelná vata, vkládaná mezi krokve a doplněná vrstvou pod nimi. Chyby se týkají zejména kvality provedení. Izolace bývá natlačena až do větrací mezery nebo je nedostatečně chráněná proti proudění vzduchu. Velkým problémem je i kombinace více difuzních vrstev - například dvou fólií nad sebou - která uzavírá konstrukci a způsobuje kondenzaci. Vzduchová vrstva mezi podkladem a izolací musí být 4-6 cm a nesmí být nikde uměle přerušena jakoukoli překážkou (nároží, vikýře, střešní okna atd.).

Parotěsná vrstva

Parotěsná vrstva brání pronikání vlhkosti z interiéru do tepelné izolace. Chyby typicky vznikají při montáži. Patří k nim nepečlivé slepení spojů, chybějící těsnění u prostupů, přerušení parozábrany příčkami nebo její poškození při šroubování sádrokartonu.

Vnitřní obklad

Vnitřní obklad (obvykle sádrokarton) uzavírá celou skladbu a tvoří finální povrch interiéru. Jeho montáž musí respektovat polohu parozábrany a nepoškodit ji. Jde především o propíchnutí nebo natržení parozábrany během montáže, neprovedení dilatací nebo nezajištění spár.

Výměna poškozeného hřebenáče

Pokud jsme při kontrole střechy zjistili, že jeden z hřebenáčů na střeše je poškozený (případně zcela chybí), je potřeba jej co nejdříve vyměnit. Právě včasnou výměnou zabráníme vniknutí vody, sněhu a jiných nečistot do střešního pláště.

Postup výměny hřebenáče:

  1. Nad prasklým hřebenáčem ohneme rukou příchytku hřebenáčů nahoru. Při ohýbání oceníte výběr kvalitních příchytek hřebenáčů. Příchytky z kvalitního, dostatečně silného materiálu se ani při tlaku a opakovaném ohýbání nepoškodí.
  2. Správně mají být hřebenáče přichyceny k laťování nejen příchytkami, ale také vruty. To při výměně poškozeného prvku trošku komplikuje práci. Hřebenáč bývá na užší straně připevněn vrutem k lati, a to pod hřebenáčem za ním následujícím, který jej překrývá. Poškozený prvek tudíž nejde snadno vyndat a prasklý hřebenáč je rychlejší rozbít úplně, např. kladivem.
  3. Po vyndání střepů (vč. těch pod hřebenáčem!) je nutné místo důkladně očistit.
  4. Vezmeme si nový hřebenáč. Nyní bychom jej měli připevnit na středu užšího konce vrutem k lati. To ovšem zpravidla nejde, protože jej vsunujeme pod širší konec následujícího hřebenáče. Pokrývači to řeší tak, že tašku naříznou na jejím užším okraji uprostřed od kraje tašky až k místu, kterým má projít vrut. Díky vzniklé drážce, pak nový hřebenáč jde pod předcházející hřebenáč vsunout a vlastně na vrut nasadit.
  5. Poslední fází výměny hřebenáče je zpětné přimáčknutí příchytky hřebene.

Pochybení byť v jediné z uvedených položek povede s největší pravděpodobností k podstatnému snížení životnosti a funkčnosti celého střešního pláště, a to i při použití nejkvalitnějších materiálů.

tags: #snizeni #hrebenu #strechy #informace

Oblíbené příspěvky: