Architektura starověkého Řecka: Sloupy, střechy a stavební inovace

Řecko je od pradávna považováno za kolébku evropské kultury a jeho dávná historie na návštěvníky dýchá téměř na každém kroku. Řekové byli známí pro své dokonalé stavitelské umění, které následně zásadně ovlivnilo další vývoj architektury ve světě. Počátky řecké architektury sahají do 7. - 8. století před Kristem. Řecké chrámy bývaly zpočátku silně ovlivňovány egyptským uměním, ale záhy začaly vynikat svým vlastním stylem a elegancí. K tomu z části přispěla možnost výběru různých materiálů. Egypťané vytvářeli své velkolepé stavby pouze z kamene, zatímco Řekové využívali světlého vápence a později i mramoru, díky kterému vznikla spousta elegantních staveb.

Klasická řecká architektura, tak jak je známa, vznikla v 8. století př. n. l., navazujíc na prvky mykénské a egyptské architektury. S těmito vlivy Řekové spojili vlastní tradiční architekturu a dali tak základ architektuře, která ovlivnila evropské myšlení na velmi dlouhou dobu. Dějiny starověkého Řecka a s nimi i architekturu a umění můžeme rozdělit do tří období:

• archaické období (800 - 500 př. n. l.)
• klasické období (500 - 336 př. n. l.)
• helénistické období (336 - 146 př. n. l.)

Svého vrcholu dosáhla řecká architektura v klasickém období, kdy byla inspirací nejen pro antický Řím, ale i pro všechna následující vývojová období architektury. V helénistickém období padlo Řecko pod nadvládu Makedonců a od roku 200 před Kristem se jeho vliv výrazně oslabil.

Základní stavební principy a techniky

V 7. století př. n. l. se ve starověkém Řecku postupně u staveb sakrálního charakteru prosadila jistá výstavnost, použití honosných materiálů (kámen, později mramor) a nakonec Řekové vytvořili několik jednotných stylů. V průběhu 6. století př. n. l. Řekové objevili i větší část svých konstrukčních metod, které sice rozvíjeli, ale nadále je neměli potřebu měnit. Metody konstrukce používané v řecké monumentální architektuře se po roce 600 př. n. l. měnily jen málo. Řekové stavěli opracované kameny bez jakékoliv pojící hmoty a spoléhali tak čistě na váhu kamenných bloků. Tam, kde tomu bylo speciálně zapotřebí, se používaly kovové skoby a hmoždinky. Stavba probíhala tak, že jednotlivé bloky prošly konečnou zarovnávací úpravou až po dokončení stavby, stejně tak sloupy byly kanelovány až po vztyčení. Tato metoda zabránila nežádoucímu poškození při přepravě či stavbě. Zvláštním rysem řeckého zdiva je, že se obyčejně pokládalo tak, aby kámen přečníval zamýšlenou lícovou plochu, a celá zeď byla opracována teprve tehdy, až byla stavba hotová.

Samotný chrám stál na podstavci, měl obdélníkový půdorys (zpravidla v poměru stran přibližně 1:2). Podezdívka o několika stupních, na které chrám stál, se jmenovala krepidóma, a její horní stupeň stylobat. Střecha stála na sloupech a na užších stranách tak vznikaly dva štíty. Střešní krytina byla z tašek z pálené hlíny. Stavebním materiálem byl pro takovéto stavby zpravidla mramor.

Čtěte také: Prozkoumejte jedinečné aspekty starověké čínské kultury

Moderní historici architektury se domnívají, že drtivá většina řeckých staveb byla postavena bez plánů a podrobného rozkreslování. Právě neznalost plánů vedla k jisté uniformitě staveb, neboť tak bylo jednodušší předávat zkušenosti.

Sloupové řády: Dórský, Iónský a Korintský

Základem řecké architektury je sloupoví, které určuje následnou výšku a mohutnost stavby. Sloupy nesou vodorovné kladí a nad ním trojúhelníkový štít. Sloupové řády se však od sebe liší především tvarem a zdobením jednotlivých sloupů. Tyto tři základní architektonické slohy byly nadále přejaty a rozvíjeny jinými kulturami až po současnou dobu. Řecké a odvozené architektonické slohy označujeme souhrnným názvem klasická řádová architektura.

Dórský řád

Dórský řád je nejstarším stavebním slohem. Dórský sloup vznikl v pevninském Řecku okolo 7. století před Kristem přenesením principů tehdejší dřevěné architektury do možností kamene. Název „dórský“ pochází od Dórů, což byli rození válečníci, kteří si Řecko podmanili v období 1200 - 1100 před naším letopočtem. Během jejich nadvlády přišli Řekové nejen o zisky z obchodu, ale také o námořní kontakty se svými sousedy, kulturu a umění. Dórský sloup je velmi jednoduchý, strohý a poznáte jej podle toho, že nestojí na podstavci, ale vyrůstá přímo z podlahy. Sloupy se odspoda nahoru zužují. Nemají patky a jejich hlavice nejsou zdobené. Vlys nad sloupy je členěný triglyfy a metopami. Triglyfy je tzv. zakončení původně dřevěných trámů. Dórské sloupy na rozdíl od těch jónských byly stavěny blíže u sebe, takže v mnohých lidech vzbuzovaly klaustrofobní pocity. Stavěly se po celém Řecku a pronikly dokonce i do jižní Itálie a na Sicílie. Je to prostý sloh se silnými, mocnými sloupy.

Iónský řád

Jónský styl nepochází z Jónských ostrovů, jak by se podle názvu mohlo zdát, ale z Ionie, což je starověký název pro západní Malou Asii - tedy dnešní Turecko. Vznikl v 6. století př. Kr. a byl hojně rozšířený ve východních koloniích Malé Asie a na Egejských ostrovech. Jedná se o elegantnější a dekorativnější sloh než je dórský. Jónské sloupy bývaly umisťovány ve větší vzdálenosti od sebe a bývaly také o něco užší než sloupy dórské. Průčelí chrámů, na kterých byly jónské sloupy použity, tak vytvářely dojem většího prostoru. Jsou opatřeny okrouhlou patkou. Umístěny bývaly na malém podstavci a jejich hlavice jsou mnohem zdobnější, zakončené dvěma charakteristickými volutami. Vlys nad sloupy je souvislý, nepřerušovaný triglyfy. Skvělým příkladem této architektury jsou chrámové sloupy v tureckém Efesu, tedy v oblasti, kde název původně vznikl.

Korintský řád

Posledním jmenovaným sloupovým řádem je řád korintský. Jméno dostal podle bohatého města Korint, kde kolem r. 400 př. Kr. vznikl. Korintský sloh vznikl v pozdějším období než dórský a iónský sloh. Jeho nejvýraznějším znakem je bohatě zdobená sloupová hlavice, která má tvar kalichu, zdobeného dvojitou řadou lístků akantu (druh bodláku), z kterých vyrůstají voluty. Sloup je v tomto případě složitější a vyšší. V Řecku byl používán velmi zřídka, své obliby dospěl až v Římě.

Čtěte také: Cesta za poklady řeckých ostrovů

Příklady významných staveb a architektonických prvků

Samotný Parthenon, nejvýraznější dominanta řecké metropole, se může pochlubit oběma typy sloupů. Pokud si chcete důkladně a v klidu prohlédnout původní krásu tohoto nejznámějšího díla řecké architektury, navštivte Archeologické muzeum v Athénách, kde je vystaven jeho zmenšený model. Abyste měli lepší představu o tom, kolik práce bylo třeba vynaložit, aby tato stavba vůbec vznikla, je dobré navštívit studijní středisko na Akropoli, kde si můžete prohlédnout expozice týkající se konstrukce Parthenonu. Z 90% se o vytvoření zdejšího uměleckého díla zasloužili samozřejmě dělníci, zbývajících 10% poskytl architekt Feidiás, který byl ve své době také vynikajícím sochařem.

V klasickém období padlo Řecko pod nadvládu Makedonců a od roku 200 před Kristem jeho se vliv výrazně oslabil. V této době se začaly budovat především světské stavby. V Athénách, kde bylo potřeba centralizovat byrokratický aparát, se začaly soustředit i na profánní stavby. Souběžně s rozvojem staveb pro byrokratické účely se začaly stavět divadla a od 3. století př. n. l. se objevují i stoa, což je kryté sloupořadí, které mohlo mít i dvě patra a sloužilo k setkávání, obchodu, výstavám a jako veřejná místa pro různé aktivity. Nejčastěji byl kombinován řád dórský a iónský. Příkladem je krásně rekonstruovaná Attalova stoa na athénské Agoře.

V zadní části byl příčnou zdí s vchodem vytvořen adyton. Některé prameny dokonce naznačují, že budova nebyla zastřešena. V adytu byly nalezeny části báze sochy. Některé z dalších charakteristik, např. dórských staveb z jižní Itálie a Sicílie, se v této oblasti přibližují k těm v pevninském Řecku. Na střechu byly použity tašky korintského typu.

Chrám D v Akragasu

Jedním z netradičně pojatých chrámů je chrám D v Akragasu. Výstavba chrámu započala pravděpodobně před rokem 480 př. Kr. a probíhala až do roku 406 př. Kr., kdy bylo město vypleněno Kartaginci, a chrám tak nebyl dokončen. Výjimečnost stavby spočívá v jejím konstrukčním řešení. Neobvyklá šířka pteromy, která odkazuje na pseudodipterální stavby, činila 8 m (na kratších stranách asi o 15 cm menší) a přesahovala jakýkoliv jiný dórský chrám. Krepis měl výšku přes 4,5 m. Většina prvků chrámu, jako např. sloupy, byla sestavena ze dvou částí, abakus pak ze tří. Jedná se o největší z dórských chrámů postavených v západním řeckém světě. Pouze na vnější plášť se odhaduje, že jich muselo být použito asi na 17 000. Dříky sloupů o průměru přibližně 2,3 m nesly stopy po omítnutí štukem. Pro zpevnění konstrukce byly použity kovové tyče.

Chrám E (Héřin) v Selinuntu

Chrám Héry v Selinuntu, s rozměry 50,07 × 110,12 m, patří mezi jedny z největších v řeckém světě. Jeho výstavba je kladena již na konec 6. st. př. Kr., přesto ani v roce 409 př. Kr., kdy bylo město Kartaginci dobyto a následně srovnáno se zemí, nebyl chrám dokončen. Měl 8 sloupů v průčelí (oktastylos) a 17 na bocích, jejich výška byla asi 14,7 m. Oproti běžnému vývoji jsou sloupy z 5. st. př. Kr. štíhlejší než ty starší. Tvar hlavic sloupů se opět měnil s postupujícími pracemi. Dalším prvkem byla změna šířek intercolumnií, což je rys typický pro 5. st. př. Kr. Centrální budova sestávala z pronau, nau a opisthodomu. Pronaos byl distylový in antis. Sloupy byly zarovnány s těmi v peristasis. Vstup do nau tvořily troje dveře. Uvnitř byl prostor rozdělen dvěma řadami dvoupatrových kolonád. Na konci 5. st. př. Kr. zde přibyla malá místnost postavená pravděpodobně až v 5. st. př. Kr.

Čtěte také: Tajemství modrých střech

Chrám Athény v Syrakusách

Chrám Athény v Syrakusách byl vybudován kolem 460-450 př. Kr. a je považován za jeden z nejlépe dochovaných chrámů vůbec. Stavěl se pod vlivem pevninského Řecka, což je patrné na uspořádání sloupořadí. Chrám je peripterální, hexastylový s 14 sloupy na bočních stranách. Naos je dělen dvěma řadami po 14 menších, na sobě stojících sloupů, které se mírně nakláněly směrem dovnitř. Počet drážek se u 8,88 m vysokých sloupů lišil v závislosti na jejich pozici. Vnější sloupy měly 24 kanelur, v nau ve spodní řadě 20 a v horní 16, a byly s viditelnou entasí. Centrální budova sestávala z pronau a nau, tentokrát bez vnitřních sloupů.

Artemidin chrám v Efesu

Jedinou stavbou, datovanou kolem poloviny 8. st. př. Kr. s peristylem, tak zůstává chrám Artemidy z Efesu. Artemidin chrám v Efesu (tzv. Dafnoforeion) je jedním z nejstarších a byl objeven v Perachoře. Dafnoforeion, jehož jméno znamená buď „Laurýnový chrám“ nebo „Bay Hut“, není přesně známo. Byl postaven mezi léty 725-720 př. Kr. Byl to první řecký chrám s tímto architektonickým prvkem. Původní budova s jedinou místností (naem) o rozměrech 6,2 × 10,8 m, s peristylem pak 8,4 × 13,5 m, a vstupem na západě. Doloženy jsou čtyři stavební fáze. Peristyl tvořily 6 sloupů na kratších stranách a 8 na delších. Do dnešního dne se dochovaly až do výšky přibližně 2 m. Byly nalezeny dva typy kvádrů, a to jak z růžového, tak i žlutého vápence, které byly nasazeny na předchozí báze. Naos byl podepřen 6 sloupy, které měly stejný spodní průměr jako vnější, 0,43 m. Rekonstrukce zastřešení je v rovině spekulací. A. Bammer, který chrám odkrýval, navrhl dvě možná řešení: buď byla střecha nad šesti vnitřními sloupy plochá, nebo měla v centrální části střechy otvor a tvořila tak "kompluvium". Odkazuje tak na pozdější tradici otevřených vnitřních dvorů.

Tabulka významných řeckých chrámů a jejich charakteristiky

tags: #staroveke #recko #architektura #sloupy #strecha

Oblíbené příspěvky:

• Přesné zdění s Porotherm bloky
• Přehled EliGene® a automatizovaných systémů
• Deprese v důsledku osamělosti
• Od filharmonie po obchodní domy v Praze
• Klíč k dokonalé přilnavosti