Tradiční výroba štípaného šindele a pracovní stolice

Výroba štípaného dřevěného šindele má dlouhou tradici a jedná se o starodávné řemeslo, které se většinou předává z generace na generaci. Už léta se používají tytéž postupy a metody, jelikož se zjistilo, že přesně tyto způsoby zpracování dřeva fungují nejlépe a obyčejný kus dřeva promění v užitečný šindel, který dokáže spolehlivě sloužit dlouhé roky. Tradiční výrobě dřevěných štípaných šindelů se věnuje i firma Drdlík, která při výrobě zachovává původní postupy ruční výroby a každý šindel je tak poctivě vyrobený kus řemeslné práce. Takový dřevěný šindel je skutečně kvalitní střešní krytinou, na kterou se můžete stoprocentně spolehnout. V konkurenci moderních materiálů si stále drží své pevné místo.

Výroba šindele

Výroba šindele je prováděná štípáním ze smrkového nebo modřínového dřeva. Tyto stromy se kácí v zimním období a vybírají se zdravé a silné stromy s hustými letokruhy, které se stáčí mírně doleva. Šindel, dřevěná destička o rozměrech 8 až 15 cm šířky, 50 až 60 cm délky a 1,5 až 2,5 cm tloušťky, byla v minulosti nejpoužívanější střešní krytinou na lidových stavbách. Pojem šindel má původ v územích, která byla součástí Římské říše, a je odvozen z latinského pojmu „scindula“, což znamená štípat. Výroba šindele byla vždy těžkou prací a lidé si jejich výrobou přivydělávali přes zimu.

Výběr dřeva

K výrobě šindele bylo zapotřebí smrkové, modřínové nebo jedlové dřevo. Šindele byly vyráběny z vysoce kvalitních, pomalu rostoucích stromů s vysokou hustotou letokruhů bez náznaku točivosti a bez suků, které byly pokáceny v zimním období. Stromy kácené v zimě byly bez mízy a horské pomalu rostoucí stromy měly vysokou hustotu dřeva, které lépe odolávalo povětrnostním vlivům. Výběr dřeva je v tomto případě naprosto zásadní. Dřevo by mělo jít hlavně dobře štípat, ale neméně pozornosti si zaslouží hustota letokruhů nebo dlouhá vlákna. Nejpoužívanějším typem dřeva je v našich podmínkách smrk. Ten je z hlediska poměru ceny a kvality vhodným kandidátem. V úvahu připadá i modřín. Střešní krytina sluší i dubovému a akátovému dřevu.

Postup výroby

Smrková nebo modřínová kulatina se odkorní a nařeže na špalky, které se pak rozčtvrtí a od středu se štípou jednotlivé kusy dřeva. Odkorněná, zpravidla oddenková část kmene byla rozřezána na špalky dlouhé cca 60 cm, které byly rozštípány na čtvrtiny. V případě dřeviny s bělí (modřín), byla ze špalku odštípnuta běl. Špalky byly následně štípány za pomocí speciálního štípáku a palice na destičky o velikosti budoucího šindele. Šindel se opracuje pořízem a poté přichází na řadu jediná část, při které přijde ke slovu moderní technologie - na fréze je zhotovená drážka. Destičky pak byly na „dědkovi“ povrchově upraveny tak, že se pořízem odstranily nerovnosti a vytvaroval břit a drážkovacím hoblíkem se vytvořila drážka. Poté se šindel vyrovná do hraní a nechá se pozvolna schnout. Po kompletním vyschnutí se dále balí do balíků po 1 m2. Ty se pak namáčí do přípravků proti plísním a dřevokaznému hmyzu. Tyto vyschnuté dřevěné kusy se balí do balíků po 1 m2 - dvojité pokládky. Ty se pak namáčí do speciálních přípravků - Bochemit QB profi, jež mají za cíl chránit dřevo proti plísním a dřevokaznému hmyzu. Tento krok hraje v procesu výroby velmi důležitou roli, jelikož jen tak lze zaručit, že dřevo bude mít požadovanou trvanlivost a odolá i náročným podmínkám, kterým jsou střešní krytiny běžně vystavovány.

Postup je tradiční, vyžaduje preciznost a trpělivost. Výsledkem jsou dokonalé výrobky s mimořádnou trvanlivostí. Jedná se v podstatě o čistě ruční výrobu. Šindel se mohl vyrábět i řezáním, ale štípaný šindel má trojnásobnou životnost než šindel řezaný.

Čtěte také: Techniky pro soustruh

Pracovní stolice pro výrobu šindele (dědek, kozlík, stréc, obřeznice)

K výrobě šindelů byly nezbytné speciální nástroje - především poříz, používaný k tvarování dřeva, a drážkovač neboli struh (fugač), kterým se vytvářela samotná drážka. Tradiční truhlářský držák, který sloužil k vytváření drážek v šindelích. Tyto drážky zlepšovaly odolnost střešní krytiny proti zatékání vody. Nástroj mohl být vyroben jako samostatné zařízení, nebo jako součást strouhací stolice se šlapadlem, na níž se šindele opracovávaly. Tento typ stolice byl v různých regionech označován například jako dědek, kozlík, koník, obřeznice či strýc. Pracovní stolice (nebo také kozlík, dědek, stréc, obřeznice) je velmi důmyslná a přitom velmi jednoduchá pomůcka, bez které se neobejde skoro nikdo, kdo se chce věnovat ruční práci se dřevem. Ten si přidržuje přišlápnutím nožního pedálu, takže mu zůstávají obě ruce volné pro práci. „Tento nástroj je konstrukčně dokonalý a jeho použitelnost je všestranná,“ píše o této pracovní stolici etnograf Karel Pavlištík, autor knihy Dřevo, proutí, sláma. A druhá výhoda je ta, že si takovou pracovní stolici může troufnout vyrobit každý, „kdo k tomu má chuť a odvahu“, jak tvrdí Adam Florián.

Výroba pracovní stolice

Na začátku je kus dřeva - zhruba 1,5 metru dlouhý a půl metru široký kmen. „Ten se podélně rozštípne. Pak se takovým velkým ořezávátkem připraví nohy,“ přibližuje Adam Florián postup. Zespodu (z kulaté strany) základního kusu lavice (1) se velkým nebozezem udělají 4 díry, do kterých se připravené nohy (2) zatlučou. Do nich se čepem připevní pohyblivá část konstrukce - pedál (3): asi metr dlouhé, 5-10 cm hrubé dřevo, které se opět podélně rozřízne. Do něj (skrz něj) se tentokrát udělají 3 otvory - nahoře, uprostřed a dole. Zbývá dodělat pevnou část. Šikmý trámek, dolním koncem (5) upevněný k lavici, horní konec má podložený dalším kusem dřeva s možností nastavení výšky (6) a opět připevněný k lavici.

Výhody dřevěného šindele

Proč zvolit na pokrývku střechy dřevěný tradiční šindel, když dnes je v nabídce mnoho jiných moderních materiálů? Důvod je prostý, dřevo má stále řadu jedinečných výhod, které u jiných krytin nenajdete:

• Nízká hmotnost.
• Přizpůsobivost materiálu, možnost vytvořit i náročné střešní prvky bez použití kovu nebo plastu.
• Možnost použít šindel i jako obklad fasády.
• Při správné údržbě nabízí dřevěné šindele velmi dlouhou životnost a spolehlivost.
• Při správné výrobě jsou šetrné k životnímu prostředí.
• Mají vysokou estetickou hodnotu a působí velice příjemným dojmem.
• Dřevo má navíc výborné izolační funkce, což se vyplatí jak v létě, tak i v zimě. V letních měsících váš domov dřevo ochrání před žárem sluncem a vedrem, v zimě zase příjemně drží teplo uvnitř a pomáhá vám šetřit za topení.

Sami vidíte, že zvolit dřevěný štípaný šindel má rozhodně své výhody. Na některé stavby je navíc téměř nutností dřevěný šindel použít, jelikož jinak by stavení zcela ztratilo estetickou hodnotu. Řeč je hlavně o památkově chráněných objektech nebo dřevěných roubenkách.

Údržba a péče o šindel

Naprosto nezbytné je věnovat dřevu velkou pozornost při údržbě. Mnozí to považují za nevýhodu, ale spíše než nevýhoda je to možnost pravidelně střechu kontrolovat a ujistit se, že vše funguje tak, jak má a případně včas odhalit potíže. Poškozený dřevěný šindel se dá v případě potřeby vyměnit. Péče spočívá především ve formě pravidelné impregnace a nátěrů speciálními produkty, které dřevo chrání před vlivy klimatických podmínek, dřevokazným hmyzem i mechanickým poškozením. Nesmíme zapomenout na následnou údržbu, včetně nátěru každé 3 roky.

Čtěte také: Jak vybrat správnou délku sloupků?

Volba výrobce

Jediné, na co si musíte dát pozor, je jakého volíte výrobce. Ne každá firma odvádí svou práci tak kvalitně a někteří šetří na materiálech i postupu výroby. Výsledkem jsou pak špatné šindele, které vydrží ani ne polovinu doby co kvalitní výrobky. Volte tedy osvědčené výrobce, kteří za sebou mají řadu zkušeností a spokojených zákazníků.

Čtěte také: Kreslení dřeva do výkresů

tags: #stolice #k #upnuti #sevreni #dreva #pri

Oblíbené příspěvky:

• Vše o prodeji dřevěných palet
• Principy a zásady odvětrání střechy
• Výroba nábytku z masivu
• Vše o OSB deskách
• Odolnost a estetika tvarovek pro PVC sokly