Technické požadavky na utěsnění parozábrany a parobrzdy pro zdravé a úsporné bydlení

V dnešní době, kdy se snažíme maximálně šetřit energie a tím i své peněženky, utěsňujeme obytné budovy na maximum. Zateplujeme stropy, podlahy i stěny, stará okna měníme na tepelně izolační dvojskla či trojskla. Stát nám na to navíc přispívá v rámci nejrůznějších dotačních titulů. Postupně své domovy proměňujeme na neprodyšně izolované krabice. Jenže při tom leckdy zapomínáme na to, že dům musí také dýchat.

Nezateplovat není správná cesta. Avšak ruku v ruce se zateplením musí jít také zajištění výměny vzduchu a odvodu vodní páry. Určitá míra nedokonalé izolace zajišťovala přirozenou cirkulaci vzduchu i tehdy, když se zrovna nevětralo. Pokud dům dokonale utěsníte a nezajistíte dostatečnou výměnu vzduchu, čekejte následky v podobě zvýšené vlhkosti vnitřního prostředí, rosení oken, zvýšené koncentrace oxidu uhličitého a někdy dokonce i vzniku plísní. Nejde o ojedinělý problém - vžilo se pro něj označení syndrom nemocných budov.

Funkce parozábrany a parobrzdy

Parozábrana neboli parotěsnící vrstva je speciální fólie, která má za úkol omezit nebo zcela zabránit prostupu vodních par. Její funkcí je zamezit pronikání vzdušné vlhkosti z interiéru objektu do konstrukce stavby, zejména do konstrukce střechy. Parozábrana se používá především při zateplování střech, případně stěn dřevostaveb. Zásadní pro správnou funkci parozábrany je její dokonalé provedení s utěsněním veškerých spojů a napojení na konstrukci. Kvalitně provedená parozábrana je extrémně důležitá především u velmi dobře zaizolovaných staveb, jakými jsou pasivní domy, kde by negativní vliv kondenzace vodních par a vlhkosti na účinnost tepelné izolace významně ovlivnil i tepelnou ztrátu stavby jako celku.

Parobrzda snižuje riziko vzniku kondenzace uvnitř konstrukce. Stejně jako parotěsné fólie zamezí průniku vzduchu, ale vlhkost přes ni však projde. Parobrzda bývá z důvodu dlouhé životnosti nejčastěji zhotovena z OSB nebo sádrovláknitých desek. S použitím parobrzdy je nutné počítat předem a dostatečně dimenzovat údržnost nosné konstrukce.

Z důvodu těsnosti vnější obálky je důležité myslet také na zajištění kvalitního vnitřního prostředí, kterého lze docílit použitím systému řízeného větrání. Tento systém řízeného větrání může být doplněn o rekuperační jednotku, která má také pozitivní vliv na snižování tepelných ztrát.

Čtěte také: Zjistěte, jak probíhá stavebně technické posouzení

Umístění parozábrany a parobrzdy

Při zateplení střechy je použití parozábrany naprosto nezbytné. Stejně tak je ale důležité i její správné umístění. Častou chybou bývá, že dojde k záměně parozábrany a pojistné hydroizolace. Pojistná hydroizolace má totiž zcela odlišnou funkci než parozábrana. Úkolem pojistné hydroizolace je ochránit střešní konstrukci v případě zatečení dešťové vody pod střešní krytinu. Pojistná hydroizolace se proto umísťuje mezi střešní krytinu a zateplení, kdežto parozábrana musí být umístěna na zateplovací vrstvu ze strany interiéru, kde brání prostupu vlhkosti z místnosti do tepelné izolace a tím jejímu poškozování.

Parozábrana se obvykle osazuje na tepelnou izolaci střechy, ze strany interiéru, a to tak, že je umístěna mezi vrstvami tepelné izolace, ale ne hlouběji než cca v první pětině tloušťky tepelné izolace ze strany interiéru. Pokud by byla parozábrana umístěna hlouběji ve střešní konstrukci (tedy dále od interiéru), mohlo by docházet ke kondenzaci vlhkosti v tepelné izolaci střechy. Z hlediska ochrany parozábrany před poškozením je výhodnější umístění parozábrany mezi krovem a podkonstrukcí. V dutině mezi parozábranou a opláštěním lze vést instalace, aniž by procházely parozábranou.

Upozornění: V zimním období není doporučeno osazovat tepelnou izolaci, aniž by se v návaznosti na ni neinstalovala parozábrana. Pokud by tepelná izolace byla dlouhodobě nechráněna parozábranou, hrozí, že v tepelné izolaci bude kondenzovat vzdušná vlhkost, zvláště při zvýšené vlhkosti v interiéru.

Fyzikální princip kondenzace

Jednou z vlastností vzduchu je, že na sebe dokáže vázat vodu (resp. vodní páry), přičemž čím teplejší vzduch je, tím více vody dokáže absorbovat. Pro příklad nám poslouží vzduch o teplotě 0°C a 20°C.

Jedná se o maximální množství, které vzduch dokáže pojmout, ale v reálu se v něm tolik vodních par nacházet nemusí. Poměr mezi skutečným a maximálním možným množstvím vodních par se nazývá relativní vlhkost vzduchu (RH). Pokud začne klesat teplota, vzduch dokáže pojmout menší množství vodních par. Jejich skutečné množství však zůstává stejné a zvyšuje se tak RH. Pokud se tak stane a RH dosáhne hodnoty 100 % (rosný bod), vzduch již nedokáže vodní páry pojmout a musí se jich "zbavit". K tomu dochází kondenzací vzdušné vlhkosti (přechod skupenství pára -> voda).

Čtěte také: specifika a vlastnosti rákosových střech

Vlivem běžného chodu domácnosti vzniká v interiéru vlhko, které se snaží dostat tam, kde je vlhkost nižší - ven. U izolovaných staveb by však došlo k prostupu vodních par skrze izolaci, kde směrem ven dochází k poklesu teploty. Vzduch se tak ochlazuje, ztrácí schopnost pojmout původní množství vodních par a dochází k jejich kondenzaci v úrovni izolace. To se snažíme zabránit, protože se tím podstatně sníží životnost i funkce izolace. Použitím parotěsné fólie v konstrukci dokážeme vzduch udržet při teplotě, při které dokáže absorbovat potřebné množství vlhkosti, aby nedošlo k její kondenzaci.

Kdyby byla parotěsná fólie umístěna až za izolací (ze strany exteriéru), došlo by k prostupu a ochlazení vzduchu uvnitř izolace a fólie by tak ztratila smysl.

Nejčastější chyby v praxi a jak jim předejít

Každé utěsnění má své meze. Nic se nesmí přehánět. Mezi nejčastější chyby, se kterými se lze v praxi setkat, patří:

1. Nahrazení parobrzdy jinými typy fólií, které pro tyto účely nejsou určeny. Nemají certifikaci jako parozábrany a mohou například obsahovat mikroperforace.
2. Opomenutí kvalitního parotěsného slepení spojů či použití nesprávného typu lepicí pásky. Nebo dokonce úplné opomenutí jakéhokoliv spojení pásů parobrzdy. Důsledkem pak kondenzace vody a profukování tepelné izolace, často zaměňované s protékáním střechy.
3. Nedodržení vzduchotěsnosti. To často bývá neúmyslné, jako třeba v případě, kdy opomenutí uzavřít parozábranou či maltou dutiny cihel vede k promočení minerální izolace i okolního dřeva - vzduch, který těmito dutinami odchází z interiéru, zde chladne a kondenzuje.
4. Milimetrové netěsnosti. Většinou kvalitu zateplení neovlivní, ale umožní vnikání vlhkosti. Následná kondenzace této vlhkosti může být důvodem, proč dřevo začne plesnivět, nebo jej napadne houba. Pokud je však netěsnost v řádu centimetrů, má to značný vliv na funkčnost kompletní vrstvy parobrzdy.
5. Perforace parozábrany při montáži a neslepení vzniklých děr.

Řada chyb se dá odstranit kvalitně provedenou kontrolou montáže, případně ověřením pomocí Blower door testu. Nekvalitní provedení izolace lze odhalit i po dokončení celé stavby pomocí termovizní kamery.

Správné utěsnění spojů a detailů

Při montáži parozábrany je nutné dbát na její napojení na konstrukci domu, a to speciální lepicí páskou. Pro lepení parozábrany se používají k tomu určené speciální pásky. Je důležité, aby byly jednak jednotlivé pásy parozábrany slepeny k sobě, ale zároveň musí být parozábrana přilepena k nosným konstrukcím střechy, ke štítovým zdím, ke střešním oknům apod.

Čtěte také: Požadavky na talířové hmoždinky

• Spoje navzájem: Lze provést k tomu určenou lepicí páskou.
• Napojení na navazující a prostupující konstrukce (např. prvky krovu a štítové zdivo): Lze provést speciálním tmelem. Kritickým bodem zateplování je také uchycení parobrzdy na stěnu. Na tuto část nepoužívejte izolační pásku, neboť její vlastnosti nejsou vhodné na utěsnění u stěn, na kterých by nemusela dobře držet. Na tento spoj je nejlepší použít speciální tmel. Ten vždy aplikujte v minimální tloušťce pěti milimetrů.

Dále musí být perfektně utěsněny veškeré prostupující konstrukce, jako například odvětrávací systém, kabelové vedení apod. V obou případech je nutné precizně přelepit veškeré spoje a prostupy takzvanou airstop páskou nebo lepidlem na parozábrany. Vzduchotěsné napojení parotěsné zábrany na ostění střešního okna je detailem, který bývá na stavbě velmi často podceněn. Základní potřebou takového prostupu skrze parotěsnou zábranu je vzduchotěsné napojení fólie na stěny prostupujícího prvku pomocí butylkaučukové pásky nebo tmelu. Spoj by měl vycházet do stejného místa, kde se poté trvale dotýká i deska opláštění s ostěním okna a tím dojde k trvalému přitlačení těsnícího spoje.

Při práci je také vhodné využívat příslušenství a doplňky, které jsou doporučovány k dané parobrzdě.

TIP: Při montáži parozábrany je vhodné orientovat překrytí jednotlivých pruhů tak, aby do vnitřního opláštění (resp. vnějšího) byly orientovány proti převládajícímu směru vzduchu.

Chytré parozábrany: Revoluce v difuzních vlastnostech

Evoluce, které prodělaly parozábrany a parobrzdy za posledních patnáct let, jsou dnes znatelné. Hlavním trendem byla až dosud hodnota ekvivalentní difuzní tloušťky sd (m). Firmy se řídily pravidlem: čím vyšší ekvivalentní tloušťka sd parozábrany je, tím je těsnější a logicky i lepší. Neustálé zvyšování této hodnoty mělo i svá negativa, především nemožnost kvalitního utěsnění jakéhokoliv napojení parozábrany na další konstrukce. Výsledná hodnota sd parozábrany jako celku pak nejen nedosahovala deklarovaných hodnot pro samotnou parozábranu, ale kvůli spojům a dalším detailům byla často o 1-2 řády nižší.

Vědci se tedy vydali jiným směrem a položili si otázku, jakou funkci má plnit parozábrana v konstrukci. Odpověď však nezněla tak, že má být trvale parotěsná, ale má být parotěsná jen tehdy, kdy je to třeba (v zimním období), a naopak má být alespoň částečně prodyšná, když těsnost třeba není (v létě). Výsledkem pak byla parobrzda s proměnlivou ekvivalentní difuzní tloušťkou sd v závislosti na velikosti relativní vlhkosti vzduchu RH. Parobrzda ISOVER Vario® následně obdržela i patentovou ochranu.

Nyní je na trhu již třetí generace této parobrzdy, která je kromě proměnlivé difuzní tloušťky opatřena speciálním rounem, které při kontaktu s krokvemi funguje podobně jako suchý zip.

Parobrzda ISOVER Vario® má díky proměnné ekvivalentní difuzní tloušťce jednu významnou výhodu oproti jiným výrobkům. V zimním období se totiž chová jako každá jiná vzduchotěsná vrstva, ale v létě se její vlastnosti vlivem změn relativní vlhkosti vzduchu mění a ekvivalentní difuzní tloušťka sd se snižuje z 5,0 až na 0,30 m, u nejnovějšího typu dokonce z 25 na 0,30 m. Díky této vlastnosti je tato parobrzda označována jako chytrá, jelikož v případě potřeby nám umožní, aby stavba „dýchala“ i směrem do interiéru a zabránila tak nepříjemnému nárůstu vlhkosti v některých detailech či špatně větraných místech střechy.

Systém parobrzd ISOVER Vario® KM Duplex UV nebo ISOVER Vario® Xtra Safe a doplňků sice stále vyžaduje kvalitní provedení montáže, ale systémové řešení přispívá maximálně k eliminaci možných chyb při realizaci.

Výčet výhod chytré parobrzdy je větší:

• Proměnná hodnota ekvivalentní difúzní tloušťky sd v závislosti na relativní vlhkosti vzduchu.
• Speciální rouno na rubové straně k usnadnění montáže (přilne k nehoblovanému dřevu jako suchý zip).
• Kompletně odzkoušený systém včetně lepicích pásek, tmelů atd.
• Jistota, že pro správné fungování konstrukce děláme maximum.

V podkroví či v dřevostavbě bezpečnostní funkci může zastat parobrzda.

tags: #technicke #pozadavky #na #utesneni #parozabrany

Oblíbené příspěvky:

• Jak tepelná izolace šikmé střechy ovlivňuje váš domov?
• Průvodce rekonstrukcí stropů
• Rozměry a design borovicových skříní
• Jak vybrat a aplikovat omítku na tvárnice Therm?
• Jak správně položit palisády Duofix ve vaší zahradě