Komplexní zateplení základů a soklu domu: Klíč k úsporám a komfortu

Zateplení základů a soklu je často podceňovanou, ale zásadní součástí celkového zateplení domu. Studené podlahy v přízemí, vlhnutí stěn, plísně v rozích místností či praskání omítky mají velmi často společného jmenovatele, kterým jsou špatně řešené základy a sokl. Pokud je spodní část domu chladná, ochlazuje celou konstrukci směrem nahoru a snižuje účinnost jakékoli izolace fasády. Správně zateplený dům funguje jako jeden celek, kde na sebe jednotlivé vrstvy navazují a navzájem se neoslabují. Zateplení základů má zásadní vliv nejen na úsporu energií, ale také na dlouhodobou životnost stavby a komfort bydlení.

Při zateplování domu se často používají pojmy, které si lidé mezi sebou pletou nebo je vnímají velmi obecně. Při zateplování základů a soklu je klíčové rozlišovat mezi částmi stavby, které jsou trvale v kontaktu se zeminou, a částmi, které se nacházejí nad terénem v soklové zóně.

Proč zateplovat základy a sokl?

• Zamezuje promrznutí základů a části terénu pod domem.
• Snižuje tepelné ztráty, což vede k úsporám na vytápění.
• Zabraňuje kondenzaci vlhkosti i jejímu transportu mezi základy a zdivo.
• Prodlužuje životnost zdiva a spodních částí stavby.
• Umožňuje plynulou návaznost podzemního a nadzemního izolačního systému.
• Zvyšuje tepelný komfort v přízemních místnostech.

Důsledky nedostatečného zateplení

Nedostatečné zateplení spodní části domu může vést k tvorbě tepelných mostů a koutových plísní. I když Češi zateplují své domy čím dál více, na důležitou izolaci soklu se stále zapomíná. Nezateplení soklové části domu je častou chybou, stejně jako nezateplení zdiva přiléhajícího k chodníkům, balkonům, nástřešním konstrukcím nebo terasám.

Vhodné izolační materiály pro základy a sokl

Spodní část domu je místo, kde na izolaci působí velký tlak konstrukce i okolní zeminy společně s vodou. Nutnou vlastností takové izolace je proto ještě vyšší mechanická odolnost a nenasákavost.

Materiály pro základy pod úrovní terénu a základovou desku:

• Extrudovaný polystyren (XPS): Má uzavřenou buněčnou strukturu, velmi nízkou nasákavost a vysokou pevnost v tlaku. Díky tomu bez problémů zvládá dlouhodobý kontakt se zeminou a vlhkostí. Používá se na svislé stěny základů, podlahy na terénu i jako ochrana hydroizolace.
• EPS Perimeter: Speciálně upravený expandovaný polystyren určený pro zateplení základů a konstrukcí v kontaktu se zeminou. Oproti běžnému EPS se vyznačuje výrazně sníženou nasákavostí, zvýšenou pevností v tlaku a stabilními tepelněizolačními vlastnostmi i v dlouhodobě vlhkém prostředí. Je navržen tak, aby odolával tlaku zeminy, cyklům mrazu a rozmrazování a zároveň chránil hydroizolaci základů před mechanickým poškozením. Isover EPS Sokl 3000 se vyrábí litím do forem, což deskám propůjčuje mimořádné vlastnosti.
• PIR desky: Představují vysoce účinnou tepelnou izolaci s velmi nízkou tepelnou vodivostí. Pokud se správně zkombinují s kvalitní hydroizolací nebo parozábranou, mohou se použít i v suterénních prostorách a u základové desky. PIR desky mají nízkou nasákavost, dobrou pevnost a rozměrovou stabilitu.

Materiály pro soklovou zónu nad terénem:

• Soklové desky z vysokopevnostního expandovaného polystyrenu: Určeny výhradně pro soklovou zónu nad terénem. Vyznačují se zvýšenou pevností v tlaku, nižší nasákavostí oproti běžnému fasádnímu EPS a lepší odolností vůči mechanickému namáhání. Používají se jako přechodová izolace mezi základy a fasádou, kde jsou vystaveny odstřikující vodě, mrazu a mechanickému poškození.
• PIR desky: Uplatňují se zejména v soklové části a v detailech napojení na fasádu, kde je omezený prostor pro silné vrstvy izolace. Vyžadují precizní řešení detailů a ochranu proti mechanickému poškození.

Nevhodné materiály:

Do spodní stavby nepatří minerální a otevřené izolace, jako například minerální vlna ani běžný polystyren EPS. Tyto materiály nejsou určeny pro trvalé působení vlhkosti ani mechanického zatížení, protože absorbují vodu a tím postupně ztrácejí izolační vlastnosti.

Čtěte také: Produkty Isover pro zateplení

Výška zateplení nenasákavým polystyrenem by měla být minimálně 300 mm nad budoucí terén. Do této výšky je také nutné vytáhnout asfaltovou hydroizolaci domu. Izolace se na sokl lepí až do úrovně nezámrzné hloubky (cca 80 cm pod zemí).

Příprava podkladu a technologický postup

Kvalitní zateplení základů nezačíná výběrem izolace, ale správnou přípravou podkladu. Obecně ohledně zateplení základů a soklu existuje mnoho přístupů a metodologií. Nelze stanovit pouze jeden konkrétní návod na všechny možné typy případů. Do hry vstupuje příliš mnoho parametrů a až na jejich základě se můžeme bavit o vhodném postupu zateplení.

Postup zateplení:

1. Odkrytí a čištění základů: Při dodatečném zateplování stávajícího domu je prvním krokem odkrytí základů až na úroveň základové spáry nebo minimálně do hloubky plánovaného zateplení. Výkop se provádí postupně, po úsecích, aby nedošlo k narušení statiky stavby. Po odkrytí je nezbytné základy důkladně očistit od zeminy, prachu, starých nátěrů, uvolněné omítky či zbytků asfaltových izolací. V tomto kroku se často odhalí skryté problémy - praskliny, poškozené zdivo nebo místa se zvýšenou vlhkostí.
2. Oprava podkladu: Izolace musí být lepena nebo kotvena na rovný, soudržný a pevný podklad. Větší nerovnosti, praskliny nebo poškozená místa je nutné opravit vhodnou sanační maltou.
3. Hydroizolace: Před zateplením základů je nezbytné mít vyřešenou funkční hydroizolaci. Tepelná izolace nenahrazuje hydroizolaci a nikdy by neměla sloužit jako její náhrada. Pokud je původní hydroizolace poškozená nebo chybí, musí se doplnit nebo obnovit ještě před montáží tepelné izolace. Na asfaltový hydroizolační pás se polystyren vždy lepí, aby se neproděravěla hydroizolace.
4. Lepení izolace: Na připravený podklad se následně lepí tepelná izolace (nejčastěji XPS nebo jiná perimetrická izolace určená do kontaktu se zeminou). Izolační desky se lepí celoplošně pomocí bitumenových lepidel s příměsí kaučuku, která jsou vhodná do vlhkého prostředí a pro spodní stavbu. Desky se ukládají natupo, s posunutými svislými spárami, bez mezer. Pod úrovní terénu se izolace nekotví mechanicky, aby nedošlo k porušení hydroizolace.
5. Mechanické kotvení (soklová část): Mechanické kotvení izolace se doporučuje při následně plánovaném obkládání domu a je přípustné pouze nad úrovní hydroizolace, tedy v soklové části nad terénem. Kotvy se nikdy nepoužívají v zóně, kde by mohlo dojít k poškození hydroizolační vrstvy. Správně navržené kotvení zvyšuje stabilitu izolace v mechanicky namáhané soklové oblasti. Kde již nemáme hydroizolaci, můžeme použít nejjistější kotvení hmoždinkami.
6. Ochrana izolace: Po nalepení izolace se povrch chrání nopovou fólií, která slouží jako mechanická ochrana a zároveň umožňuje odvětrání vlhkosti. Nopová fólie se montuje nopy směrem ke stěně, aby mezi izolací a fólií vznikla vzduchová mezera.
7. Zásyp: Zásyp se provádí postupně, po vrstvách, bez ostrých kamenů, které by mohly poškodit izolaci. Ve spodní části výkopu je vhodné použít drenážní štěrk, který zlepšuje odvod vody od základů.
8. Soklová úprava: Soklová část nad terénem vyžaduje zvláštní pozornost. Po osazení soklové izolace se vytvoří armovací vrstva z lepidla a sklotextilní mřížky. Ta zvyšuje mechanickou odolnost povrchu a zabraňuje vzniku trhlin. Pro budoucí povrchovou úpravu soklu je vhodné pořídit polystyren s drsněným povrchem, na kterém bude pojivo dobře držet - s tzv. vaflovou strukturou.
9. Kontrola detailů: Posledním krokem je kontrola detailů a napojení na zateplení fasády. Zateplení základů musí plynule navazovat na fasádní systém tak, aby nevznikaly tepelné mosty ani místa se zvýšeným rizikem zatékání vody. Zvláštní pozornost vyžaduje přechod mezi základy a soklem. V této oblasti se setkává hydroizolace, tepelná izolace a budoucí fasáda. Detaily musí být navrženy tak, aby nevznikaly tepelné mosty a aby byla izolace chráněna před mechanickým poškozením a vodou.

Příprava základů je technicky náročná, ale naprosto klíčová fáze. V případě jakýchkoliv nejasností spojených s montáží soklového a základového zateplení, pracovním postupem apod. je vhodné obrátit se na odborníky.

Tloušťka izolace základů a soklu

Při zateplování základů neexistuje jedna univerzální tloušťka. Rozhoduje energetický standard domu i to, zda jde o novostavbu nebo rekonstrukci. Ne všechny izolace mají stejné tepelněizolační vlastnosti. Materiál s lepším součinitelem tepelné vodivosti dokáže dosáhnout stejného tepelného odporu při menší tloušťce. Proto má smysl porovnávat nejen cenu za m², ale také tloušťku potřebnou k dosažení požadovaného tepelného odporu. Dnes můžeme vidět i 300 mm tlustou izolaci na základech, kde bylo dříve obvyklým standardem 100 mm. U renovací panelových domů nebo domů postavených ze starších typů cihelného zdiva je to dokonce přes 20 cm.

Je-li v projektové dokumentaci navržena nestandardní tloušťka polystyrenu, obvykle u větších šířek, které se nevyrábí, můžeme si pomoci slepením dvou polystyrenových desek.

Čtěte také: klíč k úsporným stavbám

Pro zateplování základů a částí konstrukcí od 300 mm nad povrchem země se používají výhradně polystyreny s minimální mírou nasákavosti a s lepšími mechanickými vlastnostmi (odolnější, tvrdší) než obyčejný polystyren. Obvykle je soklový polystyren tenčí než ten fasádní. Přesah desek tak vytváří vhodnou okapničku.

Zateplení základové desky

Zateplení základové desky je klíčovým opatřením pro omezení tepelných ztrát směrem do podloží a pro zvýšení tepelného komfortu v přízemí domu. Izolace se umisťuje pod základovou desku nebo po jejím obvodu, čímž se eliminuje výrazný tepelný most v místě styku stavby se zemí. Správně navržené zateplení základové desky přispívá k rovnoměrné teplotě podlahy, snižuje riziko kondenzace a zároveň pomáhá stabilizovat vnitřní klima během celého roku. Používají se přitom izolační materiály s vysokou pevností v tlaku a nízkou nasákavostí, které jsou schopné dlouhodobě odolávat zatížení stavbou i vlhkosti z podloží. Mezi tepelnou izolaci a základovou desku je nutné použít separační vrstvu - například polyetylenovou fólii. Izolace se v tomto případě instaluje i pod úroveň nezámrzné hloubky.

Zateplení základů starého domu

Zateplení základů starého domu vyžaduje jiný přístup než u novostavby:

• Výkop po etapách: Základy se neodkopávají po celém obvodu najednou, ale postupně po kratších úsecích kvůli stabilitě stavby.
• Kontrola hydroizolace: Staré domy často nemají funkční hydroizolaci, kterou je třeba před zateplením obnovit.
• Citlivá statika zdiva: Staré zdivo bývá měkčí a nerovné, proto je nutné pracovat opatrně a po částech.
• Různé materiálové skladby: Kombinace kamene, cihly a smíšených konstrukcí ovlivňuje výběr typu i tloušťky izolace.

Cílem zateplení základů starého domu není vždy dosáhnout parametrů novostavby, ale výrazně zlepšit stávající stav.

Časté chyby při zateplování základů a soklu

Mnohé postupy, které fungují na fasádě, jsou v kontaktu se zemí nevhodné nebo dokonce škodlivé.

Čtěte také: Zvýšení tepelného komfortu v podkroví

• Použití nevhodné izolace: Jednou z nejčastějších chyb je použití izolace, která není určena do kontaktu se zemí nebo do soklové zóny. Materiály citlivé na vlhkost nebo s nízkou pevností v tlaku v těchto podmínkách rychle degradují.
• Nezateplení soklové části: Je častou chybou, která vede k tepelným ztrátám a problémům s vlhkostí.
• Opomenutí hydroizolace: Tepelná izolace nikdy nenahrazuje hydroizolaci. Pokud je hydroizolace poškozená, chybí nebo je nefunkční, zateplení problém nevyřeší, ale může jej zhoršit. Uzavření vlhkosti ve zdivu vede k jejímu přesunu výše do stěn, k tvorbě map, plísní a postupnému poškozování konstrukce.
• Odkopání základů po celém obvodu najednou: Zejména u starších domů je velkou chybou odkopat základy po celém obvodu najednou. Takový postup může narušit stabilitu stavby a vést k sedání nebo praskání zdiva.
• Lepení izolace na špatný podklad: Lepení izolace na nevyrovnaný, zaprášený nebo nesoudržný podklad vede ke vzniku dutin pod deskami. Tato místa se stávají tepelnými mosty a zároveň snižují mechanickou odolnost izolace při zasypání zeminou.
• Nedostatečná ochrana soklu: Sokl je přechodovou zónou mezi základy a fasádou a zároveň jednou z nejvíce namáhaných částí domu. Chybou je použít stejný materiál jako na běžnou fasádu nebo ponechat sokl bez dostatečné ochrany. Izolace v kontaktu se zeminou musí být chráněna před tlakem zeminy, ostrými kameny a vlhkostí. Pokud se po nalepení izolace přistoupí přímo k zásypu bez ochranné vrstvy, hrozí její poškození už během realizace.
• Špatné řešení terénu: I dokonale zateplené základy mohou časem trpět vlhkostí, pokud je terén kolem domu řešen nesprávně. Pokud voda stéká směrem ke stavbě místo od ní, zvyšuje se zatížení soklu a základů vlhkostí.

Přírodní izolační materiály: Historie a současnost

Na přírodní materiály coby stavební izolace se dosud mnozí dívají s nedůvěrou. Nicméně, záměrné tepelné izolování obydlí má v některých regionech svou tradici. Nejlépe tepelně izolovaná tradiční obydlí bývají jurty kryté filcem, obvykle z ovčí vlny. V zimě se používá až osm vrstev filce, v celkové tloušťce kolem dvaceti centimetrů (a tedy hodnotou U = 0,20 W/m²K).

Jiná tepelná izolace se používala dále na severu: sníh, navršený na konstrukci z kamení, hlíny, velrybích kostí a mrožích kůží, nebo rovnou jako konstrukční materiál (iglú). Kompaktní sníh izoluje alespoň dvakrát lépe než plné cihly, třiceticentimetrová vrstva propouští tedy asi 1 W/m²K.

V našich zemích tepelné izolace nebývaly základní součástí domů, s výjimkou srubů z hodně tlustých kmenů (dřevo izoluje aspoň čtyřikrát lépe než cihly). Venkovské domy měly přes zimu půdu zaplněnou slámou a senem, což zajišťovalo krásně teplý strop.

Princip fungování přírodních izolací

Izolační vrstvy snižují únik tepla dvěma způsoby: brání proudění vzduchu kolem plochy a brání průchodu záření. Tok tepla je nepřímo úměrný tloušťce izolační vrstvy a přímo úměrný rozdílu teplot, velikosti izolované plochy a vlastní tepelné vodivosti materiálu (lambda).

Je zásadní, aby do vláknitých, prodyšných stavebních izolací nepronikaly poryvy větru. U slámy či sena na půdě pomáhá malá prodyšnost střechy, a lze pomoci i přetažením málo prodyšné textilie přes vrstvu slámy.

Vrstvené izolace

Pokud je izolační vrstva tlustá, vyhřívaná zespodu a venku mráz, vzduch jí může proudit (konvekce). Pro zamezení konvekce je efektivní tlustou vrstvu rozdělit málo prodyšnými přepážkami na několik vrstev tenčích. Na každé je pak jen zlomkový spád teplot a konvekce se ani v mraze nerozběhne. U slaměné vrstvy celkové tloušťky čtyři decimetry stačí dělení na dvě poloviční vrstvy, u tloušťky 1,2 m stačí vrstvy tři.

Vrstvené izolace z přírodních materiálů, pokud se aplikují šikovným způsobem, mají jednu velkou přednost: nemá smysl šetřit na jejich tloušťce. Jsou levné - krychlový metr by neměl stát více než sto až dvě stě korun, nepřírodní materiály stojí alespoň pětkrát víc. Slámy či přebytečného sena rozhodně není škoda, naopak: v budově je pak na desítky či stovky let uskladněn uhlík, místo aby zoxidovaný unikl do ovzduší. A pracnost izolování zdi nebo instalování izolační výplně do dřevěné konstrukce jen málo roste s tloušťkou izolace.

Sláma jako stavební materiál

Balíky slámy se stále častěji používají do zdí jako materiál výplňový, ale i konstrukční. Zejména ty obří, s minimálním rozměrem asi 0,8 m, jsou dostatečně tuhé a staví se z nich velmi pevné zdi. Z jižní strany takové domy mají velkorysé prosklení. Ze slámy se staví pěkně a rychle. Jen s omítáním je potřeba při použití malých balíků počkat, až se po zatížení krovem a střechou zdi sesednou (balíky musí být pro tento účel hodně slisované, s objemovou hmotností alespoň devadesát kilogramů na metr krychlový). Užívají-li se balíky jako výplň dřevěné konstrukce nebo izolační „přizdívka“, stačí, když mají jen 70 kg/m³. Balíky se většinou kladou tak, že provazy, kterými jsou svázány, zůstávají uvnitř zdi a stébla jsou orientována kolmo ke zdi. Ve směru podél stébel jsou totiž balíky nejpevnější a mají stálé rozměry. Zeď se pak dá pěkně srovnat (mechanicky, např. palicí, a následně dle potřeby řetězovou pilou) a omítnout. Takové masivní slaměné stavby fungují výborně a jsou prakticky nekonečně trvanlivé (řada jich stojí už sto let). Izolují lépe než iglú a jurty.

Na rozdíl od vodorovných izolací na půdě, kdy se při malém spádu teploty a malé izolační tloušťce konvekce vůbec nerozběhne, ve svislých nebo šikmých izolacích (ve krovech) probíhá vždy. Dokonalá náprava neexistuje, ale uspokojivá ano: rozdělit izolaci na více vrstev. Je-li izolace tlustá 0,4 m, stačí její rozdělení na tři vrstvy, lepší je ale rozdělení na čtyři vrstvy. Ve zdech je to obtížnější než na půdě, nelze tam prostě cokoliv rozvrstvovat a občas překrýt papírem. Na druhé straně, z obřích balíků se dobře oddělují čtverce tloušťky tak jeden decimetr, které lze ke zdi přikládat a prokládat papírem. I malé balíky tak lze „loupat“, jen ty pláty mívají proměnlivější tloušťku.

Zateplení rodinného domu s vnitřní izolací

Uvažuje se o použití skeletových betonových tvárnic (tloušťka nosné stěny 200 mm) zděných dnem nahoru, spojovaných betonem s možností vazby pomocí ocelového armování a vylití betonem v rohu a na ukončení patra (věnec). Tyto konstrukční prvky zabezpečují ve spojení s konstrukcí stropů vysoce pevný a odolný celek.

S vnitřní izolací se uvažuje o polystyrenu (tloušťka cca 140-160 mm), parozábraně (svařovaná fólie) a přizdívce sádrovým blokem o tloušťce 60 mm (nebo 25 mm, kde ale mohou být problémy s uchycením vnitřního vybavení). Variantně se uvažuje o použití Ytongu na přizdívku, ale vzhledem k složitosti při finální povrchové úpravě a dodržování technologických postupů s diskutabilním výsledkem, byl jako první alternativa zvolen sádrový blok. Firma, která dodává tyto rodinné domky, dokladuje vyřešení napojení vnitřní tepelné izolace na dveře, okna, stropy, příčky, nosné zdi a napojení izolace podkroví na vnitřní tepelnou izolaci podlahy a stěn v celku v rozumné, technicky zdůvodnitelné podobě, stejně tak jako u podél přizdívky vedených rozvodů.

Kontroverze a zkušenosti s vnitřní izolací

Po konzultacích s různou odbornou veřejností bylo více názorů proti tomuto systému. Často zmiňované rosení nebo vznik vlhkosti v sendviči (plísně atd.) je podle některých problémem každého špatně vypočítaného a špatně provedeného zateplení. Jiní doporučili po zkušenostech z ciziny vnitřní příčky vyzdít z klasických zdících materiálů, což nemá naprosto žádný vliv na tepelně izolační vlastnosti obvodových zdí, stropu, podlah a podkroví, ale podle poznatků např. projektantů z Rakouska toto zlepšuje vnitřní pohodu pro bydlení (zvyšuje vlhkost), protože sendvičová konstrukce prý vysoce snižuje vnitřní vlhkost.

Zajímá nás názor na tepelnou pohodu a ekonomické dopady tohoto systému na topení (vždy je u těchto konstrukcí vynášena vysoká úspora energie). V článcích je uváděna Kanada, Francie, severské státy, dokonce i Asie atd., kde se s takto vnitřně izolovanými stavbami již bydlí.

Vytápění domku s vnitřní izolací

Dále nás zajímá vhodný systém vytápění pro takto zateplený domek, bez tepelné akumulace a setrvačnosti díky vnitřní izolaci (s vyloučením rekuperace, elektrického topení a tepelných čerpadel). Z hlediska tohoto problému nás zajímá například kombinace malý plynový kotel, krbová vložka s teplovodním výměníkem napojeným na ÚT a s využitím dalšího tepla na teplovzdušný rozvod bez elektrické regulace - uvažuje se pouze se dvěma rameny teplovzdušných rozvodů do podkroví regulovaných mřížkou s klapkou. Domek má půdorys cca 8,5x7,5m s na jihovýchod obrácenou prosklenou stěnou o ploše cca 3x6m. V celém domku se uvažuje klasický rozvod ÚT.

Doporučené tloušťky izolace pro novostavby

Z průzkumu Asociace výrobců minerální izolace (AVMI) vyplynulo, že majitelé novostaveb zateplili v průměru 13,5 cm izolace. Více než polovina (51 %) zvolila tloušťku obvodového zdiva 30 cm, které zateplili v průměru 13 cm izolace. Investory preferovaných 13 cm pro 30cm zeď je ale chybná volba. Správná tloušťka izolace je 18 cm nebo více - podle typu zateplované stěny.

Ekonomické dopady nedostatečné izolace

Tloušťku izolace lidé podceňují dlouhodobě. Její průměr sice za deset let narostl o 30 %, ale zůstává na 13 centimetrech, tedy hodně pod doporučenými hodnotami. Dvě třetiny (67 %) investorů se vůbec nepodílí na rozhodování o zateplení fasád, což znamená, že se nezajímají o tloušťku použité izolace ani o její typ. Hlavním důvodem je pravděpodobně snaha výstavbu zlevnit.

Snížením tloušťky izolace se při výstavbě ušetří jen pár desítek tisíc korun. Avšak za vytápění a chlazení pak majitel domu v dlouhodobém horizontu zbytečně zaplatí několikanásobek „uspořené“ částky. Nedostatečné zateplení zůstane na stavbě klidně i padesát let. Během té doby se tak tepelné ztráty vyšplhají do statisíců korun.

PŘÍKLAD: Rozdíl v roční spotřebě energie potřebné pro vytopení velmi dobře a nedostatečně zatepleného domu může být 50 kWh i více na metr čtvereční vytápěné plochy. Majitel domu o velikosti 150 m², který podcení tloušťku izolace a vytápí plynem, tak prodělá ročně 10 tisíc korun, v případě elektřiny to může být i více než 20 tisíc korun.

Na zateplení rodinných i bytových domů je navíc možné získat dotace obvykle mezi 30 a 40 procenty z nákladů na zateplení. Ti, kteří této možnosti nevyužijí, se tak vlastně okradou dvakrát: kvůli malé tloušťce izolace nespoří, jak by mohli, a další peníze nechají doslova ležet na zemi, jelikož dotační programy bedlivě hlídají, aby úspory měly smysl.

Na tloušťce izolace se nevyplatí šetřit, protože cena izolantu tvoří jen malý podíl z celkové ceny zateplení. I kdyby se novostavba nezateplila vůbec, vždy s ní budou spojeny náklady na provedení fasády, tedy omítky a všech detailů včetně oplechování. Neprovést zateplení nebo použít malou tloušťku izolace je pak promarněná příležitost, protože dodatečně zateplovat na hotovou novou fasádu je velmi nákladné.

tags: #tepelna #izolace #zdi #v #zemi

Oblíbené příspěvky:

• Precizní řez polystyrenu
• Vše o plastových palubkách s perodrážkou
• Recenze a tipy pro výběr obkladů v Dačicích
• Vše, co potřebujete vědět o panelech Seda Bauhaus
• Vlastnosti vinylových tapet