PergolyMatějčkův a Žlabův test laterality: Komplexní průvodce
Tato sekce vysvětluje, co je standardizovaný test laterality, jak funguje Matějčkův a Žlabův test a proč jeho provedení patří do kompetence pedagogicko-psychologické poradny při diagnostice leváctví, pravorukosti a nevyhraněné laterality. Shrnuje postup testování, princip výpočtu koeficientu DQ (Dextrity Quotient), jeho limity a důvody, proč výsledný závěr nemusí vždy přesně odpovídat skutečnému laterálnímu profilu dítěte. Text pomáhá rodičům a učitelům porozumět tomu, jak odborné vyšetření probíhá, kdy je doporučeno a proč je správná volba ruky ke psaní klíčová pro školní úspěšnost i psychickou pohodu dítěte.
Co je lateralita?
Lateralita je přednostní užívání jednoho z párových orgánů, a to nejen ruky, ale též nohy, oka a ucha. U většiny lidí je vrozená. Výjimku tvoří případy, kdy člověk po úrazu nebo nemoci musí používat pouze ten orgán, který je funkční. Leváctví je výrazně ovlivněno dědičností. Přibližně 45 % dětí, které se narodí levorukým rodičům, je též levorukých.
Rozhodující pro přednostní používání orgánů pravé či levé části těla však není orgán sám, ale centrální nervová soustava, která jej řídí. Může se tedy stát, že dominantní je oko, na kterém má dítě více dioptrií. Centrální nervová soustava se vyvíjí, dozrává a jedna z mozkových polokoulí se stává dominantní pro řízení aktivity pravé či levé ruky (nohy, oka, ucha).
Healeyová uvádí, že v americké a britské populaci je 10-15 % leváků. Platí však, že používání levé ruky není handicapem při správném výchovném vedení. Ani v dospělosti leváci svou situací netrpí.
Vývoj laterality
Již v předškolním věku dochází k lateralizaci, tj. přednostnímu používání jednoho z párových orgánů. V té době je třeba nechat dítěti úplnou volnost v tom, do které ruky vezme lžíci, pastelku, hračku. Není vhodné násilně předávat předměty z levé ruky do pravé. V literatuře se uvádí, že k vyhranění dochází mezi 3. - 5. rokem v závislosti na dozrávání nervové soustavy.
Čtěte také: Typy grilů na dřevěné uhlí a paliva
S nevyhraněnou lateralitou, kdy dítě bere předměty jednou do pravé, jednou do levé ruky, se setkáváme běžně u předškolních dětí. Je to vývojový jev, který neznepokojuje. Závažnější je situace na počátku školní docházky. Návyk správného psaní, automatizaci grafomotorického projevu je třeba provádět dominantní rukou.
Na počátku 1. ročníku je možné nechat dítě provádět uvolňovací cviky pravou i levou rukou a sledovat, které výtvory jsou lepší. U některých dospělých přetrvává nevyhraněná lateralita po celý život. Píší pravou rukou, ale manuální aktivity provádějí levou. Jiří Trnka též psal pravou, ale kreslil levou.
Zkřížená lateralita
Zkřížená lateralita, nesouhlasná lateralita znamená, že u dítěte je dominantní např. levá ruka a pravé oko. Toto zjištění může být důležité při rozhodování o tom, kterou rukou bude dítě psát. Používá-li při psaní střídavě pravou a levou ruku na podobné úrovni kvality a dominantní oko je pravé, přikláníme se k psaní pravou rukou.
Matějčkův a Žlabův test laterality
Standardizovaný test laterality a práce s ním je v kompetenci příslušné pedagogicko-psychologické poradny, navíc vykonaný proškoleným pracovníkem. U nás je nejrozšířenějším Matějčkův a Žlabův test laterality z roku 1972/79.
Než se však k takovému šetření dítě dostane, předchází tomu období, kdy se po nástupu do první třídy většinou ještě dva tři měsíce čeká, jak vyplývá z rozhovorů s učitelkami prvních tříd, jestli se lateralita ruky u dítěte samovolně i pod vlivem dětského kolektivu neustálí. Tato informace je pro dítě i učitele prioritní, protože nesprávně zvolená ruka ke psaní může způsobit vzdělávací i psychické obtíže, jak se ze zkušeností ví i jak je dostatečně popsáno v odborné literatuře.
Čtěte také: Jak identifikovat a testovat pravost stříbra
Když už je rozhodnutí o volbě ruky, kterou má dítě psát, nevyhnutelné, je po konzultaci s výchovným poradcem školy doporučeno rodičům udělat kroky k odbornému vyšetření, které provádí pedagogicko-psychologická poradna nebo jiné adekvátní zařízení. Standardnímu testu Matějček a Žlab se tak v praxi podrobí jen děti, které na doporučení učitelů nebo na žádost rodičů projdou vyšetřením v příslušné poradně.
Celý proces testování laterality zabere zpravidla asi 30 minut. Dítě je při vykonávání těchto úkolů pozorováno, přičemž je sledováno, kterou rukou, nohou, okem nebo uchem příslušný úkol vykoná.
Limity Matějčkova a Žlabova testu
Hlavní slabinou tohoto standardizovaného testu je však to, že zkoumá jednotlivé testovací úkoly způsobů řešení činností izolovaně, tedy jako spektrum jednotlivostí, které pro praktický život nemají stejnou váhu, a pak z nich nakonec statistickou metodou vytvoří celkový závěr v podobě DQ koeficientu (Dextrity Quotient), což je vyjádření počtu pravostranných reakcí v procentech. V tomto koeficientu jsou posuzovány sledované parametry ve své funkční významnosti jako mezi sebou rovnocenné, což je jen mechanické pojetí, a tak realitu skutečného laterálního profilu vyjadřuje jen z části.
Rodiče, dítě a učitel se tedy nakonec dozví, že dítě se v prováděných úkolech pro účely testu klasifikovalo například koeficientem DQ 38. Takovéto shrnutí říká, že dítě je podle rozdělení pásem méně vyhraněný levák. Tato situace pak dokumentuje to, že celý proces tak důležitý pro dítě, a tím i pro rodiče se většinou zastaví u diagnostikování, za kterým ale potom nenásledují modely metodických postupů, jak s dítětem pracovat, protože takové dosud nejsou ani vytvořeny a v praxi ověřeny.
Další důvody, proč tato metoda testování není spolehlivá, jsou následující:
Čtěte také: Srovnání nejlepších okenních stěrek
- Dítě skrytý levák už může být zvyklé používat více pravou stranu těla, u takovýchto úkolů tedy nemusí mít tendenci používat svou přirozeně dominantní stranu těla.
- Většinu z činností navíc dítě již velmi pravděpodobně vidělo někoho dělat nebo i samo dělalo, je tedy možné, že dítě od svého okolí vysledovalo nejen jak se příslušná činnost dělá, ale také kterou ruku (respektive stranu těla) ostatní lidé pro příslušnou činnost používají.
- Dominantní oko a ucho se shoduje s dominantní stranou těla pouze u asi 60 % osob. U skrytých leváků navíc může potlačení přirozeně dominantní levé strany způsobovat například horší zrak v levém oku, takový člověk samozřejmě bude jako dominantní používat oko, kterým vidí lépe, tedy pravé.
- Při nejednoznačně vycházejících testech mohou být stanoveny výsledky jako například spíše levák, spíše pravák, dále jsou nyní často používány termíny jako zkřížená lateralita (není shoda mezi stranou dominantní ruky, nohy, oka a ucha) nebo ambidextrie (obě strany těla dosahují stejné úrovně).
Důležité je si uvědomit, že lateralita je jasně dána na základě pozic mozkových hemisfér. U praváků je dominantní hemisféra vlevo, u leváků je dominantní hemisféra vpravo. Každý z nás je tedy buď levák, nebo pravák, není možné, abychom byli jakoukoli kombinací obojího.
Další testy laterality
Matějčkův a Žlabův test však není jediný test laterality, který je používán - je jasné, že tak jako v českém prostředí je tento test zažitý nejvíce, v jiných národních pedagogikách se používají testy jiné, které se s těmito sledovanými pohybovými situacemi nemusí shodovat. V českém pedagogickém prostředí se kritérii a postupem stanovení laterality zabývala řada odborníků už dříve - první test laterality vytvořil v roce 1936 Václav Příhoda, jiný systém určení laterality použil Miloš Sovák (1962), a přestože test Matějček a Žlab je pořád nejpoužívanější, je dále profesionálně, ale často i velmi laicky modifikován.
Doporučení pro rodiče a učitele
Dominanci pravé mozkové hemisféry a jí odpovídající leváctví může dítě někdy potlačit silným strachem, stresem. Tzv. "přecvičování laterality" ve skutečnosti neexistuje, neexistují tedy "přeučení leváci", tento pojem se objevil v české pedagogické literatuře někdy v sedmdesátých letech a je zcela nesprávný. Nelze přeučit vyhraněného leváka na praváka nebo vyhraněného praváka na leváka, ale jedině přicvičit, tedy přidat k tomu, co už je něco nového, dalšího, ostatně tak to i definuje zakladatel nauky o leváctví M. Sovák.
Vnitřní intuitivní preference končetin či smyslových orgánů je silnější než výchova - přesto některé jednotlivé pohyby nebo celý souhrnný pohyb lze přicvičit a zautomatizovat v souladu s pohyby praváka, lateralita leváka se prostě nemění (např. u leváků hra na pravostranný hudební nástroj, rozjíždění se na kole, střelba ze zbraně, taneční kroky, pořadová cvičení, pracovní návyky spojené s ovládáním pravostranných nástrojů a přístrojů atd.).
Matějčkův a Žlabův test laterality se už dávno dostal na veřejnost a stal se základním vybavením učebnic i diplomových prací, které se lateralitou zabývají. Učitelé i rodiče si mohou podmínky i úkoly mírně upravovat, ale i tak je potřeba dodržovat řadu provozních zásad. Ty zejména pro učitele zformulovala L. Křišťanová:
- Před dítě předkládáme různé předměty tak, aby pravá i levá ruka měla stejnou příležitost.
- Při provádění zkoušek je potřeba mít na mysli, že dítě není hloupé a dobře ví, že se kolem něj děje něco mimořádného, protože o jeho problému s volbou vedoucí ruky se už dávno ve škole i doma veřejně mluví.
- Přestože nás lateralita dítěte zajímá a byli bychom rádi, kdyby bylo rozhodnuto co nejdříve, v žádném případě nesmíme na dítě vyvíjet tlak, aby se necítilo povinno nám vyhovět.
- Při vyhodnocování jednotlivých situací se musíme vžít do pocitů a záměrů dítěte a posoudit, která činnost vykonávaná jednou, nebo druhou rukou je pro dítě důležitější a náročnější.
- Při opakovaných testech musíme počítat s tím, že v následných opakovaných situacích se jejich provádění může měnit, protože opakováním si pohyb "sesedává" hledáním nejlepší, nejsnazší varianty a pak se ustaluje.
- Musíme počítat i s tím, že pohybovou situaci člověk nemusí zvládnout intuitivně vhodně - celá řada lidí, leváků i praváků, si je vědoma, že "dělá něco přes ruku", aniž by k tomu měla logický důvod.
Diagnostika fonematického sluchu
Sluch je vedle zrakového vnímání druhým nejdůležitějším prostředkem komunikace. Sluch ovlivňuje rozvoj řeči a s úrovní řeči je neodmyslitelně svázán rozvoj myšlení. Oslabená schopnost sluchového rozlišování může ovlivňovat samotný proces učení.
Správná fonematická diferenciace (neboli sluchové rozlišování) je základem k úspěšné logopedické péči, proto je velmi nutné se jí v dostatečné míře věnovat. Nově se nabízí diagnostika fonematického sluchu, a to konkrétně hodnocení fonematického sluchu u předškolních dětí (standardizovaný test). Jedná se o obrázkový test určený k vyšetření fonematického slyšení (tj. rozlišování distinktivních rysů hlásek).
Výzkumy laterality
Co ukazují odborné průzkumy laterality a proč je tak obtížné získat jednoznačné a srovnatelné výsledky o leváctví, praváctví a ambidextrii napříč generacemi? Tato kapitola vysvětluje metodické problémy výzkumů, limity statistických vzorků, rozdílnost používaných testů a vliv společenských zvyklostí na zjišťování laterality dětí i dospělých. Dozvíte se, proč se výsledky různých studií často liší, jakou roli hrají kulturní podmínky i legislativa, a proč se mnoho závěrů opírá o laické, školní nebo studentské průzkumy.
Jediné věrohodnější informace, než je přímé pozorování dítěte rodičem nebo učitelem, přinášejí různé řízené průzkumy laterality, které si pro svou potřebu provádějí různé instituce, většinou vědecké a školské, aby se psychologové a speciální pedagogové zorientovali v počtu a struktuře laterálních znaků, které si s sebou životem nesou příslušníci konkrétních generací. Souhrnné a srozumitelné výsledky si žádají nejen rodiče, aby se o svých dětech nejen dozvěděli a zároveň aby našli cestu k výchově svého dítěte, ale i učitelé mateřských škol a prvního stupně škol základních právě proto, že jsou ti, kteří jsou zodpovědni za položení základních návyků a počátečního psaní.
Přestože zájemců o informace je mnoho, průzkumy za posledních padesát let bohužel nepřinášejí jednoznačné výsledky, i když některé sledované parametry. Problémy ve výzkumu laterality zahrnují:
- Nejsou ustálené metodologické postupy při stanovování laterality - u nás se k vyšetření nejčastěji využívá standardizovaný test Matějček - Žlab (1972), který je zaměřen zejména na stanovení laterality ruky a oka, které jsou nejdůležitější pro školní praxi.
- Vzhledem k počtu leváků je těžké získat dostatečně velkou kontrolní skupinu a provést kvalifikovaný průzkum a jeho vyhodnocení - např. Záhady praváctví a leváctví (Drnková - Syllabová, 1983 a 1991), kterou můžeme považovat v naší literatuře za zásadní, byť dobově podmíněnou studii, pracuje se statistickým vzorkem 100 dětí, u nichž byla podrobněji vyšetřena a vyhodnocena lateralita - v tomto případě je pak vyhodnoceno 10-12 leváků, z nichž se vyvozují závěry.
- Nejsou vyčleněny potřebné finanční prostředky pro rozsáhlejší a kvalifikovanější výzkum - v rámci představy, že "nám stačí ty výsledky, které máme" a "že jsou potřebnější věci, na které nemáme" se výzkum současného rozložení populace z hlediska laterality přesouvá na laickou úroveň individuálně prováděných průzkumů na úrovni bakalářských a diplomových prací a roztroušených bodových průzkumů jednotlivců.
- Legislativní obtíže - přijetím zákona o ochraně osobních dat.
- Problém výzkumu v otevřených a uzavřených statistických skupinách - pro stanovení procentuálního podílu nějakých sledovaných znaků musíme postupovat průzkumem v tzv. "uzavřených skupinách" - takovou uzavřenou skupinou jsou žáci jedné školy, ale vzhledem k zhruba 10% zastoupení počtu leváků v populaci je pak taková skupina poměrně malá - např. velká střední škola se 400 žáky "vyprodukuje" ke zkoumání kolem 40 leváků za předpokladu, že budou ochotni spolupracovat, stejně jako jejich rodiče, ředitel a ...; výzkumy v otevřených skupinách jsou sice zajímavým souborem dat.
Problematika stanovování laterality se tak stala i standardním a hojně využívaným tématem bakalářských a magisterských prací a je jen na úrovni autora, jeho vedoucího práce a úrovni školy, jak se s tímto mnohokrát opakovaným tématem vypořádá. Při prostudování množství staženého materiálu v češtině se potvrdilo tušení, že tyto práce se stáhly jako obruč kolem metody určení laterality a z toho navazujícího psaní leváků, ale že na ostatní témata ani ve vysokoškolském prostředí téměř žádné místo není. Druhým poznatkem je to, že česká pedagogická literatura nepracuje s jinojazyčnými zdroji a ze zahraničních zdrojů používá pouze několika překladů do češtiny (Healyová, Zoche, Wright) a že názory a pojetí laterality a problematiky leváctví v pojetí M. Sováka zůstávají dominantní.
Zajímavá je i z toho vyplývající setrvačnost názorů a malého zájmu prohlubovat tématiku v posledních desetiletích i prostřednictvím česky psané odborné literatury, přestože v letech šedesátých jsme byli naopak v této oblasti na čele vývoje.
Doporučení pro leváky
Dítě sedí u stolečku, později v lavici tak, aby levým loktem nenaráželo do pravé ruky vedle sedícího souseda. Předměty, hračky podáváme do levé ruky. Nejsme-li si jisti, zda je dítě skutečně levák, podáváme je (necháváme je ležet) ve stejné vzdálenosti od obou rukou. Papír na kreslení, sešit pokládáme vlevo od osy těla, při psaní zvedáme levý horní okraj.
Držení psacího náčiní v předškolním i školním věku se neliší významně od práce s pravákem. Sledujeme správné sezení při psaní (opora nohou o zem, přiměřeně vysoká pracovní plocha), správné držení psacího náčiní ve třech prstech, sklon psacího náčiní (hrot směřuje k rameni). Přestože existuje doporučený sklon písma, netrváme za každou cenu na plnění toho požadavku.
tags: #informace #o #testu #laterility #matejcek #zlab
