Zkouška těsnosti a pevnosti lepených spojů a hydroizolací z PVC

Po výběru vhodného lepidla, přípravě povrchu, volbě způsobu aplikace a samotném slepení dílů se stále můžete ptát, zda lepený spoj splní požadavky. Bude dostatečně pevný, trvanlivý a odolný vůči různým vlivům? Využití lepených spojů v mnoha odvětvích je možné díky propracované metodice kontroly kvality. Ta je založena především na pevnostních zkouškách. Bez odpovědné kontroly a řádného odzkoušení fóliových izolací včetně jednoznačného písemného výstupu nelze nikdy s jistotou tvrdit, že je dílo provedeno řádným a zcela spolehlivým způsobem, a že není nikde z jakéhokoli důvodu poškozeno.

Problémy s netěsnými izolacemi a následná často velmi složitá nápravná řešení, obzvláště v rámci izolací spodních staveb, značně psychicky a i finančně zatěžují nejen dodavatele izolačních fólií a dodavatele staveb, ale především samotné majitele a uživatele objektů. Mnoha problémům lze v praxi snadno předejít pomocí osvědčených kontrolních mechanismů, které odborníci z Fatra, a.s. popisují v tomto technickém podkladu.

Zkoušky pevnosti lepených spojů

Smyková zkouška

Smyk je nejčastější typ zatížení působící na lepené spoje. Smyková pevnost bývá považována za klíčovou mechanickou vlastnost lepidla. Smyková zkouška je definována normou DIN EN 1465 a je velmi rozšířená. Metoda se používá, pokud jsou lepené díly z konkrétních materiálů. Dva takto připravené vzorky slepené dohromady (jednoduchý přeplátovaný spoj) se zatěžují tahem v rovině lepidla. V tomto případě je důležité použít vhodnou tloušťku vrstvy lepidla. Smyková pevnost obvykle klesá se zvyšující se tloušťkou vrstvy, což souvisí se změnou stavu napětí ve spáře. Po zkoušce se vyhodnocuje charakter porušení.

Zkouška odolnosti proti odlupování

Zkouška odolnosti proti odlupování vytváří situaci, kdy se jeden slepený díl odlupuje od druhého, čímž vzniká tahové namáhání v lepidle. Připravené vzorky jsou zatěžovány silou téměř kolmo na lepenou plochu. Plynulý nárůst síly způsobí natržení a následné odlupování. Zkouška odlupování se používá jak pro dva tuhé díly, tak pro odlupování pružného dílu od tuhé podložky. Často se využívá u testování pásek.

Zkouška pásku lepidla

Zkouška pásku lepidla je definována normou DIN 54457. Spočívá v nanesení pásku elastomeru (pružného lepidla) na určený povrch a následném odtrhávání pásku při současném a systematickém nařezávání.

Čtěte také: "Na kávě s..." - zkouška prkna

Zkoušky stárnutí a trvanlivosti

Pro optimální posouzení trvanlivosti spoje se nejprve provádějí mechanické zkoušky, poté zkoušky stárnutí a následně se mechanické zkoušky zopakují. Stárnutí lepidla jsou změny, které ve spoji probíhají v čase. Lepené spoje stárnou vlivem různých zatížení, což může vést ke snížení pevnosti a trvanlivosti. Nejčastěji se jedná o vlivy jako teplota, vlhkost/chemikálie, UV záření, mechanické zatížení a materiálové vlivy. Při vyšších teplotách může klesat koheze lepidel, urychlují se chemické reakce a stárnutí (např. pronikání vody). Při působení vlhkosti nebo chemie může dojít ke snížení adheze, poklesu koheze (změkčení) nebo hydrolýze polymerních řetězců. Stárnutí se může týkat i lepených dílů (např. zkouška stálého klimatu).

Společnost Melkib má jako firma s dlouholetou praxí v průmyslových lepidlech možnost zajistit zkoušení lepených spojů v certifikované laboratoři podle platných norem. Cena závisí na počtu vzorků a rozsahu zkoušek. Nejprve určete dominantní typ zatížení (smyk, odlupování, tah). Adhezní porušení znamená oddělení lepidla od podkladu.

Kontrola těsnosti hydroizolací

Optická kontrola

Optickou kontrolu je možno považovat za základní nástroj kontroly izolací jak ve svarech, tak v ploše a v detailech. Naprosto nezbytné je její vykonání před zakrytím hydroizolačního povlaku měkkými ochrannými a dalšími stabilizačními či provozními vrstvami. Za nevyhovující se považuje místo, kde hrot jehly vnikne do spoje mezi folie zcela nebo i částečně.

Zátopová zkouška

Pro zátopovou zkoušku těsnosti izolací v současné době existuje v ČR závazná normová úprava a sice "ČSN 75 0905 Zkoušky vodotěsnosti vodárenských a kanalizačních nádrží". Pro zátopové zkoušky plošných konstrukcí (střechy a podlahy) není dosud platná legislativa k dispozici. Nicméně je možné a účelné postupovat v některých bodech provedení zkoušky s přihlédnutím k ustanovení jednotlivých článků ČSN 75 0905 včetně využití vzoru "protokolu o zkoušce". Provedení zátopové zkoušky by mělo být součástí smluvního ujednání. Zátopová zkouška se provádí na základě úspěšně vykonané optické kontroly spolu s kontrolou všech svarů po jejich celé délce zkušební jehlou. Optimální doba trvání zkoušky je 48 hodin a počíná běžet okamžikem naplnění daného zkoušeného sektoru vodou. Zkouška je ukončena a hodnocena jako úspěšná pokud se po 48 hodinách neobjeví na spodním líci stropní konstrukce žádné průsaky. V případě, že se průsaky objeví, je potřeba zkoušku okamžitě ukončit, vodu ze zkoušeného sektoru odčerpat a znovu zkontrolovat zkoušený sektor. Po úspěšném dokončení zátopové zkoušky je nutné provést zápis do stavebního deníku s popisem zkoušky, datem, časem, výsledkem a s podpisem všech zúčastněných stran. Velikost zkoušených sektorů není omezená, záleží na konkrétních podmínkách každé stavby a zejména na povoleném maximálním zatížení nosné střešní konstrukce. Při provádění zátopové zkoušky a zejména kvůli jejímu odpovědnému vyhodnocení je potřeba zajistit, aby při deštích nemohla voda podtékat pod zkoušenou izolaci nedokončenými úseky izolačního povlaku, stejně tak zabezpečit maximálně možnou úroveň hladiny zkušební kapaliny.

Zkouška těsnosti vakuovou komůrkou (vakuovou pumpou)

Tyto zvony jsou osazeny vakuometrem s platnou kalibrací s možností připojení hadicí k vakuové vývěvě. Zvon má na spodní hraně tlakový těsnící profil vzduchotěsně ohraničující zkušební prostor. Před přiložením zvonu se zkoušená oblast nejdříve zbaví prachu a nečistot a na povrch se nanese detekční kapalina s povrchově aktivním činidlem (saponátový roztok). Zkušební kapalina nesmí být těkavá, nesmí při teplotě zkoušení během doby zkoušení zasychat, musí být viskózní a nesmí při sníženém tlaku pěnit. Zkušební zvon se umístí nad zkoušené místo a přitiskne se k podkladu. Test se provádí při podtlaku 0,2 bar (0,02 MPa) u fólií z PVC-P a 0,5 bar (0,05 MPa) u fólií z PE-HD a TPO. Dosažená hodnota podtlaku by měla být konstantní po dobu min. 30 sekund. Případná netěsnost je detekována tvorbou bublin.

Čtěte také: Jak namontovat obkladové panely

Tato zkouška se vzhledem k časové náročnosti provádí pouze namátkově u cca 5% spojů a omezuje se na kratší úseky a místa T-spojů. Podmínkou provedení této zkoušky je vytvoření dvoustopých svarů pomocí horkovzdušných svařovacích automatů tzv. horkých klínů. Tato zkouška umožňuje testování celkové délky spoje v jedné operaci.

Prostřednictvím této metody zjišťujeme těsnost svarových spojů nádrží, zásobníků, van apod. Ze všech tlakových zkoušek těsnosti používáme zkoušku těsnosti vakuovou komůrkou, kde na zkoušený svarový spoj je nanesen saponátový roztok, následně se přiloží na zkoušené místo vakuová komůrka a z jejího prostoru je odčerpán vzduch vakuovou vývěvou. V případě indikace vady typu netěsnosti dochází v místě netěsnosti ke vzniku vzduchových bublin. Zkoušky jsou vcelku jednoduché a velmi účinné. Používáme vakuové vývěvy od firmy Lavat, Chotutice, CZ.

Zkouška přetlakem

Zkouška přetlakem se smí provádět až nejméně 1 hodinu po provedení vlastního svaru. Hodnota zkušebního tlaku je stanovena podle metodiky Ö NORM S 2076 pro DB 3 tzn. PVC-P pásy v parametru od 100 - 200 kPa. Pro izolační pásy z materiálu TPO je tento referenční tlak možné zvýšit na 250 - 350 kPa. Hodnota zkušebního tlaku by měla být přizpůsobena teplotě fólie a okolí, šířce zkušebního kanálku, tloušťce a materiálu svařované fólie. Po tuto dobu nesmí zkušební tlak klesnout o více než 20% původní hodnoty.

Zkouška podtlakem v kontrolním kanálu

Tento druh zkoušky se používá v případech, kdy je spodní stavba objektu izolována dvouvrstvým hydroizolačním povlakem s aktivním kontrolním a sanačním systémem z PVC-P nebo TPO fólií. Pomocí vývěvy se ze zkoušeného sektoru vysaje vzduch na hodnotu -0,5 bar. Během vysávání se postupně kontroluje uzavíráním ventilu změna tlaku. Po ustálení tlaku se ventil uzavře a vývěva vypne. Zkoušený sektor je možno považovat za těsný, pokud po uplynutí následujících 10 minut nárůst tlaku není větší než 20% tzn. max. -0,4 bar.

Kapilární zkouška průsaková

Další metoda kontroly těsnosti svarových spojů je kapilární zkouška průsaková. Pro tuto zkoušku se používají penetrační prostředky jako pro metodu kapilární povrchovou, pouze zde odpadá etapa čištění svarového spoje od přebytku penetrantu. Pro zkoušku je důležitý přístup ke zkoušenému svaru z obou stran: na jedné nanášíme červený penetrant na druhé straně svaru nanášíme bílou vývojku. Po uplynutí penetračního času (podstatně delší než u kapilární zkoušky povrchové) případná netěsnost vyvzlíná do vývojky a vytvoří barevnou indikaci vady.

Čtěte také: metody testování kvality hydroizolace

Kromě výše uvedených systémů kontroly a zkoušení těsnosti izolačních povlaků ze syntetických fólií existují další alternativní, ale méně rozšířené systémy kontroly.

Tabulka: Přehled zkoušek těsnosti a jejich parametrů

tags: #zkouska #vakuovou #pumpou #pvc #informace

Oblíbené příspěvky:

• Vše o hlavním vypínači 160A na DIN lištu
• průvodce výběrem českých olejů na dřevo
• Vše o měrné hmotnosti Liaporu
• Přečtěte si recenzi spárovací hmoty Ceresit CE 33 Comfort Bílá
• Truhlářský Drak a bedýnky Patobox