Hliněné omítky: Návrat k přírodě pro zdravý domov

S pokorou se opět vracíme k technologiím a materiálům, které už před staletími používali naši předkové, a s údivem zjišťujeme, jak fungují. Hlína jako materiál zná lidstvo od pravěku. Nepoužívalo se jí však jen jako základní suroviny k výrobě keramiky, ale sloužila také ve stavebnictví. Mezopotamští Sumerové budovali z hliněných cihel své úchvatné stavby, s hlínou pracovali i američtí Indiáni, jejichž hliněná puebla přežila až do dnešních časů. Hlínu používali rovněž naši předkové ke stavbám svých rázovitých chalup.

V současné době prožívá hlína renesanci. Nemusí být nutně dominantním materiálem při stavbě domu, ale využitím jejich dobrých vlastností v jednotlivých konstrukcích můžeme pozitivně ovlivnit kvalitu bydlení. V západní Evropě se v posledních letech stále více používají vnitřní hliněné omítky. Tento trend směřující k širšímu uplatnění přírodních materiálů dorazil také k nám a tvoří alternativu tradičním omítkovým systémům. Omítky se používají nejen při obnově historických budov, ale i v moderních interiérech novostaveb, kde příznivě ovlivňují vnitřní klima. Velmi často se také používají do ekologických a nízkoenergetických objektů.

Blahodárné účinky hliněných omítek na klima

Blahodárné klima. To se v souvislosti s hlínou skloňuje nejčastěji. O hlíně se nejčastěji hovoří v souvislosti s regulací vlhkosti v interiérech. Hlína dokáže velmi rychle pohltit zvýšenou vlhkost vzduchu a následně ji uvolňuje zpět do interiéru. Nejdůležitější vlastností hliněných omítek je určitě schopnost regulace relativní vlhkosti vzduchu v prostoru. Z příliš vlhkého vzduchu omítka nečekaně vysokou měrou odebírá přebytečné vodní páry a naopak do suchého vzduchu stejně dobře přepouští vlhkost, kterou si předtím "nastřádala". Optimální tloušťka omítky z hlediska absorpce je 4 cm. Kvalitní biologická omítka je pH neutrální a je možno ji aplikovat téměř na jakýkoliv savý podklad.

Trápí-li vás jakékoli dýchací potíže, může být právě použití hlíny v interiéru řešením. Pokud vás trápí problémy s dýchacími cestami, mohou právě hliněné zdi pomoc. Díky tomu, že se jedná o přírodní materiál, jsou mnohem zdravější než umělé zvlhčovače vzduchu, ve kterých se mohou množit plísně a škodlivé mikroby. Hliněný materiál pohlcuje také pachy z kuchyně, cigaretový kouř a obecné látky způsobující potíže hlavně alergikům. Má vysoký protialergický potenciál a schopnost bránit výskytu plísňových spór. Hliněný povrch zabraňuje vzniku rušivého elektrostatického náboje v interiérech.

Nejcennější vlastností hliněné stěny je to, že do jisté míry mění složení vzduchu a tím vytváří tzv. hliněné mikroklima. To se vytváří, když je omítka silná alespoň 1 cm. Vápenné omítky vytvoří klima, které je pocitově čisté až sterilní, sádrové omítky zase vytváří spíše pocit suššího klimatu a hliněné omítky působí vlhkým dojmem. Právě tato vlastnost hliněných omítek se využívá s úspěchem v interiérech, které jsou sušší. A přitom se díky vlastnostem hlíny nemusíme bát žádných plísní.

Čtěte také: Moderní interiér s hliněnými omítkami

Výhody a nevýhody hliněných omítek

Hliněné omítky nabízejí řadu výhod, které je činí atraktivní volbou pro ekologicky smýšlející stavebníky i ty, kteří si potrpí na zdravé vnitřní klima. Nicméně, je důležité znát i jejich omezení.

Výhody

• 100% přírodní materiál: Nulový dopad na životní prostředí patří k hlavním pozitivům každé hliněné omítky. Platí to při výstavbě i bourání domů. Dosud nebyly zjištěny žádné škodlivé účinky takových omítek.
• Regulace vlhkosti: Hliněné omítky velmi dobře regulují relativní vlhkost vzduchu, mají vysokou absorpční schopnost a konstantně udržují vlhkost v rozmezí 40 až 50 %.
• Zdravé mikroklima: Váže škodliviny a zápachy, má vysoký protialergický potenciál a schopnost bránit výskytu plísňových spór.
• Akumulace tepla: Hlína má schopnost akumulovat teplo, ze všech druhů omítek má nejvyšší povrchovou teplotu, což se příznivě projevuje v nákladech na vytápění.
• Estetika: Hliněné omítky mají svůj nezaměnitelný vzhled. Jsou opakem běžně prodávaných omítek, u kterých se lpí na dokonalosti. Jejich nedokonalost vytváří z interiérů útulné prostředí.
• Recyklovatelnost: Hliněné omítky jsou stoprocentně recyklovatelné: pokud rozmícháme již ztvrdlou omítku s vodou, opět máme omítkovou směs použitelnou na další práce.
• Bez chemických přísad: V hliněných omítkách nenajdeme žádné speciální "moderní" přísady, které se používají u všech standardních omítkových směsí.

Nevýhody

• Nižší povrchová pevnost: Její povrchová pevnost je nižší než u běžných omítek. Je proto nutné počítat s častějšími opravami a poněkud vyšší prašností v interiéru.
• Špatná odolnost vůči povětrnostním vlivům: Hliněné omítky nejsou vhodné pro použití v exteriérech, protože pravidelné deště omítku splavují. Hlína na fasádě je totiž citlivá na vítr a déšť, v důsledku čehož začne měknout a odlupovat se.
• Citlivost na vodu: Je potřeba se vyhýbat místům, kde by mohly přijít do přímého kontaktu s tekoucí vodou (sprchový kout, prostor přímo za umyvadlem atp.). Hliněná omítka také nemá ráda zavlhlé stěny, kde ze země vzlíná vlhkost do stěn. V místnostech s větší vlhkostí je potřeba použití hliněných omítek důkladně zvážit. Hlína dlouhodobou zátěž nezvládne a opadá.
• Cena: Určitým problémem je cena, neboť hliněné omítky jsou dvakrát dražší než běžné omítky.
• Omezená doba aplikace: Tyto omítky se doporučuje realizovat v období, kdy nejsou mrazy, resp. nejlépe od dubna do října.

Aplikace a zpracování hliněných omítek

Hliněné omítky je možné zabarvit až do osmi různých odstínů od okrové po modrou pomocí barevných pigmentů. Pokud si chce člověk udělat finální omítku z místa, tak mu nemůže vadit, že bude tmavá, hnědá. Pokud si nechce ztmavit interiér a chce omítku světlou, tak už to sám nedokáže.

S hliněnými omítkami se pracuje podobně jako s běžnými. Je potřeba si dát pozor na pár odlišností, jinak se dá říci, že s omítkou zvládne pracovat každý zručnější člověk. Než se začne omítka nanášet na nějakou stěnu, tak se podklad musí dokonale namokřit vodou. Suchý podklad by z omítky rychle vysál vodu a s ní by se potom hůře pracovalo. Hlavní zásadou při omítání je dostatečné provlhčení podkladu.

V současné době je většina aplikací prováděna na běžné zdivo (cihly, vápenopískové cihly, betonové stěny), ale i dřevěné stěny (deskový záklop, OSB), kde se používají rákosové rohože, aby omítka ze stěny časem nespadla. Hliněná omítka oproti běžným omítkám přilne k podkladu pouze mechanicky. Proto lze hliněnou omítku nanášet pouze na savé a drsné podklady. Tloušťka záleží na druhu podkladu, na který se nanáší. V případě cihel stačí povrch navlhčit a opatřit penetračním nátěrem, v případě hladkých betonových povrchů se omítka nanáší buď na dřevěný rošt, nebo na rákosové rohože. Tloušťka omítky u dřevěného roštu je 5 - 7 cm, u rohoží 2 - 2,5 cm.

Při nanášení hrubých omítek je lepší, když se nepoužívají žádné omítníkové lišty, aby se nanášená plocha ničím nepřerušovala. Může se stát, že by se v místech omítníkových lišt časem mohla ukázat prasklinka. Drobné nedokonalosti jsou ale v takto laděném interiéru žádoucí.

Čtěte také: zdravé bydlení s omítkami Picas

Hliněné omítky se nedají vyhladit do dokonalé hladkosti. Na to jsou příliš hrubé. Pokud jejich povrch má být vyhlazený, tak se nanáší většinou ve dvou vrstvách a finální povrch se pouze zlehka přehladí hladítkem. Vznikne tak sametový nedokonalý povrch. Většinou se ale povrch omítek filcuje. Drobné kamínky vystoupí na povrch omítky a vytvoří tak drsnější strukturu. Jiným druhem jsou omítky z kaolinitových jílů. Jsou čisté, bílé, bez příměsí, velmi dobře se pigmentují i do pastelových tónů. Nevýhodou je, že jsou měkké. Jejich povrch se buď pouze sprašuje (lze ho kdykoliv v případě potřeby znovu navlhčit a vyhladit případné nerovnosti), nebo ho můžeme opatřit průhledným hydrofobním zpevňujícím nátěrem. Finálně můžeme omítku opatřit vápenným nebo kaseinovým nátěrem. Kaseinový nátěr vytváří čisté hladké plochy, oproti tomu vápenné barvy mají hloubku, nepůsobí tak stejnorodě. Plošné použití barev je sice technicky možné, ale potlačuje přírodní vzhled povrchu.

Kreativitě se meze nekladou. Do omítky můžete přidávat drcené byliny, aby omítka voněla. Můžete přidávat drcené mušle s perletí, aby se leskla nebo přidat slámu či různé rostlinné zbytky, aby vypadala přírodněji. Většina výrobců zakazuje cokoli přidávat, protože by to mohlo mít špatný vliv na výslednou pevnost omítky. Pokud se ale do omítky nepřidává více jak 3 -5% nějakého přídavku, tak toto množství většinou zásadně neovlivní vlastnost omítky. Vše je ale lepší vyzkoušet na nějakém malém vzorku, než se začne provádět větší plocha.

Porovnání průmyslově vyráběné a domácí hliněné omítky

Je rozdíl, jestli si na vlastní zahradě nakopu hlínu a použiju ji na hliněnou omítku, nebo jestli si koupím hotovou směs přímo od výrobce. Michal Navrátil, specialista na hliněné materiály, se těmto otázkám věnuje přes 15 let a nabízí cenné postřehy.

Průmyslově vyráběné hliněné omítky

• Základními komponenty hliněných omítek jsou písek a jíl. Písek má funkci plniva, jíl pojiva.
• Poměr pojiva a plniva je pečlivě vyvážen v závislosti na vlastnostech jílu tak, aby nedocházelo ke vzniku trhlin (příliš velké množství jílu), anebo aby nebyly zhoršeny základní vlastnosti omítky (při nedostatku jílu).
• Celý průmyslově vyráběný omítkový systém tvoří, obdobně jako u klasické štukové omítky, podkladní podhoz (je nutný pro adhezi omítky k podkladu, obsahuje až 60 % pojiva), hrubá jádrová omítka (lze ji nanášet ručně nebo strojně omítacím strojem) a jemná štuková vrstva. Jádro tvoří ze 70 % písek a z 30 % hlína.
• Právě hliněné omítky se v posledních letech začínají v západní Evropě stále více používat ve formě vnitřních omítek. Tento trend dorazil také k nám a tvoří alternativu tradičním omítkovým systémům.
• Použít jich lze na jakýkoliv podklad s výjimkou tapet. Poradí si s nimi i amatérští stavebníci, ale vhodné jsou také pro profesionální zpracování, včetně nanášení omítacími stroji.
• V sortimentu hliněných omítek Viton najdeme materiál pro všechny vrstvy na zdivu: podkladní podhoz, hrubou jádrovou omítku i jemnou štukovou vrstvu. A tu bude možné od příští stavební sezóny koupit probarvenou ryze přírodními pigmenty v některém z osmi základních odstínů.

Hliněné omítky z místních zdrojů

• „Můj názor, ke kterému jsem za těch 17 let došel v otázce výroba hlíny na pozemku versus její pořízení od výrobce, je ten, že hlína z toho daného pozemku tam pocitově patří, má energii toho místa. Já jsem si při stavbě svého domu také dělal omítky z naší hlíny. Za sebe můžu říct, že bych ji použil, je to živá hlína, protože většinou je z povrchu.“
• Když používáme vlastní hlínu, ta nemusí být na zpracování vždy ideální, ale z 95 % hlín, které jsou na pozemku, lze bez problému udělat hrubou omítku, stačí jen mít zkušenost, to zpracování je ale zdlouhavé.
• Pokud jsem v situaci, kdy si celý dům stavím svépomocí, protože nemám tolik peněz, ale mám čas, tak proč to neudělat?
• Pokud je to jen jedna stěna, je otázka, jestli mám dostatek času to studovat, sbírat zkušenosti, jak to vymíchat, tam je asi lepší si to koupit. Pokud je to na celý dům a nemám tolik peněz, tam se nabízí si to udělat sám.
• Jediný problém, který vidím u těch domácích omítek, je ten, že lidé se je snaží udělat co nejjílovější.
• Michal Navrátil spolu s Alešem Dorazilem napsal část o hliněných omítkách z místních zdrojů do knihy „Slaměné domy“ od Honzy Martona, která je stále k dispozici a podrobně popisuje, jak dojít ke správné směsi.

Světový trend v omítkách se rozděluje do dvou směrů. Jeden je „nebudeme do omítek nic dávat, protože jsme výrobci a měli bychom to dokázat vyrobit čisté“. Protože ve chvíli, kdy tam něco přidáme, už to není hliněná omítka. Druhý postoj výrobců je „musíme to dostat k co nejvíce lidem, tedy aby omítka měla vlastnosti jako třeba vápenná, dáme nějaké přírodní příměsi, o nic tedy nejde.“ Takže jsou 2 směry, kterými se lze dát.

Když se vám zdá v místnosti vzduch suchý, stačí rozprašovačem postříkat kousek hliněné zdi, která vzduch přirozeně osvěží a pomalu zase vyschne. Když navíc do omítky přidáte sušený hřebíček nebo levanduli, bude blahodárný účinek dokonalý. Pokud je znečištění jen lehké, doporučujeme si zvyknout. Vše se časem okouká. Pokud je znečištění větší, postupujte stejně jako při opravě hliněných omítek - buď lokálně, do ztracena nebo celou zeď.

Čtěte také: Ekologické řešení pro interiér

tags: #hlinene #omitky #a #papez

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat mezi laminátem a masivem u akustické kytary
• Vše, co potřebujete vědět o náhradních dílech pro roletová vrata
• Komplexní průvodce ochranou před hmyzem
• Jak pomáhající instituce řeší sociální izolaci?
• Jak se zbavit nechtěných opeřenců