Reakce obkladů a stavebních materiálů na oheň: Klasifikace A1 a další informace

Když se řekne "bezpečný materiál", většina lidí si představí takový, který nehoří. V odborné terminologii a stavební legislativě se tato vlastnost nazývá reakce na oheň. Tento parametr přesně definuje, jak stavební výrobek přispívá k rozvoji požáru, jak rychle se po něm šíří plamen, kolik produkuje kouře a zda z něj odkapávají hořící částice. Pro majitele budov a investory je znalost tříd (A1, A2, B až F) nezbytná pro splnění zákona o požární ochraně.

Bezpečnost lidí je parametr, který přitahuje pozornost designérů po celá léta a je prioritou číslo jedna každého stavebního projektu. Není divu, že klasifikace reakce na oheň je jedním ze základních kritérií pro výběr materiálu použitého při návrhu a konstrukci odvětrávaných fasád z velkoformátových panelů.

V interiérech je nejdůležitějším faktorem čas, který umožňuje lidem bezpečně opustit budovu (díky použití vhodných materiálů). V případě fasád se zmíněná nehořlavost týká otázky, zda požár zaútočí svisle a obsadí další patra. Tato vlastnost produktu je určena třídou reakce na oheň, což se odráží v technických podmínkách, které musí budovy a jejich umístění splňovat.

Evropská klasifikace reakce na oheň (Eurotřídy)

Klíčovou klasifikací hořlavosti stavebních výrobků v celoevropském měřítku jsou třídy reakce na oheň. Reakce na oheň je ukazatel toho, jak výrobky přispívají svou hořlavostí k rozvoji a intenzitě vznikajícího požáru (na rozdíl od požární odolnosti stavebních konstrukcí vystavených plně rozvinutému požáru).

Země Evropské unie určily klasifikaci reakce jednotlivých materiálů na oheň společně, a to na základě vypracované metodiky testování a vyhodnocování výsledků. V ČR jsou pravidla definována normou označenou ČSN EN 13501-1.

Čtěte také: Dřevotříska a reakce na oheň

Výrobky jsou nejčastěji na základě kombinace několika malorozměrových laboratorních zkoušek klasifikovány dle evropských norem do jedné ze sedmi tříd s označením A1, A2, B, C, D, E nebo F. Stupnice charakterizuje výrobky od třídy A1, jakožto zcela nepřispívající k požáru, po třídu F, jakožto výrobky výrazně se podílející na rozvoji a intenzitě požáru. Nejvyšší základní třídou reakce stavebních výrobků na oheň je A1, poté následují písmena abecedy A2, B, C, D, E a F označují materiály, které jsou stále více náchylné k ohni: nehořlavé, hořlavé, snadno hořlavé.

Společně s třídou reakce na oheň A2 až D (popř. E) bývá u výrobků uváděna a v požární legislativě požadována tzv. doplňková klasifikace vyjadřující intenzitu vývoje kouře (s1, s2 nebo s3; „s“ z angličtiny jako „smoke“) a plamenně hořících kapek (d0, d1 nebo d2; „d“ z angličtiny jako „droplet“). Vyšší číslo u klasifikace „s“ nebo „d“ znamená vyšší míru tvorby doprovodných komponentů hoření (kouře, kapek). Lze se tak setkat s úplným zápisem v podobě např. A2-s1, d0.

Třídy reakce na oheň jsou používány jako nástroj pro přímé legislativní omezení určitých výrobků ve stavbě. Evropský klasifikační systém je platný i v ČR - např. podle § 6 vyhlášky 23/2008 Sb., o technických podmínkách požární ochrany staveb musí být stavební výrobky klasifikovány do tříd A až F podle ČSN EN 13501-1. Klasifikace není na dobrovolné bázi, ale je vyžadována zákonem.

Specifikace jednotlivých tříd reakce na oheň

  • Třída reakce na oheň A1: Stavební výrobky této třídy nepřispívají k rozvoji požáru v žádném z jeho stadiu. Z tohoto důvodu jsou materiály a výrobky automaticky považovány za vyhovující pro ostatní skupiny a jsou brány jako nehořlavé.
  • Třída reakce na oheň A2: V této kategorii jsou výrobky a materiály, které nepřispívají k rozvoji a šíření požáru. Materiály vyhovují všem požadavkům nižších tříd a zároveň se považují za nehořlavé. Proto, aby materiál mohl být zařazen do této kategorie, musí vyhovět u zkoušek: zkouška jednotlivým hořícím plamenem, stanovení spalného tepla, zkouška nehořlavosti.
  • Třída reakce na oheň B: V této třídě reakce na oheň mohou být pouze materiály, které významně nepřispívají k šíření požáru a zároveň jsou schopny odolávat působení malého plamene v delším časovém intervalu. Jsou zde celkově přísnější požadavky, než je tomu u třídy reakce na oheň C. Materiály v této třídě reakce na oheň musí splnit několik podmínek: nesmí docházet k horizontálnímu šíření plamene po povrchu materiálu, musí projít zkouškou malého zdroje plamene tak, že nedojde k rozšíření plamene o více jak 150 mm do 60 s po ukončení působení malého plamene. Musí také splnit zkoušku jednotlivým hořícím předmětem (Single Burning Item - SBI), kde nesmí intenzita hoření překročit 120 W/s a celkové uvolněné teplo 7,5 MJ.
  • Třída reakce na oheň C: Do této třídy reakce na oheň patří materiály, které při hoření předmětu vykazují omezené rozšiřování plamene, ale zároveň jsou schopné mu odolávat v delším časovém intervalu. Jako test této třídy je modifikovaný test dle DIN 4102-1 s malým hořákem. Sledovanými parametry jsou doba zapalování, uvolňování tepla, rychlost šíření čela plamene, vývin kouře a další.
  • Třída reakce na oheň D: Zahrnuje materiály s akceptovatelným přínosem k rozvoji požáru a výrobky vyhovující kritériím pro třídu E a jsou schopné odolávat působení malého plamene po delší časový interval bez významného rozšíření plamene.
  • Třída reakce na oheň E: Materiály s podstatným ovlivněním intenzity požáru.
  • Třída reakce na oheň F: Na tuto třídu nejsou kladeny žádné požadavky.

Stavební výrobky se dělí do 7 hlavních tříd dle normy ČSN EN 13501-1. Třída A představuje materiály nepřispívající k intenzitě požáru a třída B materiály s velmi omezenou mírou přispění ke zvýšení intenzity požáru. Hořlavé stavební materiály představuje třída C s omezeným přispěním k intenzitě požáru.

Nezáleží na tom, zda stavební hmotu tvoří výrobek nebo je jen jeho součástí. Reakce na oheň u stavebních materiálů je definována jako schopnost materiálů reagovat v určitých požárních podmínkách, což zahrnuje míru jejich hořlavosti, šíření plamene, vytváření kouře a padání hořících částic.

Čtěte také: Požární vlastnosti OSB desek

Doplňková klasifikace (kouř a hořící kapky)

Kromě úrovně hořlavosti definuje norma EN 13501-1 i další třídy podle množství vzniklého kouře (s1, s2 nebo s3) a množství vytvořených hořících kapek nebo částic (d0, d1 nebo d2). Vyšší číslo u klasifikace „s“ nebo „d“ znamená vyšší míru tvorby doprovodných komponentů hoření (kouře, kapek).

  • s1 = minimální kouř
  • s2 = střední množství kouře
  • s3 = velké množství kouře
  • d0 = žádné hořící kapky
  • d1 = omezené množství hořících kapek
  • d2 = značné množství hořících kapek

Existují speciální dodatečná pravidla. Například třídu A1 nelze kombinovat s jinými třídami, třídy A2 - D jsou vždy kombinovány s třídami s a d a třída E může existovat samostatně nebo může být kombinována s další třídou na hořící kapky.

Pro návrh požárně bezpečných staveb se považuje za klíčové použití materiálů, které odpovídají klasifikaci dle normy ČSN EN 13501-1.

Rozdíl mezi reakcí na oheň a požární odolností

Národní stavební předpisy pro pasivní protipožární ochranu definují obecná pravidla a úrovně požadované požární ochrany podle typu budovy. Definují také pravidla týkající se protipožárních systémů, podrobnosti o rozdělení požárních úseků a metody požárních zkoušek. Dvě tak důležité metody zkoušek pro systémy prostupů se týkají „reakce na oheň“ a „požární odolnosti“. Mezi nimi je však zásadní rozdíl.

Reakce na oheň

Pokud je oheň schopen najít dostatek hořlavých materiálů, rychle se rozšíří. Proto je důležité používat materiály s omezenou hořlavostí. Zkoušení reakce na oheň hodnotí příspěvek stavebního materiálu k požáru, a to zejména hodnocením úrovně jejich hořlavosti. Je to odezva produktu, který svým vlastním rozkladem přispívá k požáru, kterému je vystaven za specifických podmínek. Jedná se o čistě odpověď materiálu a je to kritérium orientované na produkt. Reakce na oheň (A1-F) nám říká, zda materiál "přilévá olej do ohně".

Čtěte také: Požární vlastnosti laminované MDF

Požární odolnost

Požární odolnost je schopnost systému prostupu odolávat průchodu ohně přes stěnu nebo strop ve zcela rozvinuté situaci požáru a zabránit zvýšení teploty mezi exponovanou a neexponovanou stranou. Požární odolnost protipožárního systému se měří podle dvou kritérií:

  • E - Integrita / Celistvost: Schopnost výrobku zabránit přechodu ohně a horkých plynů. Není povoleno žádné pronikání plamenů.
  • I - Izolace: Schopnost výrobku zabránit zvýšení teploty na neexponovanou stranu stěny nebo stropu. Jedná se o omezení tepelného záření na teplotu okolí (nejvýše 140°C nad okolní teplotou jako průměrné měření a maximálně 180°C na jednom místě).

Překročí-li se jedno z výše uvedených kritérií, zkouška se ukončí a doba trvání dosažená před porušením určí příslušnou klasifikaci požární odolnosti. Standardní hodnoty požární odolnosti jsou 15, 30, 45, 60, 90, 120, 180 a 240 minut dle EN13501-1. Toto hodnocení obvykle znamená období, během kterého pasivní protipožární systém / konstrukční prvek může vydržet standardní zkoušku požární odolnosti. Na rozdíl od čistě materiálově orientovaného kritéria reakce na oheň je požární odolnost systémově orientované měření vztahující se na konstrukční prvek, což znamená, že celý prvek by měl odolávat vlivu ohně. Hořlavý materiál jako součást kompletního protipožárního systému může proto reálně dosáhnout hodnocení požární odolnosti.

Praktické příklady a aplikace

Pro maximální bezpečnost na únikových cestách vyžaduje legislativa nehořlavé materiály třídy A1 a A2. Nezaměňujte tento pojem s požární odolností (EI/EW), která udává čas, po který konstrukce odolá plamenům.

Příklad z praxe: Ocel vs. Dřevo v CHÚC

Představte si Chráněnou únikovou cestu (CHÚC) v bytovém domě. Projektanti zde často navrhují vchodové protipožární dveře. Pokud zvolíte ocelové, máte jistotu třídy A1 (nehořlavé). Pokud však investor trvá na dřevěných dveřích (reakce na oheň D), je to možné pouze tehdy, pokud mají certifikovanou požární odolnost (např. EI 30), která garantuje, že prohoří až za určitý čas.

Ocelové dveře jsou A1. Dřevěné protipožární dveře jsou z materiálu, který hoří (třída D), ale jsou konstruovány tak, aby ohni odolaly (např. 30 minut).

Zateplovací systémy (ETICS)

Při zateplování polystyrenem (třída E) je nutné dodržovat požární pásy z minerální vaty (třída A1) nad okny a v určitých výškách budov.

Kompozitní materiály a rizikové prostory

Moderní obklady mohou vypadat jako beton, ale obsahují plasty. Hledáte řešení pro archiv, sklad hořlavin nebo serverovnu? Nespoléhejte na kompromisy. Volte výhradně materiály třídy A1 (zcela nehořlavé). Například ocelové dveře a zárubně do této kategorie spadají.

Informativní hodnoty pro vybrané stavební výrobky

Třídu reakce na oheň pro vybrané stavební výrobky lze bez nutnosti nákladného zkoušení klasifikovat s využitím informativní přílohy v ČSN 73 0810. Tato ryze národní charakteristika udává rychlost v milimetrech za minutu, s jakou se plamen šíří po povrchu stěn a stropů či podhledů; ve starších legislativních dokumentech se lze setkat i s požadavky na index šíření pro podlahové krytiny např. v chráněných únikových cestách. Indexem šíření je často striktně omezeno použití stavebních výrobků pro určité typy staveb, a to v projektových normách požární bezpečnosti staveb řady ČSN 73 08xx.

V určitých případech je požadován i nulový index šíření (tj. nešířící plamen, is = 0 mm/min.), a to např. pro povrch požárních pásů na fasádě, obvodové stěny nacházející se v požárně nebezpečném prostoru, povrch hořlavého kontaktního zateplovacího systému, vnitřní povrchy na chráněných únikových cestách či výplně zábradlí balkonů či lodžií vyšších staveb. Indexem šíření jsou omezeny též povrchy v prostorech s vyšší koncentrací osob (požární úseky skupiny U1 a U2 dle ČSN 73 0802) a lze se tak setkat např. s omezením is ≤ 50 až 100 mm/min. Index šíření je zkoušen dle české zkušební požární normy ČSN 73 0863 a pro určitou skupinu převážně dříve používaných stavebních výrobků lze event. využít hodnotovou požární normu ČSN 73 0822.

Odkapávání stavebních hmot je rovněž ryze národní charakteristika eliminující jednak ohrožení osob či zvířat při evakuaci a jednak možnost rozšíření požáru hořící taveninou. Odkapávání hmot je zkoušeno dle české zkušební požární normy ČSN 73 0865. Striktní zákaz použití hmot, které v případě požáru (resp. při požární zkoušce) odkapávají, uvádí opět projektové požární normy, a to zejména v prostorách určitých typů únikových cest, prostorách s velkou koncentrací osob, ve stavbách zdravotnických zařízení, stájí zemědělských zvířat apod.

Příklady zařazení materiálů

  • Fasádní desky Silbonit jsou z hlediska požární odolnosti zařazeny do třídy reakce na oheň A2.
  • Fasádní desky Parklex jsou z hlediska požární odolnosti zařazeny do třídy reakce na oheň B1 nebo C1.
  • Fasádní desky Kronoart jsou z hlediska požární odolnosti zařazeny do třídy reakce na oheň B1.
  • Sklo je zařazeno do třídy A1 (nehořlavé).
  • Celulózová izolační hmota, CIUR a.s. je příkladem třídy C.

Kde najít informace o třídě reakce na oheň? V technickém listu výrobku nebo v Prohlášení o vlastnostech (DoP).

Přehled staršího a nového systému klasifikace

Zintenzívnění úsilí o jednotné evropské zkušebnictví a rozdělení stavebních výrobků do tříd z hlediska jejich reakce na oheň vyvolala naléhavá potřeba naplnění rozhodnutí komise Evropského společenství ke článku 20 směrnice rady 89/106/ EHS pro stavební výrobky, k jejíž realizaci scházel komplexní zatřiďovací systém a rovněž některé zkušební metody. Proto byla od r. 1995 navázána užší spolupráce mezi CEN a ISO, a to i ve sféře třídění stavebních výrobků podle reakce na oheň a výsledkem této spolupráce je nový, současně platný třídicí systém. Je součástí harmonizovaných evropských norem stavebních výrobků podle jejich reakce na oheň, se začleněním do tzv. eurotříd.

Nový systém tříd odstraňuje zásadní klasifikační rozdíly v národních systémech zemí EU jako závažnou překážku ve vzájemném obchodu. Právního rámce nabyl zveřejněním v Ústředním věstníku EU a byl ustanoven v EN 13501-1:2002. Nyní je primárním platným dokumentem systému tříd jako EN 13501- 1:2007+A1:2009 Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb - Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň. Do soustavy českých norem byl implementován jako ČSN EN 13501-1+A1 (se změnou A1 je v ČR účinná od r. 2010).

Starší česká norma (ČSN 73 0862) používala stupně A, B, C1, C2, C3.

Srovnávací tabulka staršího a nového systému klasifikace hořlavosti

Stupeň hořlavosti (ČSN 73 0862) Třída reakce na oheň (ČSN EN 13501-1)
A A1
B A2
C1 B
C2 C nebo D
C3 E nebo F

Pro stálé dodržování těchto zásad je důležité, aby evropské normy a ostatní technické specifikace podávaly výrobcům a zkušebním laboratořím jasné návody. Pro správnou klasifikaci tříd je nutné, aby se třída vztahovala k ukazatelům materiálu v konečném použití.

Podle eurotříd je nutné hodnotit reakci na oheň veškerých stavebních výrobků ve všech situacích jejich konečného použití, kromě výrobků, patřících do tříd A1 a A2, tj. bez příspěvku k požáru, které jsou uvedené v Rozhodnutí Komise 96/603/ ES, respektive 2000/605/ES a 2003/424/ES. Klasifikační systém z hlediska reakce na oheň je založen na kritériích představovaných mezními hodnotami ukazatelů charakteristik pro jednotlivé třídy.

tags: #reakce #obkladu #na #ohen #a1 #fn

Oblíbené příspěvky: